Skip to main content
Daniel Kvasnička

Daniel Kvasnička

By Nový kostel v Litomyšli
Podcasty z betonového Nového kostela v Litomyšli
Listen on
Where to listen
Apple Podcasts Logo

Apple Podcasts

Breaker Logo

Breaker

Google Podcasts Logo

Google Podcasts

Overcast Logo

Overcast

Pocket Casts Logo

Pocket Casts

RadioPublic Logo

RadioPublic

Spotify Logo

Spotify

Currently playing episode

Polymerované slovo

Daniel Kvasnička

1x
Za nás!
My jsme si na to zvykli, jako na samozřejmost. Za nás umírali kluci na plážích Utah, Omaha, Gold, Juno a Sword a spousta sovětských vojáků i našich kluků. Bereme to jako samozřejmost! Jakási dějinná nutnost vrhala lidské syny do bitvy a nám se to léta vysvětlovalo tak, že to pro nás dnes už téměř nic neznamená. Dotkne se nás to až ve chvíli, kdy je smrt blízko nás, tak jako třeba v Ostravě 10. prosince 2019 ve fakultní nemocnici, kde střelec Vitásek v americkém stylu vraždil nevinné. A jeden z nich zemřel, když vlastním tělem chránil svoji nezletilou dceru, čímž jí zachránil život. Podobně se chovala matka sedmnáctileté dcery ve vestibulu. Vrahovi však už došly náboje a utíkal. Za nás! To se v křesťanství opakuje stále. A myslí se, že tím, kdo za nás dal svůj život, je Ježíš Kristus. Vezměte si k ruce Bibli, nalistujte si dopis Hebrejům (Židům) a studujte se mnou. Kdo nemá Bibli rádi mu ji půjčíme a nebo poradíme, kde ji koupí. A zase: Díky Janu Zemenovi za hudební intro.
17:49
June 15, 2021
Kotva naděje
Pisatel listu Hebrejům nás ještě naučí různým vychytávkám, které dovoluje nejen řecký jazyk, v němž byl dopis napsán. Například bude mluvit námořnickou hantýrkou, bude poeticky užívat jakousi metriku - přesně spočítané slabiky -  aby to bylo jako ve verších, které jsme se učili v díle našich klasických básníků. V tomhle oddíle začíná růst radost z toho, že se Ježíš stal člověkem. Pisatel se kazatelsky staví do řady všech těch, kterým káže o jeho nenahraditelnosti. A nezapomeňme: Píše lidem, kteří trpěli!
16:48
June 9, 2021
Farář či kazatel?
Jaký je rozdíl mezi farářem a kazatelem? Podle názvu v tom, že farář pečuje o svůj okrsek působnosti daný kostely a věřícími, kteří se v nich scházejí. A kazatel káže. Nejprve ten farář: Jak farnost v dnešních podmínkách chápu já, pak je to odpovědnost za obec, město jako celek. A kazatelské kázání? To není jen nějaký čas, který si ten kazatel odmluví. To nejde! Nemůže konkurovat novinářům, celým zpravodajským a naučně vědeckým pořadům. Taky politici se věnují mluvení a dovádí kazatelské řemeslo k dokonalosti. Řeči se vedou a voda plyne. Pokud by bylo kazatelské umění jen mluvením, pak to máme "za pár..." jako ti politici! Jenže kazatel má trochu jinou úlohu: ukazuje podobu božích lidí tím, jak žije, jak mluví a jedná. Dopis Hebrejům, který sleduji, je kazatelským příkladem. Jedno velké kázání. Tentokrát se kazatel chová trochu jako učitel, nás trošku vydusí argumenty, které lepí na tabuli vedle sebe. Hebrejům - adresátům dopisu - měla a mohla tato slova dodat jistoty ve chvíli, kdy není chrám, není rituál, nejsou autority, není svobodná vláda. Co potřebujeme v kázání my?  Díky Janu Zemenovi za hudební intro.
20:27
June 1, 2021
Slova jako vítr!
Vítr vane a odvane a proudění vzduchu ustane; kamsi zmizí. Kázání jsou takovým větrem, slova v nich vanou a zanikají. Dopis psaný Hebrejům je takovou sbírkou kázání. Tentokrát ovšem, Bohudíky, zaznamenanou. Nese však znaky svébytného literárního stylu kázání. Vane a odvane. Nicméně, kdo si pamatuje noční rozhovor Nikodéma s Ježíšem Kristem (Janovo evangelium 3:8), ten ví, že práce Ducha svatého v našich nových začátcích, při zrození čehokoliv nového, je jako vanutí větru...  Děkuji Janovi Zemenovi, že rozezněl struny violoncella.
16:41
May 27, 2021
Polymerované slovo
(Dopis Židům 1:1-4) Dědictví Bible kralické je velké. Je vždycky dobře, když se o té knize mluví. Měla a má tak velký vliv na český jazyk, na dějiny jednotlivých oblastí a rodin, že to nelze jen tak přejít. Hýbala s námi a zvedala nás ze židle. A to přesto, že jsme měli její výtisky v úplně obyčejných plastových deskách. Takové Bible se k nám tajně vozívaly a rozdávaly se na dobrých adresách za socialismu... Tisk kdesi v Holandsku... Takové Kraličky a nebo Nové zákony v překladu Dr. Petrů - to byly zase výtisky katolického překladu do dnešní řeči s poznámkami! Ano, takové výtisky nejen, že hodně vydržely, ale vtáhly nás do tajemství Božího slova. Když řeknu: Polymerované slovo Boží, jsou pro mne ty plastové desky Biblí jen příkladem. Na začátku listu Hebrejům, je v první kapitole toto slovní spojení: „Polymeros kai polytropos...” což je česky: „Mnohokrát a mnoha způsoby...” Mé poznámky provází Jan Zemen na violoncello. Děkuji!
15:53
May 24, 2021
Jonášova velryba
Mladý muž mne oslovil, abych mu pomohl vyjasnit příběh s Jonášovou velrybou. To je tedy výzva! Beru! A v pátečním pokovidovém sezení mladých jsem se pokusil vyprávět příběh ze čtyř kapitol staré knihy, která je tak trochu omylem mezi malými proroky, jak se říká dvanácti malým knihám v závěru Staré smlouvy, Starého zákona - jak se říká té čísti Bible. Drama tomu mém povídání přidala Sára Zemenová svými houslemi. Děkuji!
23:13
May 20, 2021
Velekněžská modlitba
Ježíšovy modlitby nebyly výmyslem či novinkou. Náš Pán i tady, v 17, kapitole Janova evangelia, navazoval na strukturu židovské modlitby a židovské liturgie. Velekněz v Den smíření - Jom kipur - přichází s obětí čtyř zvířat (podle Levitiku 16 a a 23) a obětuje za sebe, za svou rodinu (myšleno za všechny Levity) a pak za  všechen lid. Po těchto smírčích obětních obřadech směl velekněz vyslovit jedinkrát v roce, před Boží tváří – ve svatyni svatých, jinak nevyslovitelné svaté jméno, které Mojžíšovi Bůh zjevil u hořícího keře. To je to „poznání jména“, o kterém Ježíš mluví v modlitbě. To je správný velekněz, který vchází do svatyně svatých (všimněte si listu napsaného Židům 5.-9. kapitoly). Dá se říci, že Ježíš tu v mezích židovské modlitby ustanovil nový způsob bohoslužby. Bohoslužby, která nepotřebuje chrám a nepotřebuje krvavé oběti. Opět k toto modlitbě zní tóny violoncella Jana Zemena.
20:31
May 13, 2021
Rozhovory - NaBeton #07
Moje pozvání přijala Danutka (Daniela) Krčmářová - maminka na mateřské dovolené, muzikoložka a terapeutka. Povídáme si o snech životních i nočních. Jde řeč o hudební výchově a duchovním životě, o ceně bytí a podobně. Povídali jsme si v úterý 28.4.2021.   Natírejte svět a celý život jakou barvou chcete, stejně jednou narazíte na beton - tedy na něco tvrdého. Na tvrdé skutečnosti o svých možnostech, o svém charakteru, o svém zdraví a svých silách.  My máme betonový kostel a v něm tvrdíme, že evangelium je také nabeton spravedlivé. Že je pro všechny, kteří se snaží něco najít. U nás na to jistě narazí!  Chci jít k jádru věci s obyčejnými lidmi kolem mne. Budu si zvát známé, kamarády, spíše neviditelné a tím více zajímavé lidi.  Mně kostel připadal vždycky jako ideální místo pro povídání a naslouchání. Budu se ptát a pokusím se trpělivě naslouchat.
40:45
May 5, 2021
#10 Otče náš!
"Ale zbav nás od zlého!" spolu s dovětkem, který není v Bibli, ale církevní tradice jej má dobře doložený od prvních staletí: "Neboť tvé jest království, moc i sláva až navěky, Amen!" Dnes velice důležité téma. Zdá se nám, že zlo číhá za každým rohem, můžeme s ním něco dělat? Můžeme se učit dobru? Zaposlouchejte se do možností, jak je to se zlem v Božím světě. Zkuste porozumět sobě i druhým. Tedy - myšleno pachatelům zla, ať úmyslným a nebo neúmyslným. A k tomu vám hraje Jan Zemen své intro na violincello. Díky!
21:26
May 5, 2021
NaBeton - Rozhovory #06
Povídám si s Dalimilem Petrilákem o jeho práci, kterou se živí, o jeho cestovatelském nadšení, o studiu religionistiky, o práci v organizaci Pomáháme lidem na útěku a nakonec o dobrovolnické službě v pardubické nemocnici... Povídali jsme si 7.4.2021 v Novém kostele v Litomyšli. Natírejte svět a celý život jakou barvou chcete, stejně jednou narazíte na beton - tedy na něco tvrdého. Na tvrdé skutečnosti o svých možnostech, o svém charakteru, o svém zdraví a svých silách.  My máme betonový kostel a v něm tvrdíme, že evangelium je také nabeton spravedlivé. Že je pro všechny, kdo se snaží něco najít. U nás na to jistě narazí!  Chci jít k jádru věci s obyčejnými lidmi kolem mne. Budu si zvát známé, kamarády, spíše neviditelné a tím více zajímavé lidi.  Mně kostel připadal vždycky jako ideální místo pro povídání a naslouchání. Budu se ptát a pokusím se trpělivě naslouchat.
40:25
May 5, 2021
Řečí peněz
Církev a peníze, to je téma! Na jedné straně je určitě možné, aby církev neměla žádný majetek a nevlastnila nemovitostí a nezaměstnávala žádné lidi. Na druhé straně, pokud začne žít, má nějaký finanční provoz. Už jenom pro to, aby se spravedlivě dělila pomoc chudším a slabším. Aby se vědělo o všech, kteří takovou pomoc potřebují. Dá se tušit, že nastanou velké změny. Bude to ubývajícími penězi ze státních zdrojů do financování platů kazatelů a do infrastruktury, které zatím ještě tečou, ale postupně ubývají. A bude to také změnou struktury farností a sborů. Nikomu nedošlo, že v některých církvích, kde byli zvyklí na sbírky do košíčku, nastaly pandemií zvláště těžké časy. Věřící se musí učit vzdálenému přispívání a nebo strategické podpoře měsíc, co měsíc...
09:24
April 14, 2021
#9 Otče náš!
"A neuvoď nás v pokušení..."  Třetí nouze našeho lidství. Nejprve chléb, pak vina a teď nebezpečí. Vnější a jak se ukáže, i vnitřní. Pokušení, zkouška, stres a úzkosti z toho vyplývající. Je to tak lidské! V podání Matoušově a Lukášově se tato prosba nepatrně liší: „A nevydej nás v pokušení…“ či „Nevydej nás do pokušení.“ Kralickým překladem se dostáváme k naučené verzi: „Neuvoď nás v pokušení“, jak je většina evangelických křesťanů zvyklá říkat. Aneb o tom, co ani papež nemůže v jádru změnit, ale jen nově vysvětlit. A co máme vysvětlovat my tak těžce zkoušeným lidem kolem nás. Těžím z mnoha zdrojů; tady jsem si některé citace vypůjčil od Alexandra Fleka, z jeho článku pro Lidové noviny a hodně jsem těžil z dobrého výkladu Jana Milíče Lochmana. Alespoň ty dva zmiňuji. A děkuji za tradiční znělku Janu Zemenovi.
