TRHLINA

Jak se projevuje recyklace ve výtvarném umění? Jak umělci a umělkyně pracují a nakládají s odpadem? Existuje dnes pro umělkyni vůbec něco, co by označila za odpad? Jaké z toho plynou etické otázky? Co je to informel? Jak se nedostatek v umění projevoval? Co vše je možné dělat s textilem? Poslechněte si rozhovor s výtvarnou umělkyní a doktorandkou na Fakultě umění VUT v Brně Juditou Levitnerovou.

Kdo stojí za projektem East African Crude Oil Pipeline a proč se jej nedaří odvrátit? Jak stavba ropovodu na západě Ugandy ohrožuje životy místních obyvatel i vzácné ekosystémy? Jak se organizují lokální komunity a proč jsou v nich aktivní hlavně ženy? O co usilují a v čem jsou úspěšné? A o co se snaží iniciativa #StopEACOP? Poslechněte si reportážní epizodu přímo z vesnice Kasenyi s rozhovorem s ugandskou aktivistkou a projektem zasaženou obyvatelkou Judith Bero-Irwoth.

Čím je specifická a inspirativní Stará Ľubovňa? Jak fungoval a čím byl festival UM UM v kontextu českých a slovenských divadelních festivalů? Jak přinést do performativního umění ekologické myšlenky a udržitelný způsob tvorby? Jaká je situace mladých absolventek uměleckých škol? Jak sladit rodinu s dráhou režisérky, umělkyně? Jak tvořit v kolektivu a horizontálně? Jaké byly brněnské studentské stávky 17. listopadu 2022? Poslechněte si rozhovor s divadelní režisérkou a studentkou doktorského programu na divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně Marikou Smrekovou.

Jaké důsledky mělo několikaměsíční extrémní sucho v zemích východní Afriky? Jak vnímají tamní lidé klimatickou změnu a její příčiny? Jak posílit hlas Afriky v geopolitických otázkách i ve vyjednávání klimatické spravedlnosti? Jak se vyvíjí občanská společnost ve východní Africe a v čem se můžeme inspirovat? Poslechněte si rozhovor s českým afrikanistou Janem Záhoříkem. V příštích dílech Trhliny se můžete těšit na rozhovory s inspirativními aktivistkami, umělkyněmi, zakladatelkami ženských kolektivů, vědkyněmi i zástupkyněmi environmentálních a sociálních hnutí působícími nejen u nás, ale například právě v Africe.

Jak je v široké veřejné debatě vnímán les? Je v naší přírodě místo pro kůrovce a suché stromy? Kdo všechno a jakým způsobem vstupoval do debaty o správě Národního parku Šumava mezi roky 1991-2010? Jací politici se do debaty zapojili a proč? Čím je Národní park Šumava unikátní? Jakou roli má na vnímání Šumavy dílo spisovatele Karla Klostermanna? Jaká byla role vědců a aktivistů? Co je to kritická analýza diskurzu? O tom všem a také o své nové knize Politika lesa hovoří Michal Hořejší, lingvista a výzkumný a vědecký pracovník z Filozofické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

Kudy na radikální imaginaci skrze zvědomění v těle? Jednáme na základě oddělenosti nebo propojenosti? Jak začít s radikální imaginací u sebe a jak v kolektivu? Jak pěstovat společně nástroje pro globální transformaci? Jsme vnitřně připraveni k radikální proměně uspořádání? A proč je dobré setkávat se třeba při kruhových tancích? Poslechněte si rozhovor s Adamem Čajkou, lektorem nenásilné komunikace, členem a tvůrcem nerůstového hnutí a spoluautorem divadelní hry Nikola 2030, 2045, 2080 pro soubor HaDivadla.

Jak funguje městská galerie Plato v Ostravě? Co ve svém programu centrum současného umění sleduje? Jak se formovala a vznikala iniciativa autorů a autorek otevřeného dopisu Ministru kultury ve věci udržitelnosti a nerůstu v kultuře? Co je to umění v post-uměleckých časech? Jaké jsou strategie post-umění? A jak vidí intermediální umělec, hudebník, dramaturg a kurátor budoucnost Ostravy? Poslechněte si další díly podcastu Trhlina s Jakubem Adamcem.

