Sjednocení v tichu - rozhovory o meditacích z různých tradic

Jsme závislí na iluzorním světě mysli. Od něj chceme naplnění radostí a štěstím. Naše mysl nám umožňuje prožívat si příjemné i nepříjemné. Uvnitřnění, meditace, je obrácený směr, sdílí s námi Ernestina Velechovská. 

Od pomíjivého, od světa mysli, se vracíme k věčnosti, odkud jsme vzešli. 

Člověk se postupně otvírá vnitřnímu zvědomění, kdy se meditační stav stane jeho přirozeností. To je ale dané otevřením se a hlubokými prožitky.

Podle husitského kněze Juraje Jordána Dovaly musí být základem meditace bdělé, vědomé vnímání, pak se může rozvíjet krása kontemplativního pohledu na svět, užívání si života, přijímání každého okamžiku jako jedičného, radostného splynutí s bohem. 

S bdělostí se pak spojuje laskavost, rozvíjí se láska a soucit. Neboli být s bohem tady a teď, říká Juraj Dovala v rozhovoru.

„Cílem meditace všímavosti (vipassaná) je prokouknutí toho, jak funguje naše mysl, a dosažení svobody od všech forem strádání,“ říká psycholog a terapeut Jan Benda, který zároveň souhlasí s C. G. Jungem v tom, že člověk je ve své podstatě bytostí spirituální. „Dokud se člověk identifikuje se svojí představou o vlastním Já, tak je v pasti,“ říká. Je tady něco, co nás přesahuje, a dostat se s tím do kontaktu je nutností k tomu, abychom tolik na naší představě o sobě nelpěli.

Jan, kdysi buddhistický mnich na Srí Lance, dále vysvětluje, že "meditace vipassana není o relaxaci, ani o klidu, ale o vhledu a poznání. Je to jako když mikroskopem přibližuješ větší a větší detaily, co se děje v každé vteřině za vteřinou. Tam to začne být zajímavé, protože když se mysl postupně zbavuje automatických reakcí najednou začneš vidět, že všechny fenomény v mysli, všechny procesy vznikají a zanikají, jsou pomíjivé. Pak se začneš ptát, kde je vlastně nějaké moje trvalé já..."

Filosofka a fenomenoložka Prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc. Přednáší na pedagogické fakultě UK, zároveň je vedoucí oddělení filosofie a etiky, a vede katedru filozofie na Husitské teologické fakultě UK.

Jsme předem stanoveni pro nějaké místo v nějaké předem naplánované, pečlivě vypočítané síti, která je pokud možno vědecká, objektivní, verifikovatelná a tak dále, a zároveň falzifikovatelná. Člověk tak často vyhoří, protože ani neví, že nežije svůj vlastní, bytostný život.

Meditace je prožívání rozhovoru s tím, co člověka otevírá k něčemu, co přináší hluboký klid. Ten klid ale nikdy není vytvořen jenom nějakou technikou, to ve filozofii není. Člověk je zanořený do světa, člověk a svět spolu vstupují do rozhovoru, protože člověk není ničím jiným než rozhovorem, i když spí. Tento rozhovor musí být opravdový, my říkáme bytostný, a pak je ten rozhovor tím, čemu staří Řekové říkali péče o duši.

Jak vnést do svého života více všímavosti, empatie a porozumění k sobě a svému okolí?