23:32
April 14, 2021
Rozhovory - NaBeton #05
Povídám si s Jaroslavem Judou Střasákem v úterý 6.4.2021, protože v pátek 9.4.2021 měl právě on moderovat debatu Skautského institutu v Litomyšli na téma smrti a umírání. Záznam je tady: https://www.facebook.com/watch/live/?v=1936209516519606&ref=watch_permalink Juda je medik, který si odskočil do dálek: Hostila jej Papua Nová Guinea... Tak o tom, o studiu, skautu a pak o jeho službě na covidovém oddělení v nemocnici v Praze Na Františku... 
22:19
April 12, 2021
#8 Otče náš!
"A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům!" A jaká je technologie toho odpuštění? Ten kříž? Byl Pán Bůh naštvaný na svého Syna proto, že nesl hřích, že vzal na sebe vinu celého lidstva? A tím, že Ježíš zemřel, tak zchladil Bůh na Kristu Pánu svoji žáhu? Ukrotil na něm svůj hněv? Z toho titulu máme právo trestat, vylučovat, stíhat a deptat provinilce, zahanbovat nekající? Lidé se mají bát a děsit Boha! Pokud to tak je, pak mají pravdu moji přátelé, kteří říkají, že s Bohem nechtějí mít nic společného, protože je to sadista. A já si nemyslím, že to tak je... PS: Díky za melodii Janu Zemenovi
19:26
April 12, 2021
O smrti a umírání
Je smrt Boží chybou v Božím MATRIXu? Chybovali jeho programátoři?  A nebo jiná otázka:  Je ta smrt Božím protivníkem, se kterým musí Bůh bojovat dokonce za cenu ztráty svého Syna, díky němuž tu smrt teprve přemůže? A nakonec: A jak od toho všeho pak odečíst náš vlastní život a naši smrt, jak vyčíst jejich úlohu v našem příběhu a v příběhu našich milých? Houslovou melodií doplnila Sára Schumová
27:01
April 12, 2021
#7 Otče náš!
„Náš denní chléb nám dávej každého dne“ tak se modlíme a v zákrutách jazykovědy nacházíme překvapivě mnoho možností porozumění. Je ten chléb "vezdejší" chlebem naší mzdy, naší lidskosti a nebo jen příloha nadoblačných hostin? O co vlastně jde? Nerouhá se teenager, když zvolá: "Já ho žeru!" a myslí při tom na Krista? Tak si se mnou zameditujte!  Díky Janu Zemenovi za doprovodné tóny violoncella. 
16:58
April 1, 2021
NaBeton - Rozhovory #03
Moje pozvání přijala paní Martina Zuzaňáková, ředitelka Městské galerie v Litomyšli. Víte, jak se cítí Moravák v Litomyšli? Proč ani rajčata, natož okurky na Znojemsku pořádně nerostou? Jaké je místo kultury v dnešním covid-čase? A co je to Gehirnjogging? Pusťte si audioverzi. 
38:19
March 24, 2021
#6 Otče náš!
"Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi!"  O tom, co je Boží vůle. Že je jasná a není třeba ji hledat kyvadýlkem, kartami a nebo celonoční modlitbou. Není žádný osud. Je jen živý Bůh a tvůj zápas, zda jej poslechneš. O příbězích Abrahamových, Ježíšových - o tom jak bojoval a dostali. Staň se tedy Boží vůle tady na zemi! Díky Janu Zemenovi za melodii violoncella.
21:24
March 24, 2021
Deep fake
Zjevení Janovo, tedy spíše Ježíšovo - je podle textu té poslední knihy v Bibli, svěřeno Janovi. A Jan, jako reportér, nám v něm popisuje projekci souboru dokumentárních filmů zachycujících dějiny světa. Jan na ostrově Patmos funguje jako ostrovní zpravodaj z přelomu existence světa. Nevděčná role, moderní člověk by jej stále přerušoval otázkami: „A jak to víš… A kde to bylo… A kdy to bude?! A, počkej, ještě jsi neřekl… Nepřeskakuj, prosím, dolož to!“ A Jan nemá takový hlasový fond, jako má Robert Záruba a nebo míval Josef Laufer, kteří často z posledních sil vršili věty s maximální slovní frekvencí. A má jen omezené informace. A tady mluví o propasti a jejích podobách... Deep fake!
14:07
March 22, 2021
Paradox radosti
Nic jiného nepotřebujeme v téhle době - než radost. Skutečnou, hlubokou a překypující. Ulítáváme k náhražkám, třeba jen k radosti z našich úspěchů, z mládí a plných sil. To všechno je dobré, ale není to základem pro chvíle bolesti, neúspěchu, stáří a nemoci. Co je tou radostí, která stojí za to? Ježíš říká: "Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích!"  - A velké díky Sáře Zemenové za melodii jejích houslí!
16:10
March 19, 2021
#5 Otče náš!
"Přijď tvé království!" Nic jiného si nepřáli útočníci na americký Kapitol, když vtrhli do budovy - možná s touhou zabíjet. Nic jiného si nepřál Jan Žižka z vděčnosti za svou záchranu. A spousta dalších spasitelů světa historických i dnešních. Co ale vyprošujeme tou druhou prosbou Otčenáše? Jaké království? A jak má přijít? A jaký charakter bude mít?  Díky za dramatickou hudbu Janu Zemenovi
18:12
March 18, 2021
Distanční Bůh?
Naše děti žijí v distanční výuce už nějaký rok... Taky s tím máte problém? Souhlasím, děti potřebují děti a kolektiv nic nenahradí. Děti potřebují ustálit své studijní návyky a na to potřebují docházet do školy. - A přesto na té distanční péči něco je. Pán Bůh nás v ní trénuje už hodně dlouho. - Dokonce si dovolím namítnout, že má skoro stále vypnutou kameru. - Nicméně pro tu potřebu lidského kontaktu přišel na tuto zem jeho Syn a stal se člověkem z masa a kostí. Byl umučen, pohřben, vstal z mrtvých a vstoupil opět na nebesa. Dosud je zase vzdálený. Dal všem, kteří uvěřili, svého Ducha svatého. A také proto je pro nás tak důležité, vidět se a sdílet se navzájem jako lidé. Nejen pro tu lidskost, ale i pro toho Boha v lidském těle. No, a jednou se dozajista uvidíme i se samotným Pánem Bohem.
15:21
March 11, 2021
#4 Otče náš!
"Posvěť se jméno tvé!"  Není prosba o posvěcení Božího jména tak trochu nesmysl? Není to jako bychom se modlili: „Nechť je voda více mokrá!?“ nebo „Ať je železo více železné!?“ Jak by mohlo a snad i mělo být jméno více svaté pro nebesa? A nebo se máme ptát: Jak má být více svaté pro naši současnost?
15:05
March 11, 2021
NaBeton - Rozhovory #02
Moje pozvání přijal Milan Menc, letošní maturant na Gymnáziu Aloise Jiráska v Litomyšli. Povídali jsme si o škole, o rodině, ideálech a taky o víře.
41:01
March 11, 2021
NaBeton - Rozhovory #01
Povídal jsem si s Nelou Dostálovou, redaktorkou CNN Prima News. Doma je v Benátkách (u Litomyšle) 
33:04
March 8, 2021
#3 Otče náš!
Stalo se Vám někdy, že jste v liturgii římské církve postrádali na chvilku konec Otčenáše? A pak, po krátké vsuvce, tu modlitbu kněz dojel. Katolíci jsou zase v protestantských modlitebních shromážděních překvapeni, že lidé kolem ještě pokračují tím chvalořečením: "Neboť tvé jest království i moc i sláva navěky - Amen!" A nejenom to, ani v Bibli není podání Ježíšovy modlitby jednotné. U Matouše je to jinak, než v evangeliu u Lukáše. A jak si s tím poradit? Poslechněte si! Díky za meditační hudbu Janovi Zemenovi.
10:38
March 3, 2021
Příběh o mé blbosti
Zážitek z minulého pátku. Více není třeba říkat...
08:08
March 2, 2021
Pěstounovo dilema
Vychováváte své děti? Moc vám to přeji! Je to skvělé, že je máte, každý potomek vás stojí spoustu sil. Každá ta hlavička má svůj rozum. A teď si představte, že vychováváte svěřené dítě. Není vaše, jste pěstoun, pěstounka. Musíte se školit a podléháte dohledu orgánů sociálně-právní ochrany dětí. A je to správné. Mít cizí dítě v péči jako své a udělat vše, aby mohlo zůstat také své, tedy cizí, to je umění. A teď si představte, že máte cizí dítě, které je také trochu vaše - Myslím tím na Ježíše. To skoro dvouměsíční miminko vzešlo z Mariina života. Maria i Josef věděli, že ten chlapec nikdy nebude jejich, neb se k otcovství hlásí sám Pán Bůh. Ježíš má jeho jméno, jeho geny a od počátku je Ježíšova existence opředena divnými věcmi... Díky za melodii Sáře Zemenové
21:14
March 2, 2021
#2 Otče náš!
Jakýpak náš?! Copak my máme něco společného? Můj táta se zapomněl také u tvé mamky? Je to ještě vážnější. Máme všichni naprosto stejné předky ve všech jejich kladech i záporech. Nechte mne o tom chvíli vyprávět... Violoncello má opět v rukou Jan Zemen - děkuji. 
09:24
February 26, 2021
#1 Otče náš!
Z mého pohledu je strach před modlitbou pošetilý. V době, když už by bylo dobře začít s modlitbami, lidé stále rozumaří a stydí se přiznat, že jsme... No víte kde! Modlitba má možná nešťastný český název, protože vypadá jako klečení před nějakou sochou nebo totemem... Prostě před modlou... Máme toho hodně na vysvětlování! začínáme nový cyklus 40 dní před Velikonocemi. Violoncello měl v ruce Jan Zemen, děkuji!
13:53
February 24, 2021
WWW - Wood Wide Web
Četli jste o Tolkienových entech?! No ovšemže, kdo by nečetl o Listovlasovi a Bukostovi... A někteří z Vás četli i o Tajném životě stromů, jak o něm píše lesník Peter Wohlleben. A jistě jste četli Izajáše, určitě jste se zastavili nad slovy 1. Knihy Královské či nad knihami Kronik v Bibli. Tolik řečí o stromech. No jistě! Stromy se radují ze spásy! A my se radujeme s nimi - v lepším případě. V hudbě Sáry Zemenové nemám pochyb, její housle znějí skvěle...
16:41
February 22, 2021
Diktátorův pád
Začínám sice knihou Ester, ale rychle přecházím k Izajášově 14. kapitole, kterou procházím v místech popisujících pád babylónského krále. Doporučuji si vzít knihu k ruce a číst souběžně. A odpovídat si na otázky: Je tento text kukátkem do podsvětí? Je tento text popisem pádu světlonoše z nebes? a podobné...  Violoncello měl v rukou mistr Jan Zemen, děkuji. 
19:22
February 19, 2021
Postní rok
Copak čtyřicet dní!? My už jsme na drátkách pomalu celý rok! Co je to půst a jaký byl půst Ježíšův? Původně jsem tato slova psal pro městský zpravodaj Lilie v Litomyšli, pak jsem je rozšířil pro Blogy Respektu a tady dávám k dobru zvukovou verzi. 
08:38
February 17, 2021
Kostěj Bezsmertnyj
Vyprávění o městě Sardy, o bohyni Kybelé a jejím miláčkovi Attirovi... Trochu historie a mapování politických tendencí nad dopisem, který na Ježíšův pokyn napsal Jan do jednoho ze sedmi sborů tehdejšího pupku světa, do provincie Asie (Zjevení Janovo 3:1-6). Podcast navazuje na tvrzení: "Co si neodmakáš, to nemáš!" Muziku dodala Sára Zemenová, díky za truvérskou melodii. 