Jaké jsou obrazy české krajiny v současné české literatuře? Může i kultura krajinu vytěžit? A jaká témata naopak zůstávají nedotčená? K čemu jsou čtenářkám a čtenářům literární žánry jako dystopie a antiutopie? Může new weird zprostředkovat perspektivu nelidských aktérů? Jak se literatura připravuje na klimatickou krizi? Existuje nějaká specifická česká cesta adaptace na život v době globálních klimatických změn? Jaký je dnešní literární provoz očima literárního publicisty a šéfredaktora online deníku Alarm?

Město Brno vytváří pohodový safespace, kde si zástupci zemí jako je Saúdská Arábie mohou dohodnout byznys s českým zbrojním průmyslem. České zbraně se vyváží do totalitních zemí a používají se ve válečných zónách třeba v Náhorním Karabachu. ČR tak porušuje mezinárodní závazky a především lidská práva. Přítomnost zbraní v politicky nestabilních oblastech zatím nikdy mír nepřinesla v dobách sílící klimatické krize spojené s boji o zdroje jen násobí množství lidí nucených k migraci.

Jak přesně souvisí zbrojní průmysl se změnou klimatu? A jak efektivně zajistit bezpečnost? Potřebujeme lepší zbraně nebo promyslet, co to vlastně bezpečnost je? A kolik to celé bude stát?

Rozhovor s Peťom Tkáčom a Vítkem Kozákem z brněnského kolektivu Odzbrojovka Nesehnutí a pozvánka na festival StopIdet (6. - 8. 10. 2021), který vypukne kolem brněnského zbrojního veletrhu.

S teoretikem umění a organizátorem TJ Demosem o politické imaginaci, výzkumu scénářů budoucnosti, prefiguraci v rámci umělecké i aktivistické praxe, nebo o politikách Green New Dealu.

S ekologickou ekonomkou Evou Fraňkovou o tom, co se stane s vašimi penězi, když si je dáte do banky a proč je radši nezakopat na zahradu. O tom, co jsou etické banky a co dělat s tím, když nechcete, aby vaše úspory někdo investoval do destrukce planety. A taky o špinavých pojišťovnách, které drží nad vodou uhelný průmysl a o úspěšné kampani Zastavme špinavé prachy! 

Jestli se chcete mít zásluhu na tom, aby uhlobarony neměl za rok kdo pojišťovat, zasaďte jim ránu a to buď na Akčních dnech proti špinavým pojišťovnám 21.-23. června nebo podepsáním otevřeného dopisu.

Událost: nolog.link/s/8U5K9x 

Dopis: https://spinaveprachy.cz/otevreny-dopis-s-petici/

Alexander Dunlap je sociální antropolog, který obnovitelným zdrojům energie říká fosilní paliva 2.0 a vysvětluje, proč obnovitelné zdroje v masivním měřítku nejsou udržitelným řešením. Zkoumá metody, jaké používají státy a korporace na potlačení odporu ze strany místních lidí nebo aktivistických kolektivů. Své výzkumy dělal ve spolupráci s autonomními kolektivy v Hambašském lese v Německu, ve francouzské Zóně Obrany L'Amassada a v současnosti s původními obyvateli v Oaxace v Mexiku. Bavit se ale budeme i o tom, jak žít vysněnou budoucnost tady a teď a v harmonii s přírodou.

Disclaimer: Tento rozhovor vznikl před zveřejněním prohlášení studentek a studentů Pavla Sterce na adresu jeho predátorských metod vedení ateliéru. Vznesená obvinění považujeme za závažná a děkujeme kolektivu z Ateliéru Intermédií FAVU, že poukázali na strukturální problém zneužívání mocenských pozic na českých vysokých školách. Celé prohlášení zde: https://artalk.cz/2021/06/04/187021/ 

Je třeba oddělovat umění, pedagogiku a aktivismus? Co vede (nejen) studenty uměleckých škol k aktivismu? Lze fungovat svobodně a bezpečně v institucích hierarchické povahy? Jak vést ateliér na vysoké umělecké škole? Co je to otevřená forma? Jaká může být role univerzit, uměleckých institucí a uměleckých soutěží? Jak souvisí s greenwashingem a artwashingem? Jak se proti těmto praktikám bránit? Jaká může být role postumění v boji s klimatickou krizí? Co je to nevědecký výzkum? Poslechněte si rozhovor s Pavlem Stercem, vizuálním umělcem, vedoucím ateliéru intermédií na brněnské FAVU a aktivistou.

