Mlčení zabíjí

O Haiti, karibské zemi uvězněné v začarovaném kruhu násilí, která se již před lety ocitla v ekonomické, sociální i politické krizi. Od února se situace ještě zhoršila a hlavní město se začalo zmítat v chaosu. O zdravotnické pomoci Lékařů bez hranic vypráví Tereza Wyn Haniaková. Na místě působila jako manažerka komunikace.

Pásmo Gazy. O tom, jak kritická je na místě situace, jak je na tom zdravotnický systém a co obyvatele v noci nejčastěji budí. Na jihu Pásma Gazy je nyní zhruba 1,5 milionu lidí. Již několikátým týdnem tam působí i logistik Lékařů bez hranic, Jaroslav Volšický. Předtím působil například v etiopské Tigraji, Súdánu, Jemenu, Sýrii nebo na Ukrajině. Kvůli špatnému spojení a neustále vypadávajícímu internetu nebylo možné udělat klasický rozhovor. Tento speciální díl podcastu Mlčení zabíjí tak přináší audio-deník Jaroslava Volšického.

O 3D tisku, udržitelném a efektivním řešení pro malé i velké problémy. Silvestr Tkáč je muž mnoha tváří. Jako logistik vyjel na misi Lékařů bez hranic na Ukrajinu či do Běloruska. Týmy Lékařů bez hranic musí na misích často improvizovat. S tím nyní pomáhá právě technologie 3D tisku. Silvestr Tkáč je technickým vedoucím nového projektu organizace, jehož cílem je postupné zavádění 3D tisku v různých zemích, kde působí. 

Výskyt zhoubného nádoru děložního hrdla je v Malawi zhruba desetkrát větší než na území České republiky. Možnosti diagnostiky i léčby jsou tam přitom pro mnoho žen omezené, protože většina jich žije v odlehlých oblastech a vydělává méně než 25 korun denně. Jak se jim Lékaři bez hranic snaží pomoct? A proč hraje v prevenci důležitou roli kuchyňský ocet?

Roman Kocián působí na Gynekologicko-porodnické klinice První lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Lečí pacientky se zhoubnými gynekologickými nádory. Mimo jiné také učí, přednáší a věnuje se radikální operativě nebo podávání chemoterapie. Mise v Malawi byla jeho první s Lékaři bez hranic.

O utrpení obyvatel Jižního Súdánu, rizicích humanitárních koridorů na Ukrajině, ale i o tom, jak může svědectví Lékařů bez hranic odvrátit humanitární krizi. Tomáš Bendl je vedoucím komunikace. Mimoto zaštitoval přinášení svědectví na dvou misích. V díle zdůrazňuje, proč je důležité mluvit i o tématech, která mohou v očích některých lidí poškodit obraz nebo jméno organizace. Vypráví také o pacientce, jejíž tvář už nezapomene do konce života.

Tomáš Bendl pracuje na pozici vedoucího komunikace české kanceláře Lékařů bez hranic od roku 2018. Za poslední rok se vydal na dvě mise – do Jižního Súdánu i ukrajinského Lvova. Dříve pracoval pro OSN nebo Nadaci Forum 2000.

O egu, hrdinství, pochybnostech i o pacientech, které se podařilo zachránit. Dětský a válečný chirurg Jan Trachta vypráví i o situaci v Libérii, kde byl jediným dětským chirurgem v celé zemi. V díle zdůrazňuje, že není žádným superchirurgem a popisuje, jak je při práci Lékařů bez hranic důležitá například komunikace v týmu nebo v čem byly některé jeho zážitky traumatizující.

Jan Trachta má za sebou 11 misí na třech různých kontinentech. Poprvé odjel operovat své pacienty do Konžské demokratické republiky a poté i do jiných ozbrojených konfliktů. Když Trachta nezachraňuje životy na misích, operuje a léčí na Klinice dětské chirurgie v pražské Fakultní nemocnici Motol.

Se sálovou sestrou Katarínou Madejovou se dostaneme do Afghánistánu, do období největších bojů roku 2021. Katarína působila v nemocnici Boost ve městě Laškargáh. V díle přibližuje, jaké bylo starat se až o desítky pacientů denně, ukrývání v bunkru nebo jak se naučila usínat za zvuků střelby. Popáleniny, válečná zranění nebo podvýživa – s tím vším Afghánci do nemocnice přicházeli.

Katarína Madejová pomáhala s Lékaři bez hranic v minulosti i v Jižním Súdánu či Sýrii. Předtím pracovala ve slovenském Popradu.

S porodní asistentkou a manažerkou porodní péče Lucií Brázdovou o pomoci přeživším sexuálního násilí, spolupráci s tradičními porodními bábami nebo o hledání řešení v naprosto bezvýchodné situaci. Pečovala o ženy, které se bály do zdravotnického zařízení jít, i o ty, jež chtěly potratit.

Lucie Brázdová s Lékaři bez hranic spolupracuje téměř 10 let a působila na 11 misích. Pečovala o ženy v Jižním Súdánu, Sieře Leone nebo uprchlických táborech v Řecku a Libanonu. Nyní pracuje v Česku. Své znalosti prohlubuje studiem veřejného zdravotnictví, je instruktorkou výuky na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a zároveň se stará o dlouhodobě nemocné.