21:22
February 16, 2021
Co si neodmakáš, to nemáš!
Co je pro křesťanství důležitější - skutky a nebo víra?! A dá se to od sebe vůbec někdy oddělit? Jako dítě si pamatuji, že jsme se vymezovali proti katolictví - že oni jsou ti skutkaři a my, evangelíci, jsme objevili v Bibli milost. S Lutherem jásám nad spásou, kterou dostávám darem, ale se závazkem - jak tu tvrdím - pustit se do práce. Tento podcast se váže k druhému dílu, k tomu historicky mapujícímu dopis do Sard z knihy Zjevení (3. kapitola, 1-6) Ten má název Kostěj Bezsmertnyj...  Hudba patří Janu Zemenovi, díky!
18:32
February 16, 2021
Potěšení potřebuje každý!
Loučíme se v poslední době s lidmi, kteří tu snad ještě mohli být. Jasně, nemá smysl do toho mluvit Pánu života a smrti. Překračujíc práh rozlučkových síní, vln pandemie, samoty a sociální izolace - potřebujeme potěšení. A potěšení je Boží zboží! Díky Sáře Zemenové za intro na housle.
20:45
February 12, 2021
Na lysé hoře
Ne, to není ta z Beskyd! A taky to není pravopisná chyba! Je to přelet nad 13. kapitolou Izajášova proroctví, v níž se lysá hora objevuje jako místo srazu zasvěcenců před bitvou proti Babylónu. Ale jak to bývá, všechno je to trochu jinak. Není to povídačka o vítězném Izraeli a skvělé církvi. Je to pohled na bídu světa, v níž máme svůj podíl.  Díky za muziku Janu Zemenovi
11:37
February 11, 2021
Pochybnosti
Děvčata pochybují o své kráse a schopnosti někoho zaujmout. Kluci zase zapochybují před nějakým typicky chlapským úkolem, protože se na něj necítí. A holky i kluci pochybují o své ženské či mužské identitě, to je přirozené. Pochybujeme taky o lásce rodičů a o smysluplnosti studia, ve kterém se plošně zvyšují nároky bez ohledu na zaměření mladého jedince. Pochybujeme o církvi, protože se dávno přežila svými formami a zdá se, jako by se vůbec nestarala o člověka, o hledajícího apateistu, nikoli ateistu, ale apateistu, protože upadl do pochybující apatie. Chtěl to takhle vůbec Kristus? A nepokazila to minulá staletí natolik, že se křesťanství téměř nedá použít? Také v samotné církvi pochybujeme o dostatečné duchovnosti, o schopnostech mládeže a o staršovstvu, farní radě a kazateli či knězi - v pochybnostech stále čekáme nějaký větší a hlubší vznět - to je přirozené typu naší zbožnosti a sžíravé nejistotě, kterou jsme na sebe už dávno upletli svým exkluzivismem a představou jedinečnosti... Chvilku pochybuji s Vámi v podcastu a hraje mi k tomu na housle Sára Zemenová, děkuji!
15:24
December 18, 2020
Čekání na...
Není to jen období adventu, kdy něco čekáme. Šamanka Nama čeká americkou armádu s generálem Flynnem, která přijde z Holandska a odstraní všechny diktátůrky v Evropě, myšleno demokraticky zvolené lepší či horší pány. A mluví na tom na Youtube docela pravidelně s 16 000 shlédnutími. Tolik lidí čeká na šamančino poselství… Jiní čekají, až se zase uvolní nařízení omezující přístup do hospody, čekají od dalšího roku jiného premiéra, také čekají na Zásilkovnu či pošťáky a balíček nejde a nejde. Čekám s lidmi na vypořádání dědictví a ono je to už více než pět měsíců. Pozůstalí by to tak moc potřebovali vyřídit. Platí všechny zbytečné částky za provoz - a naprosto zbytečně. A tak dále. Stále na něco nebo někoho čekáme! S hladem po nových informacích otevíráme knihy, noviny a posloucháme zpravodajství. Čekáme na blízké lidi ve své rodině. Čekáme osobně a také společně. A moje otázka: Co je skutečným předmětem našeho očekávání a jak vlastně čekáme? Já uvažuji nad Lukášovým evangeliem 12:35-40 a hraje mi k tomu Jan Zemen. Děkuji!
19:19
December 17, 2020
S kým se dá žít a s kým ne?
První z trochu provokativních tvrzení pro ty, kdo uvažují o partnerském životě. Sliboval jsem možnost, aby mi posluchač napsal a nebo zavolal, tady jsou kontakty: Email daniel@novykostel.cz a telefon 733 619 141
12:41
December 11, 2020
Co znamená Hagibor?
Vracím se ještě k tomu krásnému jménu z Izajášovy deváté kapitoly. Vábí mne přemýšlet o jménech a tak trochu si hrát. "Jakže vy se jmenujete?"... Na housle hraje Sára Zemenová, děkuji
07:27
December 10, 2020
Nas mnógo!
Pohled proroka Izajáše je neskutečně moderní! Čtu osmou a okolní kapitoly, jako bych četl knihy od Yuvala Harari! Mj. taky Izraelec! A pohled do skličující a ponuré krajiny mne vedl až ke čtení toho, co se čítá o půnoci při svátku narození Pánova: "Lid, který chodí v temnotách uvidí veliké světlo..." Na violoncello hraje vášnivě Jan Zemen, děkuji!
12:36
December 3, 2020
Adventní svíce
"Bděte!" a nebo "Lidé, bděte!" si pamatuji z odkazu Julia Fučíka, vyrostl jsem přece v době, kdy se to propagandisticky opakovalo. Ve škole jsme v pošumavské vesnici hráli divadlo o boji proti fašistům. Až později jsem zjistil, kde si to ten Julius a propaganda půjčili. Jsou to slova Kristova! V celé té naléhavosti se opakují právě o adventu nad čtyřmi svícemi. K mému povídání přidla své tóny Sára Zemenová na housle, děkuji!
16:48
December 1, 2020
To nebe!
Není sporu, že se o nebi Ježíš Kristus vyjadřuje často. Bude nějaké? A jak bude vypadat? Pokud nebude nebe alespoň trošku tady na zemi, nebude nikdy!  A nikde! O tom, jak jsme se minuli už českým slovem "nebe" a jak se míjíme v představách formovaných výtvarným uměním, je tenhle podcast. Za tóny na houslích děkuji Sáře Zemenové.
14:02
November 23, 2020
Lajk! aneb O mediální gramotnosti
Samozřejmě by se mělo psát "Like!" a samozřejmě je trochu ošidné vykládat 8. kapitolu Izajášova proroctví s pohledem mediálního vzdělávání... Ale já si to obhájím, mně to připadne velice případné! Posuďte sami. Za melodii úvodem a na konci děkuji Janu Zemenovi.
19:07
November 22, 2020
Remove before flight
Jsou věci, které se nemění. A jsou hlášky, které se zavedly, zůstávají hezky dlouho a ještě chvíli vydrží. Tak třeba červená stuha s nápisem „Remove before flight“. Visí a plápolá ve větru na letadlech, která stojí na stojánce a vlastně na všech strojích, které se vydávají do vzduchu a výš. Pozemní personál musí před každým startem stroj obejít a nejen stuhy vytahat - blokují totiž vrtule, přívody paliva, trubice pro měření rychlosti a podobně. Ale: „Sejmi a zkontroluj!“, říká tato hláška. Musíš na to myslet! Když zapomeneš, už se nemůžeš obrátit, přibrzdit a vrátit zpátky. Remove before flight nikdo nepřekládá. Je vždycky anglicky a po většině na červené stuze. Podobně se nepřekládá slovo Maranatha, volání první církve po příchudu Ježíše Krista. To aramejské slovo znamená více věcí a já se je tu pokouším vyložit. Violoncello vzal mistovsky do ruky Jan Zemen, děkuji!
19:40
November 12, 2020
Proč chceme mít děti?
Sekvence popsaná třemi slovy: "Počít, porodit a dát jméno", ta mění svět. Muž zplodí, ale jsou to ženy, které tu sekvenci provedou. Izajáš té své paní říká "prorokyně". Jako by jí v úctě děkoval, že na sebe vzala tak důležitou roli. Taky v tom podkástu mluvím o ostudě evangelikálů a jiných lapáliích. Houslovým úvodem opatřila Sára Zemenová. Děkuji.
10:52
November 9, 2020
To je nefér!
Náboženství upřednostňují své vyznavače, jedny mají za vyvolené a druhé za ne-lid, což je oficiální výraz z Bible. Je tvrdé slovo osudovou stopkou? Nebo je to nějak jinak? Pokouším se vysvětlit nad textem Matoušova evangelia 13:10-17. Violoncello má ve svých rukách Jan Zemen, děkuji.
14:41
November 5, 2020
Ten den!
Čtení z Izajášova blogu v kapitole 7., od verše 18. Dodávám k němu: "Bylo by krásné se jednou vzbudit a nebylo by Madura ve Venezuele, Bolsonara v Brazílii, nebylo by Lukašenka v Bělorusku a podobně. Možná, že by šel do důchodu náš pan prezident, prohrál volby ten americký a pak by zmizeli někteří předsedové vlády. Tyto sny mají jednu velkou vadu: Tito pánové nedělali celou dobu svého mandátu nic jiného, než že kopírovali a instalovali svoje ego. To lidské roští je drží při životě! A s nimi je zem zarostlá roštím a nepořádkem na léta. Achaz umřel, přišel po něm Chizkiáš a dobře vládnul, ale na závěr svého života se zbláznil. A hlavně, po něm přijde jeho syn Menaše, který je se svým dědou Achazem na Judském trůnu příslovím naprosté zkaženosti. Ale to už je pro pečlivé čtenáře Bible. Kdo může pochopit, pochop!" Na housle hraje Sára Zemenová, děkuji.
12:05
November 5, 2020
Mimo protokol
Čteme Izajášovy zápisky, jeho blog (7. kapitolu) a v ní část, ve které se naprosto mimo dvorní protokol prorok setkává s králem Achazem. Izajáš vede za ruku svého syna a král jde z inspekce Horního rybníka v Jeruzalémě a právě u strouhy na cestě k Poli valchářovu se potkají...   (Na housle doprovází Sára Zemenová, děkuji!)
20:09
October 30, 2020
Sváteční Tweet
Chybí mi prezidentské projevy při státních svátcích. Řečnické bonmoty a jedovaté poznámky mne neuspokojují. Při řádových dnech se poslední dobou dělají trapné zkratky života vyznamenaných namísto toho, abychom znovu  slyšeli, že nás něco spojuje. Přidávám tedy pár slov. Text delší, prostě víc než Twitter snese. Ale protože bych rád četl alespoň to ptačí pípnutí, beru do rukou evangelium Matoušovo a pokouším se předkládat slova, která nás všechny posunou dopředu.
22:30
October 28, 2020
Hermelín na Vinohradech
Nad šestou kapitolou proroctví Izajášova uvažuji o tom, co to znamená, že prorok viděl lem roucha Hospodinova. A Jože Plečnik oblékl svůj betonový skelet do hermelínu z červených a bílých cihel, když stavěl kostel Nejsvětějšího srdce Páně (1928-32) na Vinohradech. A něco k tomu... Pěkný poslech a jen dodávám, že housle měla v rukou Sára Zemenová. Díky!
15:55
October 24, 2020
Proti splínu! (5.)
"Čas" Pátá z podzimní série úvah na pět podmínek růstu, které nám laskavě poskytl Stvořitel:  1. Půda/zem (Markovo evangelium 4:1-20); 2. Voda (Ezechiel 47:1-12);  3. Vzduch (Jób 27:3-6 a další místa z knihy); 4. Světlo (Žalm 36:10); 5. Čas (Kazatel 3:1-11).  Za violoncellem je opět Jan Zemen, velice děkuji!