Jak se se současnou klimatickou krizí a koronavirovou pandemií potýkají lidé v Keni? Jak pociťují změny klimatu, jak si je vysvětlují a jak s tím souvisí vliv tradice? Jak se osvědčují technologické inovace jako ekologická řešení? S jakými kauzami se potýkají tamní environmentální aktivisté a aktivistky a jak jim v činnosti brání investoři a politici? A v čem všem má prsty Čína? Poslechněte si rozhovor s novinářkou Mary Mwenda a komunitním pracovníkem Isaacem Lidaywou z Keni.

Proč má být cílem ekonomie 21. století kobliha? Proč musíme dekonstruovat neoklasický způsob ekonomického uvažování? A čím ho nahradit?

S Janem Bittnerem, jedním z družstevníků nakladatelství IDEA a také ekonomem a analytikem Ministerstva práce a sociálních věcí, jsme mluvili o překladu knihy Ekonomie koblihy: Sedm způsobů ekonomického myšlení pro 21. století od ekonomky Kate Raworth. Diskutovali jsme o tom, jaká dogmata a předpoklady ovládají ekonomii jako akademickou disciplínu i praxi, zejména v souvislosti s ideologií růstu, vnímáním racionality nebo rolí trhu. Kate Raworth přenastavuje a překresluje základní ekonomické koncepty. Snaží se nasměrovat ekonomii k cíli vytvořit udržitelnou společnost, kde mají všichni lidé důstojné podmínky k životu a zároveň společnost nepřekračuje únosné limity naší planety. 

Jak se pracuje environmentálně zaměřeným organizacím v Bělorusku v době masových demonstrací? Jak se v nich ekologičtí aktivisté angažují a jaké mají zkušenosti ze zadržení ve vězení? A jaké řeší v Bělorusku environmentální problémy? S Tatianou Kuznietsovou z ekologické organizace Ecoidea jsme se bavili zrovna ve chvíli, když se chystala na nedělní demonstraci za odstoupení autoritářského prezidenta Lukašenko.

Může radikální revoluční potenciál spočívat v představivosti? Anebo ve spánku? Klára Vlasáková, která vystudovala FAMU, a živí se jako dramaturgyně v České televizi a komentátorka pro Český rozhlas vydala letos knihu Praskliny. 

V nich se velká bílá koule jednoho dne objeví na Farské louce a spustí ve společnosti vlny nečekaných reakcí. Koule sama přitom nic nedělá, ale díky její přítomnosti můžeme sledovat Klářiny postavy propadat se hlouběji do světa stiženého klimatickým rozvratem a zjistit, jakým způsobem na něj reagují manažeři velkých firem, lidé hledající mystické vysvětlení anebo členové rodiny, kteří jsou si díky její přítomnosti nějak blíž a zároveň dál.  Jak Klára sama o knize říká: 

“Původně se Praskliny měly jmenovat Nemožnosti revolty, tenhle název jsem pro ně měla celkem dlouho. A už v těch nemožnostech je zjevný, že to nebude úplně nějaká řachanda a pozitivní kniha. Ale zrovna ten spánek, tam je vykreslený skoro až jako nějaký kolektivní nevědomí, protože spousta postav ve snech vidí něco podobnýho. V tý době, kdy jsem to psala, jsem hodně řešila, jak se vůbec stavíme ke spánku jako k něčemu, co je pro slabochy. Je známý, že Margaret Thatcherová taky spala málo, ministr Havlíček už nespí vůbec… V mojí knize je to ale úplně otočený, tam je to životodárná síla a třeba nejmladší postava Kristýna si z komatickýho spánku odnese důležitou znalost o světě nebo o tom, co se bude s ním dít dál.  Já si myslim, že to je i součást nějaký revolty, že si prostě člověk lehne a usne, v tom je podle mě skoro až revoluční potenciál.” 

Na začátku září roku 2020 náhle zemřel americký antropolog a anarchistický aktivista David Graeber. 

O Graeberovi, jeho myšlenkách a širším kontextu anarchismu si povídají antropolog Bob Kuřík, který s Graeberem pořídil před 12 lety první český rozhovor, a environmentální sociolog Arnošt Novák.

Bob Kuřík závěrem říká: "Cesta z klimatické a sociální krize tedy vede k rozbíjení velkých celků a spíše hledání diverzit. Rozbíjet velký business ve prospěch malopodnikatelů, rozbíjet velký plantáže ve prospěch malozemědělců, rozbíjet centralizovaná ohniska energetiky ve prospěch těch decentralizovaných. To je jeden z principů, který je všemu společný. Rozbíjení ale taky samozřejmě znamená otázku, jak se nově skládat. To je ten pluriverzální dekolonizační princip, jak se skládat skrze uznání rovnosti rozmanitých skupin lidí."