S dětskou zdravotní sestrou Jitkou Kosíkovou se přenášíme na palubu lodi Bourbon Argos, která v roce 2016 pomáhala lidem v nouzi ve Středozemním moři. Jitka v díle přibližuje záchranné akce od prvních do posledních momentů. Mluví o motivacích lidí, kteří se rozhodli vydat na nejsmrtelnější uprchlickou trasu; o přepadení, které na lodi zažila; nebo o vyrovnávání se se smrtí.

Jitka Kosíková jezdí na mise Lékařů bez hranic už deset let. Pomáhala v Afghánistánu, Bangladéši, Jižním Súdánu, Iráku, na jordánsko-syrských hranicích anebo právě ve Středozemním moři. V České republice se v současnosti věnuje paliativní péči.

S projektovou administrátorkou Lenkou Pažickou zavítáme do Súdánu, kde byla na začátku roku 2021. Právě tam utekly desítky tisíc Tigrajců poté, co v sousední Etiopii vypukl konflikt. Lenka vypráví o vzniku nového uprchlického tábora, o zařizování noclehu a jídla pro spolupracovníky na poslední chvíli anebo o tom, jak je obtížné propouštět zaměstnance. Popisuje i to, jak samotní lidé na útěku rozvíjeli súdánský uprchlický tábor.

Lenka Pažická byla s Lékaři bez hranic od roku 2016 na pěti misích, a to na Ukrajině, v Keni, uprchlickém táboře Nduta v Tanzanii, iráckém Mosulu a naposledy ve zmíněném Súdánu. V tomto díle vás zavede právě na svoji poslední, krizovou misi.

Se zdravotní sestrou Martinou Jurigovou se vracíme do Sýrie, kde byla s Lékaři bez hranic v roce 2018. Vypráví o nastražených výbušninách v dětských hračkách, o neutralitě a ošetřování všech pacientů včetně bojovníků skupiny Islámský stát nebo o tom, proč jsou návraty z mise těžší než samotné odjezdy. V díle také vysvětluje, proč jsou důležité špunty do uší nebo barevné ponožky.

Martina Jurigová je zdravotní sestra. Mezi lety 2015 až 2019 byla s Lékaři bez hranic na pěti misích. Působila v Tanzanii, Jemenu, Iráku, Nigérii a Sýrii. Nejčastěji vyjížděla do krizových a urgentních projektů. Martina však není pouze zdravotnicí, vystudovala také antropologii na Fakultě humanitní studií Univerzity Karlovy. V současnosti pracuje ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, a to konkrétně na klinice kardiochirurgie.

S farmaceutem Stanislavem Havlíčkem o tom, jak s Lékaři bez hranic pomáhal v Jižním Súdánu, kde téměř denně docházelo k hadím uštknutím. O improvizacích na misích v Bangladéši a Jemenu nebo o beznaději, kterou okolo sebe viděl. V díle také zmiňuje, co pro něj znamená nosit bílou vestu Lékařů bez hranic a přinášet svědectví z míst, kde pomáhá.

Stanislav Havlíček je farmaceut. Mezi lety 2007 a 2011 byl prezidentem České lékárnické komory. V roce 2011 zastával také funkci viceprezidenta Svazu lékárníků Evropské unie. V roce 2016 se přidal k Lékařům bez hranic a odjel na svou první misi – do Jižního Súdánu. Tam strávil půl roku. Poté vyjel do Bangladéše, kde pomáhal v největším uprchlickém táboře na světě Cox´s Bazar, a dvakrát do Jemenu.

S Pavlem Gruberem o tom, jak Lékaři bez hranic poprvé v historii působili v České republice. O tom, proč organizace, která běžně působí v zemích s rozvráceným zdravotnictvím, byla potřeba u nás doma a s čím zde pomáhala.

Pavel Gruber byl přes osm let ředitelem české kanceláře Lékařů bez hranic. Tuto funkci na jaře 2020 opustil. Do organizace se vrátil pár měsíců nato, v listopadu 2020. Jeho úkolem bylo vést misi Česko.

Se Zuzanou Ileninovou o práci mikrobioložky, o tom, jak zařizovala a vybavovala zbrusu novou laboratoř ve Středoafrické republice a jak na místě objevila teprve druhý případ nemoci zvané africká histoplazmóza.

Zuzana Ileninová byla s Lékaři bez hranic na dvou misích, a to v Jordánsku a zmíněné Středoafrické republice. Jako mikrobioložka je pravou rukou lékařů, kterým pomáhá určit jakou nemocí pacienti trpí a jaká léčba by pro ně byla nejvhodnější.

Se Zdeňkem Müllerem o práci logistika v Iráku nebo Palestině, na místech, kde mohou chybět tak základní věci jako elektřina a kde často propukají boje.

Zdeněk Müller je stavební inženýr a statik. S Lékaři bez hranic byl od roku 2015 na osmi misích na Blízkém východě. Jako logistik na nich zajišťoval každodenní chod nemocnic či vyjednával mimo jiné možnosti poskytování lékařské péče například v uprchlických táborech.

S Kateřinou Šrahůlkovou o tom, jaké to je pomáhat dětem, které zažily válku, trápí je noční můry, mají panické záchvaty nebo mluví o sebevraždě.

Kateřina Šrahůlková je psycholožka a psychoterapeutka. Šest měsíců pracovala v roce 2020 v uprchlickém táboře Moria na řeckém ostrově Lesbos. Věnovala se především dětem. Její pacienti a pacientky se vyrovnávali s hrůzami, které zažili ve své domovině či po cestě do Evropy.