21:48
October 22, 2020
Neposlouchejte to!
Fakt se mi nechtělo do čtení páté kapitoly knihy Izajášovy. Ale číst se má všechno. Tak tady máte závěr této kapitoly od 24. verše. Housle vzala do rukou Sára Zemenová a zahrála motiv z Truvérské mše P. Ebena.
12:54
October 16, 2020
Proti splínu! (4.)
"Světlo" Čtvrtá z podzimní série úvah na pět podmínek růstu, které nám laskavě poskytl Stvořitel:  1. Půda/zem (Markovo evangelium 4:1-20); 2. Voda (Ezechiel 47:1-12);  3. Vzduch (Jób 27:3-6 a další místa z knihy); 4. Světlo (Žalm 36:10); 5. Čas (Kazatel 3:1-11).  Za violoncellem se posadil Jan Zemen, velice děkuji!
15:47
October 14, 2020
Woe!
Tedy česky: "Běda!" To je silný motiv páté kapitoly Izajášova proroctví, kde je šestero běda nad judskými lidmi ve verších 8 až 24. Pokouším se ta slova vykládat na promítacím plátně dnešních dnů.  Bůh neběduje jako chudák, nevolá hrozivé běda se vztekem a morálním znechucením. Volá běda s touhou po změně, po záchraně toho, co se ještě zachránit dá... Zajímavé čtení!
20:54
October 9, 2020
Proti splínu! (3.)
"Vzduch!" Třetí z podzimní série úvah na pět podmínek růstu, které nám laskavě poskytl Stvořitel:  1. Půda/zem (Markovo evangelium 4:1-20); 2. Voda (Ezechiel 47:1-12);  3. Vzduch (Jób 27:3-6 a další místa z knihy); 4. Světlo (Žalm 36:10); 5. Čas (Kazatel 3:1-11).  Housle vzala do ruku Sára Zemenová, děkuji velice.
21:44
October 6, 2020
Proti splínu! (2.)
"Voda..." Druhá z podzimní série úvah na pět podmínek růstu, které nám laskavě poskytl Stvořitel:  1. Půda/zem (Markovo evangelium 4:1-20); 2. Voda (Ezechiel 47:1-12);  3. Vzduch (Jób 27:3-6 a další místa z knihy); 4. Světlo (Žalm 36:10); 5. Čas (Kazatel 3:1-11).  Violoncello vzal do ruky Jan Zemen, děkuji velice.
18:02
October 2, 2020
Parabola
Patřím ještě k Čechoslovákům. Proto jsem si rychle zamatoval řecký pojem parabola. Jako milovník parních lokomotiv jej považuji za zvolání strojvůdce, kterému došla pára. Samozřejmě, je to pokus o odlehčení... Podobenství - parabola, které z dobře známé zemědělské činnosti odvodí logiku, jež nás má něco naučit v duchovních věcech bývá třeba v evangeliích.  Já čtu ale z proroctví Izajášova, z 5. kapitoly, verše 1 až 7. A tato slova nejsou žádným podobenstvím, nejsou parabolou, která by ctila logiku vinařství a Božího království zároveň. Ač to na první pohled může vypadat. Izajášův úvod k páté kapitole je skvělou řečnickou zkratkou, politickou řečí, která se hodí někam na tábor lidu a nebo do parlamentu. Tak mne sneste - je před vobami a před nedělí vděčnosti za úrodu... Housle vzala do ruky Sára Zemenová, velice jí děkuji!
14:59
October 1, 2020
Proti splínu! (1.)
"Půda, pole či zem..." První z podzimní série úvah na pět podmínek růstu, které nám laskavě poskytl Stvořitel:  1. Půda/zem (Markovo evangelium 4:1-20); 2. Voda (Ezechiel 47:1-12);  3. Vzduch (Jób 27:3-6 a další místa z knihy); 4. Světlo (Žalm 36:10); 5. Čas (Kazatel 3:1-11).  Violoncello vzal do ruky Jan Zemen, děkuji.
17:30
September 30, 2020
Zpověď
Mohlo by to všechno být tak, jak to popsal Karel Čapek v knize Povídky z druhé kapsy (1929). Jedna z nich se přímo jmenuje Ušní zpověď. Nešťastník v ní obtěžoval kněze, advokáty a lékaře. Ale od kněze nechtěl rozhřešení, od advokáta nežádal sepsat doznání a jedinou jeho útěchou, kterou bez hlesu přijal, byly injekce morfia před smrtí. Čapek se v krásně napsané povídce mýlil v tom, že cokoliv, co nemladý zoufalec s odulou tváří knězi řekne, musí být zpovědním tajemstvím... Cello vzal do rukou Jan Zemen, moc děkuji! 
08:55
September 10, 2020
Hříšní lidé
O hříchu by se snad ani mluvit nemělo... Tak mi to říkají lidé. Čekají totiž okamžitě trapné řeči řeči o mravech a o tom, co se nemá a nesmí; jaké tresty dopadnou na hříšníky a jak je to bude bolet. Předpokládají, že je budu kárat a napomínat podle španělského inkvizičního vzoru... Posuďte sami, jestli to tak bude. Housle vzala do rukou Sára Zemenová, děkuji!
12:59
September 9, 2020
Naši to věďá!
Tohle jsem vysekl bez zvláštních úprav. Je to vlastně zápisník z mé dovolené. Zápisky automobilistovy, mohli byste říct. Nejsem také moc korektní ve výrazech a ani se nesnažím česat to, co říkám... Berte nebo nechte! 
08:05
September 4, 2020
Můžu se modlit?
Těchto pár slov je původně napsáno do městského měsíčníku v Litomyšli. Už vyšel, mohu je tedy publikovat také zde. Na příkladě Abrahámovy modlitby za Sodomu povzbuzuji sebe sama a své spoluobčany, aby se nechali vést v modlitbě Hospodinem. On začíná svým slovem a my se vezeme... Víc už v podkástu. Housle vzala do ruky Sára Zemenová, děkuji!
05:18
September 4, 2020
V rehabilitační ordinaci
Dá se nějak napravit společnost? Půjde to také s církví? Pokouším se odpovědět povzbuzen rozhovorem s biskupem Tomášem Holubem, který vyšel v Deníku N v úterý 1. září 2020. A jak to bývá, pomáhám si znalostí svých místních potíží i vyprávěním mých hostů. Za skvělou muziku opět děkuji Sáře Zemenové
13:09
September 4, 2020
Historické fake news
Proběhnout se Litomyšlí, to znamená zcela jistě návštěvu kostela Nalezení svatého Kříže, jak se říká piaristickému chrámu. Nedávný svátek zakladatele řádu mne vede k úvaze nad prací školských řádů a nad dvaceti šesti kolejemi tohoto řádu na Moravě a v Čechách. A protože jsme byli v Čechách s Litomyšlí první, pak tečka piaristů v osobě Františka Ambrože Stříteského byla také jedinečná. Vzácná památka.  Když se pak zmiňuji o barokním zmatku Ovidiových proměn, rýpu do těch, kteří šermují "genderem".  Je to zkratka, ale upřímná. Vyvolávat strachy bez toho, že bychom se nepodívali do vlastní minulosti, je hloupé... V duchu modernismu barokní otcové biskupové v Kroměříži "gender" doslova propagovali... Cello vzal do rukou opět Jan Zemen a já mu za to děkuji. 
09:14
August 26, 2020
Mišpoche
Když se řekne Mišpoche - což je židovské označení rodiny v jidiš - zní to hrdě a zároveň trochu úsměvně. Když se to řekne, tak není třeba vysvětlovat všechny zvláštnosti naší famílie. Vždycky je v tom příběh. Moc se mi to líbí, zdá se mi to pravdivé, poctivé a silné. V tom pojmu je i radost ze života, síla přežít snad všechno, co přijde. (Texty jsou z knihy Soudců z 8. kapitoly, verše 1-9 a z Markova evangelia, z kapitoly 6., verše 1-6.) Housle vzala do rukou Sára Zemenová a já jí za to děkuji.
19:50
August 25, 2020
Dva kruhy?! A proč nemáte na zdi kříž?
V litomyšlském Novém kostele je svérázná výzdoba. Není dílem křesťanského umělce, to nikdo netvrdí, ale životem pod těmi kruhy a u toho stolu dostala umělecká díla Karla Malicha svůj nový význam. Mluvím ale také o dvou malých kroužcích, které si vyměňují snoubenci a o tajemství lásky.  Čtu u toho 1. list Janův 4. kapitolu. A navíc: Vybrnkal mi k tomu podkástu své intro Honza Zemen. Děkuji!
10:43
August 15, 2020
Jak se na to může Pán Bůh dívat?!
Často odpovídám na otázku po Boží spravedlnosti, po vnímavosti a vůli ke změně. Je Bůh opravdu všemocný? Tak proč nic nedělá?! Neodpovídám! Pokouším se takového tazatele doprovázet. Neumím odpovídat za Boha a myslím si, že on toho v odpověď za ty roky trvání světa řekl dost. Tak jen opakuji. Nic nového! Zkuste se mnou třináct minut přemýšlet nahlas. Pokud cituji, čtu z 1. kapitoly dopisu do Říma. Intro k tomuto podkástu mám díky Honzovi Zemenovi, kterému velice děkuji!
13:37
August 15, 2020
Člověče, nezlob se!
Vztahy mezi lidmi, tím spíše mezi lidmi v církvi, se nedají řešit před světskými soudy. Tam patří zjevné trestné činy. Ale odpuštění, ta vzácná medicína, se hledá jinde. Čtu k tomu slova Šalamounova z modlitby, jíž otevíral svůj krásný chrám. A pak ze slov Ježíšových v Matoušově evangeliu. 1. kniha Královská, 8:30-36 a Matoušovo evangelium 18:15nn
14:36
August 6, 2020
Pod čepcem
Samozřejmě je to téma svatební! Sezóna odložených a plánovaných svateb začala. A to svatbou mojí dcery... A já ji po týdnu stále dožívám, promýšlím a vděčně se ohlížím. Třeba i těmito slovy. Naprosto mne uchvátilo čepení nevěsty. A o tom tu mluvím... Zpívají tu zpěváci a hrají muzikanti z valašské Kašavy, kterým děkuji za doprovod. 
11:56
July 23, 2020
Nic než rodina?
Jednou si pro Ježíše přišla maminka a jeho příbuzní. Postavili se před dům a měli chuť si Ježíše vyvolat z prostředku v kruhu sedících učedníků. Oni sami by si tam tedy nikdy nesedli, protože Ježíše považovali za duševně nemocného... Na pozadí tohoto příběhu ze třetí kapitoly Markova evangelia mluvím o rodině. O vztazích v ní a o tom,  co se nesmí nikdy udělat. Nezůstanu dlužen ani tomu zázraku, že do Ježíšovy rodiny mohu patřit já i vy. 
20:08
July 16, 2020
Bariéry
O bariérách, na které narážíme, o odpuštění a Ježíšově lidskosti. (Čtu a vyprávím 2. kapitolu Markova evangelia, 1-12)  Pán Ježíš Kristus se vrátil z okružní cesty po Galileji do Kafarnaum a v domě, kde byl, bylo narváno. Kolem domu se shromáždil ohromný dav lidí, vypráví evangelista Marek. Přede dveřmi nebylo k hnutí. O bezbariérovosti nikdo nemluvil a ani nepřemýšlel. A teď tu máte člověka, který ochrnul. A to úplně. Až do svého uzdravení nevyvinul žádnou aktivitu, v celém evangelijním příběhu nevydal ani hlásku. Stará kralická čeština říká, že jej trefil šlak. Musel to být strašlivý šlak! 
14:51
July 10, 2020
Bůůů
Nad několika slovy prohozenými se statkářem pod Orlickými horami a také nad Izajášem, prorokem z osmého století před Kristem, který nám nechal svá slova v Bibli. O tom, zda se Bůh hněvá a nebo ne...
10:55
July 9, 2020
Můza naděje
Ještě před dvaceti lety se odborníci a marketéři smáli slovu naděje. V politickém diskurzu - podle nich - je to slovo nepoužitelné proto, že prvním zklamáním bude nevratně znehodnoceno. Je to slovo příliš zženštilé, zranitelné, náboženské, neuchopitelné a bez potřeby zvítězit. Kdyby se použilo spojení "múza naděje", jak dostala do vínku letošní Smetanova Litomyšl, bylo by všechno kritizováno nadvakrát. Ani naděje a ani múza. Když se koncipoval program letošního ročníku národního festivalu Smetanova Litomyšl 2020, nikdo ani netušil, jak se to spojení bude hodit. V mžiku se díky koronaviru rozpustily všechny domluvené koncerty jako máslo na pánvičce. Skutečně, všechny jistoty domluvené a podepsané v dramaturgii festivalu dva až tři roky dopředu najednou nebyly. Podobně dopadly taky všechny další festivaly...