Původní rozhovor Boba s Davidem Graeberem naleznete na webu Alarmu zde:

https://a2larm.cz/2020/09/nase-civilizace-je-zalozena-na-forme-otroctvi-rika-anarchisticky-socialni-antropolog-david-graeber/

Dilema mezi řešením klimatické změny a dostupnou energií je falešné - většina údajných škod buď nehrozí, nebo je lze mitigovat. Česká republika je v klimatické politice nezodpovědná, celospolečenský tlak může přinést změnu. 

Je rychlý odklon od uhlí v zájmu veřejnosti? Proč Česká republika stále exportuje elektřinu, když má zároveň jedny z nejšpinavějších zdrojů v Evropě? Co nás čeká za největší rozhodnutí týkající se uhlí? 

Tentokrát s Janem Rovenským, klimatickým aktivistou z Greenpeace a členem Uhelné komise, o energetické transformaci, klimatické změně a nezodpovědnosti české vlády.

“Budoucnost a svět utváříme vším, co děláme. Od rána, kdy se probudíme, do večera, kdy usneme... Nesmíme čekat, až za nás problémy vyřeší Leonardo DiCaprio. Závisí to na každém z nás a každý, kdo se připojí ke klimatickému hnutí, se počítá.”

Jak čelit pocitu bezmoci tváří v tvář komplexním globálním problémům? Za co by se mělo klimatické hnutí chválit? A co jsou pro něj dnes největší výzvy? V 15. dílu Trhliny bude Petr Doubravský mluvit své cestě k občanskému aktivismu, o vzniku Fridays for Future, směřování hnutí za klimatickou spravedlnost, o strachu i naději. 

Společně za zdravou krajinu, Prší ale nevsakuje, pěstujem jen maracuje nebo Tůně a mokřady, ne betonové přehrady. To byla některá z hesel účastníků nedělní demonstrace Poslední kapka, kterou společnými silami připravilo 27 občanských spolků a iniciativ. A jaké momenty krize životního prostředí a dopadů extrémního sucha na půdu, lesy a vodohospodářství zástupci občanského hnutí měli na mysli? Jaké byly reakce účastníků pochodu pražským nábřežím až k sídlům Ministerstva průmyslu a obchodu a Ministerstva zemědělství?

Natočili jsme reportáž z místa konání demonstrace pro ty z vás, kdo společně s námi bojujete za co nejrychlejší a všem prospěšné řešení trhliny v klimatu a sami jste v prázdninovém období nezvládli přijet.

„Posílají nás sázet stromy, zatímco umožňují vytěžení milionů kubíků dřeva. Posílají nás čistit potoky, ale plánují nesmyslné vybetonování desítek přehrad. Za minulý rok zrevitalizovali 19 km vodních toků, jenže tímhle tempem budeme potřebovat přes 1000 let k tomu, abychom současný nevyhovující stav napravili. Dílčí opatření už dávno nestačí! A právě proto požadujeme podporu udržitelného hospodaření a plán na funkční zadržování vody v krajině. Vyžadujeme bezodkladný a sociálně spravedlivý konec uhlí a dalších fosilních paliv a přechod na obnovitelné zdroje energie. Požadujeme, aby vláda přestala házet klacky pod nohy lidem, kteří už dnes udržitelnou praxi dělají, a naopak spolupracovala s experty. Všichni máme právo na důstojný život v mezích daných planetou. Nenechme se vyždímat!“ pronesli spoluorganizátoři akce Mikuláš Černík a Marika Volfová.

Dále promluvili/y Jan Škoda ze spolku Za vodu pro lidi, Sestry v akci, agroekolog Radim Kotrba, organizátoři občanské iniciativy Klimatická žaloba, Honza Beránek za iniciativu Starostů proti přehradám, Vojta Veselý z Biostatku Valeč, Rodiče za klima Liberec reprezentovala Anna Kšírová a na závěr se s účastníky demonstrace rozloučil také skaut Vilém Řiháček.

Speciální 14. díl podcastu Trhlina o první z klíčových letních událostí požadujících konec uhlí #TEĎ!