08:17
July 8, 2020
Proč chodit do kostela?
Za socialismu nám kladli starší kolegové na srdce, že je třeba při bohoslužbách počítat s přítomností fízla. Dnes bychom řekli, že v každém kostele, kde jsou lidé, je jeden troll. Podobně, jako v synagóze byl posedlý člověk nečistým duchem. Tak to prostě je. Kostel či synagóga jsou veřejný prostor. Není to nebe, kam nevkročí nic nečistého. Přesně na to poukazují lidé, když mi chtějí nalít čistého vína, proč nemohou chodit do kostela: „Podívej, jací lidé tam chodí. Měli byste si udělat pořádek. Vždyť vám kazí pověst!…“ Jinými slovy dávají najevo, že oni jsou tak čistí, že by se v kostele kompromitovali. Nebo, že by tam nenašli nic nového. Proč by tam chodili? Všichni jsou stejní jako oni. Ale to se mýlí, protože do kostela chodí taky Kristus Pán… Čtu při tom Markovo evangelium 1:21-39
08:52
July 1, 2020
Matrojška
Pár let dozadu zanesl někdo matrjoškami celou královskou cestu, střed Prahy. Myslím těmi dřevěnými soustruženými panenkami, které jsou naskládány v sobě. A když otevřete tu první, ta další je menší a pak dále a dále, až ta poslední je úplně malá - ideálně stejná, ale maličká. Někdy za primátorování Pavla Béma kdosi pronajal a rozprodal veřejný pražský prostor a pak se ukázalo, že je tu turistům nabízena samá papacha s hvězdou, domněle český broušený křišťál a ony matrjošky. Samý brak. Snad si někdo myslel, že nám vnutí matrjoškami novou identitu: Budeš menší a menší, až nakonec zmlkneš. Takovým prostým copy - past se naučíš méně myslet a více poslouchat.Zcela naopak je to s křesťanstvím… Kdokoliv o to požádá, je veden ke křtu. A když jej křtíme, neprovozujeme copy - past. Nevyrábíme matrjošky, ale naopak otevíráme prostor pro myšlení a jednání. Necháváme nového křesťana růst. (Číst k tomu uvažování můžete dva biblické texty: Izajáše 50:4-9 a Koloským 2:5-15 a doporučuji ke čtení knihu Jak rabíni dělají děti, Delphine Horwilleurová, Garamond, 2019. I z ní jsem čerpal inspiraci.)
13:13
June 30, 2020
Milada
27.6.2020 si budu i já připomínat smrt statečné ženy Milady Horákové. A čtu u toho knihu Zjevení Janova, jak jinak, bez té Bible nedám ani ránu. Paní Milada byla ve své křesťanské odpovědnosti za budoucí svět přesvědčena, že je třeba „Politicky ozbrojit lidi. Totiž především ideově ozbrojit lidi...“ a s jistotou, že následující generace budou vyrůstat ve lži, neváhala říkat věci, které tehdejší urvaná prokuratura nemohla chápat jinak, než jako velezradu. Nejsem si jist, zda se nám něco z toho života ve lži směřujícího ke druhé smrti neopakuje. Smrt té ženy určitě stačila, jen je třeba ji připomínat.
08:33
June 26, 2020
Čas lip
Jinými slovy: Level Management. Pod stromy a s pohledem zvednutým ke korunám hledám své místo a rovinu, na které s Hospodinem a s ostatními lidmi mám být. Možná by bylo dobře si tu 2. kapitolu proroctví Izajášova otevřít. Je v Bibli ve Staré smlouvě, Starém zákoně, jak se říkává. Jeden můj mediálně zdatný východočeský kolega říká: "Nečtěte a nerozebírejte Bibli. To se pak člověk jen hádá..." Naopak, já vám doporučuji, abyste Bibli četli, rozebírali a diskutovali nad ní. Abyste se ptali vykladačů a znalců. Mně to dělá moc dobře.  Potřebuji zvládnout level management. 
13:39
June 19, 2020
To já potřebuji ohledy a lásku!
Budu spolu s Lukášovým evangeliem vyprávět příběh dvou lidí. Ten první: v podání 16. kapitoly Lukášova evangelia žil jeden bezejmenný bohatý člověk. Pravda, existuje papyrus se zlomkem textu evangelia ze třetího století, který mu říká v překladu pan Novák. A ten druhý člověk? Před vraty boháčova domu lehával čas od času nějaký chudák. Známe jeho jméno: Lazar či Eleazar. Plný vředů a bolesti čekal na milosrdenství. Boháčova existence na tomto světě, je život bezohledného bohatého floutka nebo upracovaného manažera, který má právo si dopřávat, ale není schopen vidět druhé za hranou svého světa. Lazara neviděl a pokud jej viděl, měl jej za služebníčka. Však si všimněte: vybízí otce Abrahama, aby poslal Lazara na pomoc do místa muk či zpátky mezi živé. Znal jen slova: Potřebuji! Pošli, přines! To si vzal i na onen svět. A život Lazarův je příběhem žízně po zájmu, péči a projevech soucitu. A stačilo by málo, tedy zbytky ze stolu pánů. Je to tak podobné příběhu Jóbovu, jehož bolely vředy stejně tak jako necitlivé jednání tří mužů, kteří mu mluvili do života. Jednoho z nich jsme už slyšeli. A všichni tři mu včítali hříšnost a vedli jej k odpuštění. Až začne činit pokání, bude mu dobře... Čtu ještě 1. dopis Janův 4. kapitolu, 20nn
23:46
June 17, 2020
Podruhé a lépe!
Jsou věci, které bychom chtěli podruhé a lépe. Je to pochopitelná touha, prosba, záměr a ideál. Dokonce se člověkem je to podruhé a lépe: „První člověk, Adam, se stal živou duší,“ ale ten poslední Adam se stal obživujícím duchem.“ říká apoštol Pavel ve svém 1. dopis Korintským (15:45) Já čtu se svými přáteli  první kapitoly proroctví Izajášova a proto si je doma slabikuji stále dokola. Všiml jsem si dvou začátků...
06:24
June 11, 2020
Barča
Říkám si s Janem v jeho dopisech: „Vždyť se stalo skutečností v něm i ve vás, že tma ustupuje a pravé světlo již svítí. Kdo říká, že je v světle, a přitom nenávidí svého bratra, je dosud ve tmě. Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle a není nikomu kamenem úrazu. Kdo nenávidí svého bratra, je ve tmě a ve tmě chodí; neví, kam jde, neboť tma mu oslepila oči.“ (1. Janův dopis 2:9-11) a nebo se žalmistou: „Pramen života je přece u tebe a ve tvém světle světlo vidíme.“ (Žalm 36:10) Ale ve skutečnosti sedím nad Izajášem plný dojmů, když říká: „Pojďte, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle!“ (2:5)
07:08
June 9, 2020
Mizera
Přečtu vám příběh z evangelia Markova (1:40-45), který je možno chápat dvěma způsoby. Dvěma způsoby?! A není to špatně? Ne, není! Je to naopak dobře...  Markovo evangelium v první kapitole rychle a stručně proběhne Ježíšovu přípravu na službu, nezmíní ani okolnosti narození Ježíšova, přejde rychle křest i pokušení na poušti. Zmíní jen dravou zvěř, ani tři léčky zlého nezmíní. Ježíš po uvěznění Jana Křtitele začíná působit v Galileji. Jinde, než Jan, ten působil v Judeji. A tam někde v Galileji se Ježíš setká s člověkem nemocným nějakou kožní nemocí. Evangelium říká těmto nemocem, které vyřazovaly nemocného ze života společnosti, malomocenství. Prostě nikam nemohl. Tomu dobře rozumíte: Měl karanténu. Dost často takoví lidé umírali hladem, protože k nim nikdo nesměl. To už je tvrdá karanténa. To připomíná některé příběhy posledních tří měsíců z jiných zemí, zvláště tam, kde žijí staří lidé sami a bez přátel... Poslechněte si, dávám tomu nadpis Mizera aneb „Dva v jednom!"
17:43
June 9, 2020
K diskusi o Večeři Pánově
Měsíčník Getsemany mne požádal, abych popsal formu, kterou jsme se vypořádali se slavením Večeře Pánovy v Litomyšli v době koronavirové. Také bratr Pavel Černý přidal ke svým poznámkám rozeslaným v době krize po sborech Církve bratrské ještě některé dovětky a uvedl je ve svém textu, který stojí za pozornost. Z  Českobratrské církve evangelické udělal souhrn bratr Jan Štefan. A na všechny příspěvky reagoval bratr Pavel Hradílek dobrými poznámkami. Vše najdete v archivu na webu getsemany.cz v čísle 327 z června 2020
12:19
June 5, 2020
Dobré pneumatiky
Samozřejmě provokuji! K dobrému autu patří dobré pneumatiky s odpovídající tvrdostí, přilnavostí a dobrým vzorkem. Na čem jezdíte vy? Pneuma je řecky duch. Hovořme o Duchu svatém, o jeho díle a hlavně o jeho přítomnosti a moci v našich životech. Pro svět je to nezajímavé, pro křesťanstvo podstatné. Jde o život, jeho krásu a jinakost. Bez Ducha svatého jsme naprosto stejní jako c..elý svět. Bez moci Ducha nemáme co dát svému nejbližšímu i širokému okolí... (Chcete-li mi rozumět více, vezměte Bibli a otevřete Dopis apoštola Pavla do Říma, 7. a 8. kapitolu)
13:55
June 1, 2020
Jednat, jednat a zase jednat
Dvě základní informace k mému podkástu: Předně - čtu silnou knihu o Janu Žižkovi, kterou jako svoje životní dílo uspořádal profesor Petr Čornej. A pak, před sebou mám otevřenou Bibli se začátkem proroctví Izajášova. Tam čtu hned v první kapitole Boží výzvu „Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin…“ Nemohu jinak, než přemýšlet nad uměním vyjednávání, chcete-li diplomacie.  Je to 600 let, co Zikmund Lucemburský udělal několik velice nešťastných kroků k tomu, aby zasáhl proti husitským bouřím v Čechách. A to byly bouře! Pomatení kazatelé hlásali příchod Mesiášův a slibovali pád všeho zlého. Obě dvě strany prokázaly jediné - naprosto selhaly ve vyjednávání. 
12:29
May 30, 2020
Na dotek!
V roce 1986 vyšla v Lidovém nakladatelství kniha Mýty a fakta o potopě. Pozor, nebylo to nakladatelství Lidové noviny, jak jej známe dnes. Kniha patřila do řady osvětových materiálů socialistického státu, které měly říct: „Ne! Ale vlastně ano, jenže po našem.“ Z knihy se člověk dozvěděl, že žádná taková potopa, jaká se popisuje v Bibli, nebyla. Bylo teda několik lokálních potop a ty se vyvrátit nedají, ale žádnou takovou, jakou popisuje kniha Genesis, nemůžeme potvrdit. Vlastně ty potopy mohly být i najednou a třeba byla jedna dohromady, ale ta naše. Tak argumentoval Alexandr Kondratov, sovětský novinář, lingvista a básník. Četl jsem ji ve své lakýrně v technických službách hned poté, co vyšla a dodnes ji mám hustě popsanou poznámkami, ve kterých jsem se divil, jakou logikou si socialistická apologetika vysvětlovala různé a zjevně symbolické výroky Bible. Kdyby to dělal Jean Astruc, francouzský lékař a kritik Tóry v sedmnáctém a na počátku osmnáctého století, nedivil bych se. Stál proti církvi, která nebádala a nenaslouchala, protože měla moc. Budu číst a provádět posluchače 24. kapitolou Evangelia Lukášova. Biblické texty se míjejí v datování, v okolnostech a výrocích. Tentýž Lukáš říká, že nanebevstoupení bylo vlastně hned pár dní po vzkříšení. Ale tentýž Lukáš ve Skutcích apoštolů - v jiném spisu - popisuje nanebevstoupení Ježíšovo po čtyřiceti dnech. Učedníci při tom jsou v tomto případě zjevně zmateni, zírají do nebes trochu nechápavě, zatímco na konci evangelia vyprovázejí Ježíše, který jim žehná, oni padají na tvář a uctívají jej. A pak se s radostí se vracejí do chrámu. Je to znamení nesouladu? Ne, je to mnohovrstevnatá zpráva o velice bohatém ději, plném zpráv a významů...
15:21
May 25, 2020
Jen se podívej!
Když se žena zhlédne v každé z lesklých ploch výkladů a oken, je to pochopitelné. Buď si je jista svou krásou a nebo je naopak věčně nejistá tím, že by na ní bylo něco hezkého, a tak se stále kontroluje. Když to samé dělá muž, je to s podivem. Pokud to není zrovna Narkissos, mýtická postava krásného mladého muže, po němž se jmenuje jarní květina. Podle mýtu se tak dlouho zhlížel ve vodní hladině, až byl láskou nemocný ke svému obrazu. A aby byl se svým krásným obrazem navždy, tak se utopil. Vím, je to chorobné a šílené, jako většina antických mýtů. Apoštol Jakub tento filmový shot popisuje jinak: „Kdo jen slyší slovo a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá.“ V Jakubově dopisu se píše o muži, který se zhlédne v zrcadle a hned zapomene, jak vypadá. Prostě přechází vše, co o něm zrcadlo řeklo. Klidně namítejte, že tehdejší zrcadla nebyla nic moc, jako ostatně všechno starověké věci. Mýty, náznaky - nic přesného. Nic v nich nebylo vidět. Tak co by taky ten chlap na tom viděl, že?
15:58
May 19, 2020
A kdo má pravdu?
Představte si křesťanství jako velký sekretář s mnoha zásuvkami. V jedné najdete jak a čemu se věří. Jistě, ten šuplíček má ještě další krabičky více či méně zdobené, ve kterých je poskládáno, jak všemu věří katolíci, pravoslavní a třeba adventisté a nebo čeští bratři. V jiné zásuvce najdete jak se co dělá. A ta zásuvka je ještě plnější různých krabiček, které mají na víčku přilepené upozornění, že přímo souvisí s tím, jak a čemu se věří právě podle těch či oněch. A nedivte se, reformovaní evangelíci nejsou úplně to samé, co třeba lutherští evangelíci. A teď ta zásadní otázka: Kdo z nich věří a dělá vše správně? Na to je jednoduchá odpověď: „No, přece jenom já!“ ... Druhá odpověď se nabízí po chvilce přemýšlení: „Vlastně možná všichni!“
14:22
May 13, 2020
Pouhý vánek
Čtu prvních jedenáct veršů první kapitoly knihy Kazatel ze Staré smlouvy. Držím v rukou velký citrón, myslím na své srdce a tvrdím mimo jiné: "V posledních měsících jsme si všimli, že zemím vedeným ženami se dařilo nejlépe zvládat skutečnosti, dávkovat zprávy a ovlivňovat řečiště, kterým tekly emoce obyvatelstva během krize vyvolané rozšířením virového onemocnění. To je úleva! V knize Přísloví hraje velkou roli Moudrost, taky dáma. A tady - kazatelka. Ovšem, ta se bez rozpaků zaštítí jménem Šalomounovým. To proto, že se k jeho moudrosti ráda hlásí a také proto, že se její slova budou lépe poslouchat, když budou znít jako Šalomounova. Byl to moudrý krok. Je to dvacet čtyři století a kniha se pořád ještě čte..."
16:59
May 11, 2020
Sedmdesát pět let po válce
Vyprávím o válce, která stále trvá. A neměli bychom ji prohrát. Začínám ale zeširoka: "Čtyřicet let po válce jsem nastupoval v Děčíně na své první místo. Zdaleka už se nedaly stopy po válce číst tak zřetelně, jako v Sokolově dvacet pět let po válce. Tam jsem jako dítě slýchal v obchodě rázná slova „Skot!“ a bylo mi to divné, protože bych čekal, že se takové zboží najde v řeznictví. V knihkupectví to vypadalo zvláštně. Druhou možností by mohl být nějaký autor, třeba Scott Peck, jenže ten se tou dobou ještě u nás nevydával a lidé jej zjevně nekupovali. Teprve později mi někdo vysvětlil, že se jedná o zkratku pozdravu, což mi vysvětlilo i tu četnost používání: „Grüs Gott!"
08:45
May 8, 2020
Červená a bílá
Přišlo mi na mysl, jak jsou některé věci prosté. Vyjádříte je jedním dechem, jedním tónem barvy. Červená až dodnes znamená zákaz. A bílá k ní je kontrastním podkladem. Zjara jsem v technických službách jako lakýrník dovezl z truhlárny nahoblovaná prkna. Chlapi chroustali při svačině cibuli jako jablka a já s nimi poseděl a podebatoval, pak nahoblovali stará prkna a vesele flanďákovi naskládali na vozíček. A já ta prkna pak na kozičkách natíral zářivě bílým zebraprénem. Přidat jasně červené pruhy, to byla radost. Zebraprén rozsvítil email zespodu a já barvu ředil tak, aby ta červeň lazurovala průsvitem jako u holanských mistrů z Delftu...  (Cituji tu Píseň písní 5:9nn a Izajášovo proroctví 1:18-21)
08:15
May 7, 2020
Odchody a příchody
Pokouším se předat podcastem to, co jsem v neděli 3.5.2020 kázal ráno i večer. Podle starocírkevních perikop se četlo Janovo evangelium 16:16-23. Ani jsem netušil, jak velice to bude odpovídat začátku týdne. V pondělí od nás nečekaně odešel na věčnost bratr Jan Boštík. 
24:01
May 5, 2020
Rapperova show
Vlastně bych měl napsat bohoslužba, ke které mne pozval sprejer. Protože takové důvěry si musím vážit, tu dvouhodinovou nálož jsem vyposlouchal a pečlivě při tom pozoroval.  A občas jsem se přistihl, že mi utíkají myšlenky. Tak tady to máte všechno najednou. Ta zmíněná dvouhodinová akce je tady: https://www.youtube.com/watch?v=2S0N6vRYcTk&fbclid=IwAR1N34_EOwTgxHVvubsNd0oPepgcGLl-61jfIYy_McrMK4kfj9q9WSbbcec
11:40
April 30, 2020
Boot camp Galilea
Všimli jste si někdy, že evangelista Matouš ve svém velikonočním příběhu čtyřikrát zmínil Galileu? Nejprve ve dvacáté šesté kapitole, v té chmurné předpovědi, kdy po večeři, cestou do zahrady na Olivové hoře, Ježíš svým učedníkům řekl: „Vy všichni ode mne této noci odpadnete, neboť je psáno: ‚Budu bít pastýře a rozprchnou se ovce stáda.“ ale má to ještě dovětek: „Po svém vzkříšení však vás předejdu do Galileje.“ (Matoušovo evangelium 26:31n) Nejprve bez vyčítání a bez hořkosti poznamenal, že zůstane sám. A poté svoje učedníky nasměroval do Galileje, kam za nimi po svém vzkříšení přijde. A když se pak ženám po Ježíšově vzkříšení zjevil anděl, povzbudil je slovy: „Vy se nebojte, vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde, byl vzkříšen, jak řekl.“ A ty dvě ženy dostaly jasný úkol rychle zvěstovat učedníkům: „Jde před nimi do Galileje, tam ho spatří!“ (28:5-7) a na cestě je potkal vzkříšený Ježíš a neměl nic důležitějšího na jazyku, než: „Nebojte se.“ a opakoval jim zprávu pro učedníky „Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“ (28:10) To neměl nic důležitějšího?! Proč je tam posílal? Jaký to mělo smysl? Oni učedníci tak moc nespěchali, ještě týden poté byli v Jeruzalémě. Jako by zmrzli strachem a nebo prostě měli svoji hlavu. Ale Ježíš chtěl, aby šli. Tak nakonec vyrazili. A v závěru té 28. kapitoly jim Ježíš svěřuje velké povolání na hoře v Galileji. To je ta čtvrtá zmínka.
12:13
April 28, 2020
Miluji život!
Napadá mne ještě několik názvů: Těhotná doba. A nebo Samodruhá... Protože je to příběh dvou těhotných žen ze začátku koronavirového období. 
07:21
April 27, 2020
Komu selhávají nervy?
Mému kamarádovi leze děsně na nervy to, že věřím ve druhý příchod Ježíše Krista. Prý by byl ochoten se na téma křesťanství se mnou bavit, kdybych konečně připustil, že celá ta dvoutisíciletá epocha měla co do sebe, naučila lidstvo mnohému, ale nutně se vyčerpala a je třeba zůstat při zemi, vzít v potaz útlum a zaručeně nedráždit s nějakými představami o budoucnosti, jak o nich mluví třeba Zjevení Janovo. Rozumná úvaha, vážím si rostoucího zájmu o moji víru. Zatím jsme si povídali jen o umění, o dobrých autech a vždycky jsem miloval debaty o architektuře, technologiích maximální úspornosti a záchraně planety. Ale teď se dostáváme do střetu stále častěji. Komu z nás dvou selhávají nervy?! Tak pořád přemýšlím, kdo z nás začal být naléhavější. Vždyť já vždycky, určitě po celou dobu, co se známe, říkával docela slyšitelně dovětek: „A teď použijeme koeficient a násobíme vše stálicí: Pán přijde!“  (Zjevení Janovo 22. kapitola)
09:06
April 23, 2020
Redakční korektura
Přečtěte si Žalm 91 a pak zvažujte jeho korektury, když třeba před pár dny odešla ve čtyřiceti třech letech skvělá žena, kterou jsem znal. Zůstal manžel, dospívající syn. A nebo ta slova čtěte znova očima lidí v čínském Wu-chanu, v americkém New Yorku a nebo v italském Bergamu. Platí a nebo neplatí? Tolik mrtvých! O Číňanech a Američanech si můžete myslet, že jsou hříšní ale italské Bergamo se přece tváří křesťansky, nebo ne? Ale kolik kněží tam umřelo! A co Kristus, on sám!? Není to cynismus? Co vy na to? 
08:51
April 22, 2020
A co si myslíte vy?
S kolegou Davidem jsme před několika dny měli zajímavou debatu. Užívám si možnosti nesouhlasit, vést rozhovor, předkládat rozdílná stanoviska a smět je obhajovat. Církev není prostorem poklidu, ve kterém se lidé musí shodnout. Pokud to tak je, je to sekta, která se odděluje od lidí jiného názoru. Nesouhlasit a domlouvat se, to je radost! A o čem jsme vedli rozhovor? Znáte působivý text Miloše Rejchrta, kterým přeložil Spirituál „Were you there…“ Mně se ten český text moc nelíbí - a Davidovi ano. A proč se mu líbí? Když se zpívá opakovaně: „Byl jsi tam, když byl křižován můj Pán?“ tak se v refrénu se dodává: „Nezapomeň na tu chvíli, když ho všichni opustili, byl jsi tam, když byl křižován můj Pán?…“ Můj názor a Davidův si poslechnete. A jak to vidíte vy? 
07:25
April 20, 2020
Neděle 19.4.2020
David Beňa v Novém kostele v Litomyšli. Čte se Lukášovo evangelium 24:36-48 a kázání na text: 1. dopisu Petrova 1:3-5 a 1:22 - 2:2. Neděle po Velikonocích, neděle bílá, věnovaná novým křesťanům, kteří se nechali na Velikonoce pokřtít. 