V posledním, osmém díle přinášíme reportáž Jakuba Orta o přímé akci Ende Gelände v Lužici a u Lipska z roku 2019. Německé doly, na které se aktivisté zaměřili, patří českému uhlobaronovi, na akci přijeli zahraniční účastníci nejen z Čech. Stejně jako Jakub Ort si i my klademe otázku, co kromě přímých akcí ještě dělat, jak zajistit spravedlivý přechod na udržitelnou energetiku? Na závěr přijde i jedna malá rada.
Reportáž pochází ze serveru a2alarm.cz a je dostupná zde:


https://www.advojka.cz/archiv/2019/26/vzhuru-do-kretinskeho-dolu


V sedmém díle se zaměříme na klimatický aktivismus v sousedním Polsku, konkrétně na druhý ročník polského klimakempu v roce 2019. Mikuláš Černík, který je autorem reportáže i spoluautorem tohoto podcastu v rozhovoru doplní další zajímavé informace z polského protifosilního a klimatického hnutí, které má tu vzácnou vlastnost, že propojuje jednotlivce i společenství zdánlivě neschopné spolupracovat.
Reportáž pochází z internetového serveru denikreferendum.cz a dostupná je zde:


https://denikreferendum.cz/clanek/29941-zablokovat-dul-pro-pravo-na-budoucnost-a-klimatickou-spravedlnost-

V šestém díle Radek Kubala přináší pohled z Holandska, kde v roce 2018 došlo k masivní blokádě areálu na těžbu plynu. Všímá si dobrého přijetí místních a téměř harmonického průběhu celé akce.
I my se v rozhovoru pozastavíme nad tím, zda má ještě až příliš poklidná blokáda vůbec nějaký význam a jestli se účast na přímých akcích v boji za klimatickou spravedlnost může stát rutinou.
Reportáž pochází z internetového serveru denikreferendum.cz a dostupná je zde:


https://denikreferendum.cz/clanek/28254-az-prilis-poklidna-blokada-tezby-plynu-na-severu-nizozemi


V pátém díle Josef Patočka si ve své reportáži o protestním táboře i blokádě z německého Porýní roku 2018 klade za cíl přinést jiný obraz hnutí, než jen dobrodružné historky o kličkování mezi policisty nebo přespávání na kolejích. V textu rozebírá inspirativní momenty sebeorganizace, péče a dobrovolné péče. I v rozhovoru jsme se zaměřili na chod a vnitřní uspořádání hnutí Limity jsme my!
Reportáž pochází z internetového serveru denikreferendum.cz a dostupná je zde:
https://denikreferendum.cz/clanek/28554-kdyz-priroda-brani-sama-sebe-poznamky-z-blokady-koleji-mezi-dolem-a-elektrarnou


Ve čtvrtém díle se opět vrátíme k přímé akci Ende Gelände konající se v Německu, konkrétně v nejhlubším uhelném dole Evropy, v Hambachu na podzim v roce 2017.  V textu Radka Kubaly je věnována pozornost také policejním sborům a jejich zásahu při akci. Pustíme se do polemiky s tím, co je legální, co je legitimní a jaké mohou být správní i trestní následky přímé akce.
Reportáž pochází z internetového serveru denikreferendum.cz a dostupná je zde:


https://denikreferendum.cz/clanek/26449-z-dosud-nejvetsi-akce-ende-gelande-blokady-nejhlubsiho-dolu-v-evrope


Ve třetím díle si díky textu Barbory Bakošové můžete připomenout první český klimakemp v roce 2017. Reportáž mapuje pětidenní soustředění aktivistů a aktivistek vrcholící sestupem na dno dolu Bílina. V rozhovoru přineseme další vzpomínky na první takovou akci u nás a přiblížíme další okolnosti, za kterých vzniklo hnutí Limity jsme my!.
Reportáž pochází z internetového serveru denikreferendum.cz a dostupná je zde:


https://denikreferendum.cz/clanek/25537-ceske-ende-gelande


V druhém díle si můžete poslechnout text Vandy Hořčíkové. Opět mapuje situaci v Německu na akci Ende Gelände v roce 2016, ale také přerod autorky ze sympatizující podporovatelky k přímé účastnici akce obsazení uhelného dolu. V tomto díle jsme si pro vás připravili slovníček pojmů bez kterých se při blokádě neobejdete a vysvětlíme kdo je to levicový extrémista.
Reportáž pochází ze serveru a2alarm.cz a je dostupná zde: 


https://a2larm.cz/2016/05/denicek-z-ende-gelande/

V prvním díle představíme text Kristiny Klosové, který přibližuje události německé Ende Gelände v roce 2015. Pobavíme se o tom, jak a proč o klimatickém aktivismu psát a co to může hnutí přinést.
Reportáž pochází ze serveru ceskápozice.lidovky.cz a je dostupná zde:


https://ceskapozice.lidovky.cz/tema/jak-obsadit-dul-aneb-vzpoura-proti-oteplovani.A150903_003719_pozice-tema_kasa