23:03
April 20, 2020
Pohled do budoucnosti
Nový čtenář Bible se často dívá na první listy knihy, kde se čte o stvoření světa. Ten dobře známe jako náš svět na staré Zemi a pod starým nebem. A já jej zvu, aby se podíval na poslední listy knihy. Na konci Bible, ve dvacáté první kapitole knihy Zjevení Janovo, se díváme s adresáty spisu, křesťany prvních století, hodně dopředu. Na něco, co teprve bude - neboť co bylo, pominulo. A tím ani smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude… „Hle všecko tvořím nové!“  (21:4n) To jsou věrná a pravá slova. Tak to čteme. Dokument má dva díly. Jan vidí dva krátké filmy, ze dvou kamer, ze dvou úhlů pohledu. Nový Jeruzalém, jak se říká novému světu, je vidět dvakrát jak sestupuje dolů. Cokoliv nového v lidském pojetí stoupá vzhůru. Děti jsou vychovávány, ekonomika roste, příroda se zvedá do květu… Přirozený je směr vzhůru. A tady sestupuje to nové a dokonalé shora dolů. Jeruzalém klesá z nebe dolů.
15:02
April 18, 2020
Důvěra?
Pánové z vlády asi nechodí do kostela, protože na uvolnění restriktivních opatření v úterý 14.4.2020 nějak zapomněli... Otázka důvěry v kompetentnost vlády je nejenom proto - sporná. Chtějí padesát lidí max. Hmm. To fakt někdo chce, abych stál u dveří kostela a počítal ovečky? Já bych kostely otevřel, když už se chodí do obchodu. Držel bych kázeň roušek, vždyť mohou být docela hezkým módním doplňkem. A byl bych přísný na hygienu a úklid. Jako nikdy před tím. Samozřejmě bych v kostele nepodával ruce. Něco vtipného se dá vymyslet, čím si dáme vzájemně najevo srdečnou sounáležitost. Naopak bych chtěl, aby všichni měli na mobilech e-roušku. Zásadně bych nedělal Večeři Pánovu, vždyť může být stejně tak dobře zatím v domácnostech. Důvěřuji otcům, dědům a maminkám i babičkám. Zásadně bych to nedělal jako divadlo s kalichem a chlebem v televizi. Vždyť rodiče jsou taky kněží, a podle Bible královští! Po kostele by nebylo kafíčko a jiné nebezpečné mosty pro viry. Jednou přijde čas, kdy to půjde i v kostele, ale teď ne. A pokud se to ve společnosti zase zvrhne, tak bych ty kostely zavřel...
06:46
April 16, 2020
To je saň!
Řeč je samozřejmě o drakovi. V brněnském nakladatelství Host vyšla kniha Samanthy Shannonové Převorství u pomerančovníku. Děj mne nijak nezaujal, patří obecně k fantasy literatuře, která je dnes vyhledávaná. Specializovaný e-shop nabízí v současnosti 180 dračích knižních titulů. Samantha Shannonová je dobrá vypravěčka. U knihy jsem zpozorněl až ve chvíli, kdy se v knize začalo mluvit o drakovi, který po tisíci létech opět začíná ohrožovat svět. Ten příběh znám! Draci jsou po celém světě. Provázejí říši středu jako vlídní a motivující, hlavně jednohlaví tvorové. Mít draka na střeše, to znamenalo čest. Panovníci se cítili být potomky draků. Císař Zikmund, král český, založil rytířský Řád draka a dekoroval jím kdekterého panovníka, kterého potřeboval nějak vtáhnout a zavázat k prosazování své politiky. V legendách staré Anglie jsou černí, červení a bílí draci, a když se poprali, ten červený nakonec zůstal na bílo zeleném poli na vlajce a ve znaku Walesu. A pak všichni ti draci z našich pohádek, ve kterých jsme dali drakům zvukomalebné označení saň. (Kniha Zjevení Janova 20. kapitola)
06:37
April 15, 2020
To vám bude ráj!
Maličkosti! Ale na maličkostech stojí svět i náš život v něm. Jedni mleli o králi a druzí cedili mezi zuby mesiáše. Tak ten Ježíš prostě skončil na kříži! Byť bychom se ve všech úhlech pohledu nevyznali, sejde na tom co pochopili dokonce i kati a jeden ze zločinců: Je tu někdo, kdo nám pomůže. A díky němu si maličkosti běžném životě budeme trpělivě objasňovat tak dlouho, až si budeme rozumět tak, jak to jen jde... To vám bude ráj!
12:13
April 14, 2020
Život!
Četlo se evangelium o vzkříšení a v pohledu tohoto evangelia jsme přemýšleli o naději pro náš smrtelný život. Přece jsme si zvykli brát život, jako naprostou samozřejmost. Ale tady se počítá s možností smrti. Proč byl Ježíš ten jeden den v hrobě? Odpočíval? Ne, byl mrtev. Bylo to ticho smrti. A my se učíme toto ticho snést. Estonský hudební skladatel Arvo Pärt říká o své hudbě plné zámlk: „Před vzkříšením se musí zemřít. Před tím, než se něco řekne, nemělo by se říkat nic. Má hudba vznikla vždy po dlouhém mlčení, míním tím ono „Nic“, z něhož Bůh stvořil svět. Proto je, ideálně viděno, pauza svatá. Když se přistoupí s láskou k mlčení, může vzniknout hudba.“ Stejně tak je načase, aby naše bytí beze vší chorobné úzkosti počítalo se smrtí. Slovník v posledních dnech vynesl na povrch slova jako promořit, smrtnost a další. Tím se ukázalo, jak je náš jazyk plný odkazů na zánik, dokonce ten neovladatelný. Zatím se zkoumala letalita krys, myší a králíků. A my to v těch slovech už neslyšeli pro sebe. Ale teď stačí zahlédnout hromadný hrob v New Yorku, poslechnout si nahrávku Čapkovy Bílé nemoci a nainstalovat si e-roušku. A dojde nám: „To já mohu být nakažený. To mne je nutno hlídat!“ Text z 1. dopisu do Tesaloniky, 4:1-18  
17:05
April 12, 2020
Vláda tmy
Velkopáteční meditace nad Lukášovým evangeliem 22. a 23. kapitoly.  Nastala hodina mocné tmy, to je omezený čas omezené vlády. A přesto je to čas velice těžký. Vždycky byla temnota velice bezedná. Stačí si všimnout, že většina dějů Velikonoc (ale už i těch prvních v Egyptě) se děje ve tmě. Ježíš je za tmy zatčen, bit a poprvé vyslýchán a při jeho smrti zahaluje Jeruzalém tma, která nemá přirozeného důvodu. Vláda tmy. Jak se projevovala?
13:60
April 10, 2020
Má virus nějaký plán?
Máme za sebou mnoho ran či odborně epidemií a pandemií, ale není po nich žádná strategická stopa vyjma českého slovníku, který ve slově promořit jasně ukazuje, oč jde. A projdete-li slovník český, to slovo mor je neskutečně vitální. Oproti slovníku je naše strategická příprava podobná té socialistické. I když se, věřím, mnohé v obraně konvenčními zbraněmi zřetelně zlepšilo. V nějaké systémové obraně proti nečekaným nemocem a hybridním formám napadení jsme naprosto nebo hodně bezbranní... (Blog pro Respekt.cz)
06:37
April 7, 2020
Už vám taky hrabe?
Už vám taky hrabe? Jsme zavření s dětmi. Když jdeme ven, ten látkový náhubek skrývá úsměvy i skřípání zubů. Jsme bez lidí, a když telefonujeme, náš telefon dokáže neosobně změnit některé úmysly ve věty, kterým se dá rozumět jako útokům. Tím spíše emailové zprávy, které mají čertovsky mazanou povahu říkající jen část, taktéž whats`up a další vymoženosti. Nakonec nejlepší je ten zadrhávající se videochat, protože si alespoň trochu vidíme do tváří. A zase to zemětřesení, které způsobí posouvání hrnečku či nevinné mačkání papírových kapesníků. Mačkáme slzy a vestavěný mikrofon z toho udělá posluchačům globální bouři. Možná je to všechno v nastavení. Znáte ty funkce sociálních sítí a všeho možného, Nejdřív vás to požádá, abyste si udělali jasno a nastavili vše, co nutně potřebujete. Napadlo mne ráno, že byly věci, ve kterých bylo učedníků třeba a jiné, u kterých nemuseli být. Nebojte se nebudu dělat velkou teologii, ale jsem namočen v těchto dnech v biblických textech pašijí a jde mi o věci, ve kterých si sám musím udělat pořádek.
11:07
April 7, 2020
Holý život!
Květná neděle v Novém kostele v Litomyšli - Čte se evangelium Lukášovo 19:28-44 a Jeremjáš 45  | Ježíšův královský příjezd do Jeruzaléma končí v pláči. Nepochopitelně. Tak to skvěle na začátku klapalo. Oslice a oslátko byli tam, kde měli být. Lidé je ochotně půjčili na heslo, které znali. Taky ozvěna mezi lidmi byla velká a slavná. Ale konec někdo zpackal! Nějak to oddělení PR, jak se říká těm, kdo jsou odpovědní za vnější vztahy, nezvládlo. Buď to byla jejich chyba, nebo se sám Ježíš pustil domluveného protokolu a - rozplakal se tam, kde neměl. Jásající zástupy se rozešly. Aby ne, vždyť museli být lidé zmateni z tohoto nemesiášského výkonu. A podobně nepochopitelně vypadá i to co ztropil v chrámě, kam dojel přes kidrónské údolí z Hory oliv. Vyhnal kupce a penězoměnce a zpřevracel jim stoly. Myslí to evangelium vážně, když Ježíše představuje jako krále? Jak vlastně myslí evangelium? Přesně to se můžeme naučit na příběhu písaře Báruka, který sloužil Jeremjášovi. Zvu vás do tohoto příběhu z roku 605 před Kristem...
22:44
April 5, 2020
Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte!
Jedním z výrazů, kterým nazvou Němci zbožného, je slovo fromm. To také znamená vynikající a zdatný. Zbožný a bohabojný je tedy statečný, spravedlivý a dobrý. Němečtí jazykovědci vidí že fromm pochází z řeckého promos, tedy toho, kdo je vepředu a kdo vede. Jenže: Zbožný a bohabojný je v moderním prostředí synonymem slabého, úzkostného a dokonce bezradného. Jak moji přátelé nekorektně říkají: Pobožný jsou socky. Zbožní psi… Jak se to té zbožnosti stalo? Vraťme se k té němčině: Z efektivního, statečného, spravedlivého, jak se užívalo slovo fromm v patnáctém či šestnáctém století v Lutherově němčině, se stalo něco tak divného, změkčilého a nepoužitelného přibližně ve století sedmnáctém a osmnáctém. A nejen v Německu a v němčině. Frommligkeit vyklidila pole latinskému pojmu. Protireformace radši užívala latinské pietas. Zbytkoví lutheráni v pojetí Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa je následovali a říkali svému typu zbožnosti pietistische Bewegung. Co se s tím dá dělat, Má se to tak nechat? Určitě ne!
15:42
April 4, 2020
Teď a tady
Zbožnost podruhé... Necháváme po sobě kapličky, křížky, neskutečné hory knih a spousty povídání (třeba jako to moje teď). Připadáme si více či méně chytří, více či méně zbožní. Ale už naše děti to tuší a až naši vnukové to spolehlivě ohodnotí, zda jsme byli skutečně zbožní. My vyhledáváme a píšeme rodokmeny, pak se hrdě odvoláváme na svoje předky, citujeme je, abychom si dokázali, že jsme zvládli navázat ve všem dobrém, včetně víry. Ale to o ničem nevypovídá. Dokonce je to občas k smíchu. Naše děti v období kruté pravdivosti, která je tak kolem puberty + 20 let, nám říkají do očí, že jsme zklamali. Slovy francouzské písničky Papaoutai: „Všichni vědí, jak se dělají děti. Nikdo ale netuší, jak se dělají tátové.“ Co můžeme pro sebe a svou skutečnou zbožnost udělat? Jak máme trénovat svůj charakter a citlivou, slušnou, sociálně laskavou podobu našeho vystupování? Kde nabrat energii pro práci s blízkými a naprosto cizími lidmi, kde se kupuje otevřenost a vzpřímený pohled Božích dětí? Učím rozjímavé modlitbě v pěti krocích.