Hostem dnešní Trhliny je izraelsko-americký režisér Yuval Orr, autor dokumentární série o nepodmíněném základním příjmu "Earn A Living" (v českém překladu “Na živobytí si vydělej”). Tu můžete volně shlédnout na internetu zatím v angličtině, francouzštině, němčině a holandštině 

na odkazu: earn-a-living.com/ a Yuval na ní spolupracoval se svou kolegyní francouzskou filmovou producentkou Margaux Missika. Jeho práce byla nominovaná na několik mezinárodních filmových cen a jeho dokumenty se představily na filmových festivalech všude po světě, můžeme uvést například Jerusalem Film Festival, DOK.Leipzig, DocAviv a taky festival Jeden svět.

Povídáme si spolu o různých příbězích zavedení základního příjmu, které ve svém dokumentu zobrazuje. Od života v izraelském kibucu, který jako svépomocná komunita vlastní datlové plantáže, z jejichž příjmů následně financuje život svých obyvatel. Nebo japonské epizodě věnované diskuzi o smrti z přepracování či keňských vesnic, které dostávají základní příjem jako formu rozvojové pomoci. A také stojí za zmínku kmen východních Čerokíů. Ti si díky rozhodnutí federální vlády mohli ve své rezervaci otevřít vlastní kasino a z výnosů si už od 80. let společně rozdělují nepodmíněný příjem. Série se ale vydává také do Francie nebo Nizozemí a dále se zamýšlí i nad tím, jaké dopady by měla případně postupující automatizace práce nebo nad tím, zda se nepodmíněný příjem dá financovat z autonomních kryptoměn.

Může být nepodmíněný příjem nástrojem přerozdělování bohatství ve společnosti? A jak souvisí s problematikou daňových rájů? A v jakém z příběhů by chtěl žít sám Yuval? To všechno se dozvíte v Trhlině!

Proč je důležité  řešit každý environmentální problém současně s kolonialismem a kapitalismem?  Z jakého důvodu je cenné v environmentálním úsilí  naslouchat hlasům domorodých obyvatel? A co znamená pojem systémového léčení?  S aktivistkou Chihiro Geuzebroek, která vyrostla v Nizozemsku, a její kořeny zároveň sahají k domorodým komunitám v Bolívii, jsme se zamýšleli nad tím, jak spolu kapitalismus a kolonialismus souvisí a jaké jsou hlubší důvody odcizení se evropského člověka přírodnímu světu. Sama se ve svojí práci zabývá intersekcionalitou, tedy mnohonásobnou dikriminací, kde se dohromady propojují problémy rasismu, ukrajování práv žen, sociálních, sexuálních či domorodých menšin a poukazuje tak na to, že jedna spravedlnost neexistuje bez druhé. 

Kromě toho, že je aktivní členkou holandského klimatického hnutí Code Rood a dalších kolektivů, působí jako vypravěčka, režisérka a skladatelka. Citlivě si tak všímá, jak mnoho naučených společenských vzorců chování v evropských společnostech je ve svém důsledku pro jiné obyvatele světa i planetární ekosystémy represivní: "Můj život je tak propletený s krádežemi půdy jiným, například výrobky v supermarketech nevyžadují, abychom vraceli přiměřený díl zpátky zemi a komunitě, která plodiny vypěstovala. Peníze vytvářejí kulturu nároků a odcizení, nikoli vztahy. A to není chyba mě jako jednotlivce, ale přijetí těchto falešných předpokladů není v pořádku, vytváří to odcizení. A to je práce systémového léčení."

Cestu z klimatické nouze vidí v léčení hlubších kořenů celosvětové nespravedlnosti, v dekolonizaci a také docenění vzájemné rozdílnosti oproti směřování k předvídatelné, homogenní a předpřipravené společnosti. A na tom se může podle jejích slov každý z nás: " je důležité chodit na místa, kde jsi ty ten člověk, který je jiný. Pokud jsme vychováni ve společnosti, ve které patříme k normálu, máme méně zkušeností s tím, jaké to je, nezapadat. Jít do prostoru, kam nepatříte, vás může hodně naučit. Všichni totiž nějakým způsobem a v nějakém kontextu zapadáme a jindy jsme na okraji." 

“Filosofie je nástroj, který nám umožňuje pochopit, co to znamená transformace systému, vytyčuje nový prostor, co může změna být. Pokud se podle nás svět skládá z jednotlivých atomických částí, které se mezi sebou nacházejí ve vztazích, které jsou druhotné, dojdeme k jinému pojetí změny, než když budeme chápat svět jako proces, dynamiku - v takovém pojetí se změna stane něčím, co je samotou podstatou světa. Např. v ekologické ekonomii už pojem ekonomika je založený na tomto principu změny, kde sebe, a stejně tak ekonomiku vnímáme jako metabolismus.”

Filosof Lukáš Likavčan v 8. dílu Trhliny mluví o tom, jakou roli hraje filosofie pro sociálně-ekologickou transformaci a jak může koronavirová krize měnit naše chápání světa. Zamýšlí se také nad vnímáním technologií a nad tím, jak může klimatické hnutí vést ze současné krize směrem k sociálně-ekologické transformaci.

“Je ideální, když se sucho řeší zdola i shora, někde se to protne. Tlak shora u nás chybí. Problém je izolovanost různých rovin řešení, je třeba usilovat o to, aby vznikaly platformy, které budou propojovat různé aktéry. Důležitá je angažovanost občanů, aby si lidé všímali, co se děje a zajímali se o to, co mohou změnit. Záleží na každém z nás. Adaptační opatření problém neřeší, klíčová je mitigace. Úkolem klimatického hnutí je nechat zaznít také hlasy marginalizovaných.””

Poslechněte si rozhovor s krajinářskou architektkou Klárou Salzmann a se sociální antropoložkou Markétou Zandlovou o suchu a zadržování vody v krajině. Jak na sucho reaguje společnost? Stane se sucho po odeznění koronavirové krize problémem č. 1? Jakou cestou jít při jeho řešení?

Ustupuje napětí v globální krizové situaci anebo sílí? Má a měla se občanská společnost stavět vůči řešení pandemie jinak než při (ne)řešení klimatické nouze? Jsou protestní trhliny proti systému vládních opatření, výrazné v Německu či USA, legitimní? A jaké dopady má sociální izolace na různé sektory práce? Co za potíže odhalila a zviditelnila pro další, urgentní řešení?

„Opakuje se teď, že pandemie ukázala, že vlastně není potřeba tolik pracovat. Já si ale vůbec nejsem jistá, jaká část společnosti si tohle mohla ,užít’; určitě se to netýká té kritické části populace, která dál do práce docházet musela, a zároveň hodně z těch, kteří mohli pracovat z domu, měli i péčové závazky. Zkracování pracovní doby ale považuji za zajímavě transformační element, který by měl potenciál komplexně proměnit jak společnost a ekonomiku, tak i mocenské vazby a na individuální úrovni by mohl dát lidem daleko větší autonomii nad jejich životy a zacházením s časem. Bohužel to je ale něco, co nejde zas tak dobře namodelovat a bude se o to muset svést i ohromný politický střet.“

Kateřina Smejkalová vystudovala politologii na Ruhr-Universität Bochum. Pracuje jako vědecká pracovnice think tanku Friedrich-Ebert Stiftung, publicistka a komentátorka, se zaměřením na politické a společenské dění, digitalizaci práce, technologie a genderové konflikty.

Josef Patočka studuje politologii na Univerzitě Karlově, je redaktorem Deníku Referendum a působí v globálním hnutí za klimatickou spravedlnost. Stejně jako Kateřina Smejkalová přispěl například do kolektivní publikace Budoucnost (2020) a je překladatelem knihy Jeremyho Brechera Vzpoura proti zkáze (2019).

“Nestačí protestovat a apelovat na politiky, na to už je pozdě. Klimatické hnutí by mělo budovat vlastní sítě, aby, až dojde k nějakému kolapsu, fungovala vzájemná pomoc - nejen v našich malých komunitách, ale i ve čtvrtích, ve městech a na vesnicích. Musíme rozvíjet vztahy, které nejsou založené na konkurenci a soutěžení. S budoucími sociálními, ekonomickými nebo klimatickými krizemi se můžeme vypořádat jenom skrze kolektivní jednání, podobně jako jsme se vypořádali s pandemií. To znamená, že spolupráce a vzájemná pomoc, které Kropotkin před více než sto lety popisoval jako protiváhu k darwinistickému boji o život, jsou pro kolektivní přežití společnosti nejdůležitější.”