16:29
April 2, 2020
Ti pobožní jsou nejhorší!
Zbožnost poprvé... Říká se lidová zbožnost, liberální, extatická, ortodoxní či tradiční zbožnost. Ale to jsou všechno názvy našich forem a zvyků. To je spiritualita, naše vhodná či méně vhodná duchovnost. Když Bible mluví o zbožnosti, zná jen jednu - tu Kristovu a ta je vždy jako protiváha vůči hrubiánství, hulvátství, nepoučenosti, brutalitě, sprostotě a vyčůranosti. Ve všech místech Staré i Nové smlouvy se zbožnost staví jako protiváha marnosti, prázdnoty, dokonce (cituji) dětinských bájí a marného tělocviku. Boha člověk uctí jen věrností, která je spolu-vědomím (my říkáme svědomím), tedy on-line vztahem v Ježíši Kristu. První, úvodní zastavení nad zbožností je věnováno zmíněným textům z Bible a celkovému pojetí. Bude následovat pět nástrojů pro budování zbožnosti, které sem budu postupně nahrávat... 
26:10
April 1, 2020
Apokalypsa
Co člověka napadne, když slyší Zjevení Janovo? Apokalypsa! To je něco jako film Armageddon. Výbuch za výbuchem, katastrofa, mezi tím láska a hrdinství... A ty, kteří pamatují rok 1986 ještě může napadnout Černobyl - a to vše se dá namíchat do polévky hrůzy. Tak já to mám asi jinak. Předně Apokalypsa je zvednutá opona. A na světlem zalitém jevišti za tou oponou se mi ukazuje hlavní postava a téma celé knihy: Je to Pán Pánů, Beránek Boží, který byl mrtvý a je živý. A děj, pravda někdy divokými scénami, ale zpravidla uchvacující krásou a humorným způsobem popisuje, jak se s tou hlavní skutečností dějin srovnává svět.
13:13
April 1, 2020
Live long and prosper!
Vulkánský pozdrav je přáním, které bylo inspirováno židovským požehnáním. Pokouším se vysvětlit, proč až dodnes žehnáme slovy z knih Mojžíšových: „Hospodin tě požehná a ochrání tě, Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a bude ti milostiv, Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem.’ Tak vloží mé jméno na Izraelce a já jim požehnám.“ (Kniha Numeri 6:24-27) Tentokrát doprovází podcast skupina EFOD svou verzí těchto slov.
16:59
March 30, 2020
Bude líp? Bude!
Jeremjáš, prorok Staré smlouvy, má nesmírně dramatický život. Tak, jak život popsal jeho písař Báruch, se téměř nedá žít. Jeremjáš prorokuje proti svým lidem ve prospěch Babylóna. Nicméně to není jeho volba a ani kolaborace s babylónskými násilníky. Jeremjáš, který je střídavě v tuhém vězení a v zadržovací vazbě u svého krále, jak se říkávalo osmačtyřiceti hodinám pro disidenty, když do Československa přijížděl nějaký sovětský potentát, je cílem nepochopitelně hrubého vyhrožování od vládců i od nejbližších. A přesto prorokuje o naději, o lepších dnech.  Nepřipadlo by vám směšné v době rušení všeho, kdyby tu někdo oznamoval velké kulturní akce nebo litomyšlské gastroslavnosti? Byl by to špatný vtip! V této době je přece tak těžko uvěřit, že se zase život rozběhne jako dřív! To i střízliví Chinaski mají v textu své písně, která mi poslední týden zní hlavou: Nic není jako dřív / Nic není jak bejvávalo / Nic není jako dřív / To se nám to mívávalo…
26:35
March 29, 2020
Cesta světla
Jan Amos Komenský neměl počítač, jen knihy, pokud mu neshořely. Přesto mu naskakovaly citáty z klasických knih i biblických proroků, jako by se rozsvěcely na obrazovce. V těch nejšílenějších dobách anglické občanské války, v roce 1642 sepisoval v Londýně svou knihu Cesta světla. Shořela, napsal ji znovu a vydal ji až v roce 1668 v Amsterodamu, dva roky před svou smrtí. Vyprávím svůj příběh a naskakují mi citáty z evangelia Janova, z jeho prvního dopisu a z Matoušova evangelia. Moje cesta světla.
16:40
March 25, 2020
Nový kostel v Litomyšli, 22.3.2020
Bohoslužby s výkladem Jeremjášova proroctví 24:1-10 Káže David Beňa  (Introitus Žalm 130,1b-4. Jako čtení z evangelia pak J 12,20-28. Jako slovo poslání 1Pt 5,6-7).
40:39
March 22, 2020
Náš denní chléb
Od břehu odrazila lodička. V ní byli učedníci a Pán Ježíš. Jenže: „Zapomněli si vzít s sebou chleby; na lodi měli jen jeden chléb....“  Ježíš nepřišel na nic lepšího, než aby jim připomněl něco duchovního. Bylo to ale poměrně od věci: „Hleďte se varovat kvasu farizeů a kvasu Herodova!“  Co je to kvas farizeů a kvas Herodův? A co má společného s nedostatkem jídla? Poslechněte si a počtěte si. Text je z Markova evangelia 8. kapitoly, verše 14 až 21
12:08
March 21, 2020
Pandemie
Já nechci zrušit instituci církve! Já si jen myslím, že tu instituci naopak upevním tím, že doporučím, aby to nejdražší - lámání chleba a podávání věřícím či křest a také služba zpovědi byla v téhle chvíli také v rukou těch, kteří nesou odpovědnost za domácnost. A tak v pandemii hříchu a různých virů přežije to nejdražší - víra.
11:33
March 19, 2020
To čtení je Boží!
V zákrytu dvou citátů, prvního z Nové smlouvy, z epištoly napsané Židům, 4. kapitoly, verše 12. a 13. a druhého z evangelia Janova 6. kapitoly, verš 63 vyprávím o Božím čtení! O tom, jak se naučit ze staré praktiky Lectio Divina k současnému hlubokému užitku. Je to jeden z nástrojů, které budují zbožnost, náš vliv na společnost.  Pod zbožností nevidím náš církevní kolorit. Ale to, po čem prahnou lidé, když se s námi setkávají. Schopnost vnímat, rozumět, neodsoudit a přinést pohled věčnosti...
15:03
March 14, 2020
Nemoc, smrt a vzkříšení
Chcete-li mi více rozumět, otevřete si Janovo evangelium 11. kapitolu a přečtěte si celý oddíl od 1. až po 44. verš.  Nemoc a smrt přišly do malé vesnice. Každý se s těmi chvílemi v té komunitě vyrovnává jinak. Když čteme text, jsou jmenovitě před námi učedníci (1) a pak Marta s Marií (2). S nimi v tuto chvíli náš Pán hovoří. Jistě jsou totiž kolem i další, kteří by stáli za pozornost, ale v Janově vyprávění nejsou tak ostře popsáni. Židé, zástup. Dav. Jim na očích se celý příběh odehrává. Věnovat se budu tomu, na kterého se evangelista zaměří především. Soustředím se na Pána Ježíše (3) a jeho slova, adresovaná Martě. Protože nakonec přijde vzkříšení...
13:51
March 14, 2020
Co si zaslouží naše tělo?
O našem těle se v Bibli mluví jako o nádobě nebo o plachtě člunu či o samotné bárce a jejím lanoví. Před očima se mi objeví pohled z našich oken na Labe v Děčíně. Když čekali lodníci na vodu, aby mohli vyrazit do Hamburku, šůrovali, natírali, leštili převíjeli, čerpali, zasklívali... Na svou bárku, tlačný či vlečný člun nedali dopustit. To si máme dopřát taky. Příklad z Evangelia Matoušova 15. kapitoly a 1. dopisu do Tesaloniky je dobře ložený na to, aby nás povzbudil k větší péči o naše tělo.
14:27
March 12, 2020
Kdo dostane Oskara?
Postní úvaha o pokušení na poušti. Čte se Matoušovo evangelium 4:1-11. Vážně si myslíte, že by se Ježíš nechal smýkat sem a tam? Není napsáno, že by Ježíš doprovázel pokušitele. Ježíš je na poušti, jak lakonicky ve dvou verších shrne pokušení evangelista (Marek 1:12-13), a ďábel mu tam pouští své živé projekce. Svou virtuální realitu. Všechny jeho živé obrazy vysokého chrámu a ještě vyšší hory jsou mýtem, který si opakuje a snaží sám sebe představovat v důležitých - přímo oskarových rolích. Ten ďábelský neklid je ale zoufalým údělem pokušitelovým. Ježíš se vzrušit nenechal, ani se s ďáblem nebavil. Nepřitakal mu a ani mu nevymlouval jeho vize. Vždycky jen zacitoval Boží slovo z „evangelia“ Staré smlouvy, z knihy Deuteronomium.
07:31
March 5, 2020
Velký filmový festival
O Půstu Čte se Joelovo proroctví 2:12-17, 2, dopis Pavlův do Korintu 6:1-10 a Matoušovo evangelium 4:1-10 Tři texty o tom, jak se lidé vyrovnali s půstem...
09:58
March 5, 2020
Miluj!
Příběh o lásce. Čtení z evangelia podle Matouše, z 5. kapitoly, verše 13 až 48 Jakkoli bychom si přáli, aby svět byl ve všem zajedno, je to přesně naopak. Svět je rozdělen na dva či více proudů, zájmů, vášní a představ. Je nemocen nechutí, nenávistmi, odmítáním, podceňováním a pevným přesvědčením, že ti druzí jsou úplně mimo a jejich názor nemá žádnou cenu. Ano, jsou vždy minimálně dva odlišné názory - když ne jiné, tak jeho a její - jak by svět mohl vypadat. Z velkého světa spěchám do malého, domácího: Říkám mladým lidem, kteří se berou: Bylo by dobře si připustit, že si berete cizího člověka. Pokud jste spolu dosud nežili, otevře se před vámi postupně, ale neodvratně od prvních dnů zjištění, že ten druhý, je cizí člověk. Ale, nezoufejte, je to tak správně! Není to chyba! To my jsme si už na sebe zvykli… Já jej toleruji…“ Ano, ale to bývá ideál druhého manželství… To první nevyšlo, tak se ti dva napodruhé více tolerují. To je ale málo! Musíš milovat, nikoli tolerovat! A hned poprvé! neklaď si tak nízký cíl. Jen tolerovat? Ne, milovat! Máš milovat ty, kteří si myslí něco jiného. To je nadlidský úkol, který odporuje naší přirozenosti. Modli se tedy za sílu udělat něco, co je proti tvé přirozenosti. Ježíš řekl: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů,“ tedy těch, kteří, ví, co mají dělat: „jistě nevejdete do království nebeského.“ (5:20).
09:36
March 5, 2020
O třídu výš!
Příběh slepého od Jericha.  Čtení z Lukášova evangelia, 18. kapitoly, verše 31 až 43 a 1. Korintským 13 Starocírkevní perikopy dávají dohromady čtené texty z evangelia a epištoly. Proč patří ty dva texty k sobě bylo jistě jasné všem už v devátém století. Rozuměli tomu také v Jednotě bratrské, když tato místa četli na masopustní neděli při jitřních bohoslužbách. A vám všem je to jistě také jasné, jak patří tyto dvě části Písma k sobě… Já jsem ale musel chvíli přemýšlet! Více na www.nabeton.info
11:19
March 5, 2020