Se sociologem a dlouhodobým členem ekologického a squaterského hnutí, Arnoštem Novákem, jsme se bavili o autonomní politice. Jaké jsou její formy? A jak se rozvíjela během koronavirové krize? Byla pandemie trhlinou v systému? A jak ji využít k rozvíjení jiných vztahů ve společnosti? Je řešení ekologické krize kompatibilní s dnešní formou státu? Jak se změnilo ekologické hnutí a jaká má být v době pandemie jeho strategie? A jakou roli má hrát věda?

"Kulturní konflikt je vytváření narativu, že změna klimatu je ve skutečnosti spiknutí elit; vymýšlení řešení, jejichž náklady ponesou ti nejzranitelnější. V jeho jádru ale stojí sociální problémy a nerovnosti. Klimatické hnutí musí komunikovat s těmi, kdo se cítí spravedlivým přechodem ohroženi, s lidmi z těžebních regionů, v exekucích, na hranici chudoby. Na klimatickou krizi se nabalují všechny problémy, co jsme jako společnost nasbírali. Pokud politici neumí vyřešit chudobu, jak jim máme věřit, že přinesou transformaci, která do chudoby neuvrhne ještě víc lidí? Kde získat podporovatele takových změn, když nemáme záruku, že vyřeší problémy, které jsou pro lidi nejpalčivější?"

O kulturním konfliktu a jeho souvislostech se změnou klimatu a spravedlivou transformací mluví ve čtvrtém díle Trhliny ředitelka Hnutí Duha, Anna Kárníková a environmentální ekonom Ondřej Kolínský. Jakým způsobem se kulturnímu konfliktu můžeme vyhnout? A nebo ho máme brát jako výhodu? A co je to ta spravedlivá transformace? Jak by měla vypadat a kdo ji může prosadit?

Jakým způsobem si klasický filolog a historik Lubor Kysučan vykládá současnou krizi vyvolanou na jednu stranu koronavirovou pandemií, a na druhou stranu navíc podpořenou velikými nerovnostmi v celosvětové lidské společnosti a prohlubující se klimatické krizi? Jaké pandemie ve starověku postihly lidskou společnost? A co se z nich můžeme naučit? 

Lubor Kysučan je docentem klasické filologie a historie a na katedře Environmentálních studií v Brně vyučuje předmět Etika starověkých civilizací. Zabývá se v něm otázkou, jaké vztahy měly lidské společnosti ke svému přírodnímu prostředí v hluboké minulosti a zda i ve starověku existovaly ekologické problémy. V porozumění starých mýtů, příběhů i dobových reálií nalezneme totiž mnoho paralel i s naší současností.

"Klimatické hnutí by se mělo propojit s technologickou sférou, s novými aktéry, kteří se mobilizovali díky koronavirové krizi, ať už to je akademický nebo komerční sektor. Neměli bychom se spoléhat na technologická řešení, ale na druhou stranu tito lidé ukázali citlivost pro současnou dynamiku technologického vývoje a umí přemýšlet v širších sociálních souvislostech."

V druhém díle podcastu Trhlina jsme se ptali socioložky Terezy Stöckelové na to, jak koronavirová krize může proměnit společnost a jakou roli v tom sehrávají technologie. Rozebírali jsme, jaké společnosti jsou odolnější vůči krizím, jak vznikají nové formy solidarity pomocí technologií, ale i úskalí energetické náročnosti homeofficů. Stöckelová se zaměřuje na studia vědy a technologií (Science and Technology Studies). Působí na Sociologickém ústavu Akademie Věd a katedře obecné antropologie při fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy.

"Nepotřebujeme přemýšlet nad zkracováním pracovní doby, ale nad tím, co míníme prací. A proč ji děláme. Kdybychom měli zajištěné základní potřeby, tak bychom práci pro peníze dělat nemuseli a pak bychom mohli dojít k tomu, co pro nás práce vlastně znamená."

V prvním díle nového podcastu Trhlina jsme si o nerůstu povídali s britským ekologickým ekonomem  Clivem Spashem.  Rozebrali jsme motivace českých politických hráčů blokovat evropský Green Deal, problematiku sezónních pracovníků v západní Evropě i to, jaké dopady mohou mít velké zásahy jako znárodňování aerolinek státy a taky otázku, zda by v současné situaci pomohlo vytvoření nepodmíněného základního příjmu. Spash se zaměřuje na kritiku růstového modelu ekonomiky a působí na Vienna University of Economics and Business, kde je také jedním z nejcitovanějších ekonomů současnosti. Je autorem knihy Greenhouse Economics: Value and Ethics.