O kousek blíž

O pocitu nepotřebnosti, oholené hlavě i křehkosti.

S Eliškou Monsportovou, umělkyní, rytečkou, multidisciplinární designérkou a milovnicí řemesla, si povídám třeba o tom, jak se jí smáli, že nemá duši, protože je zrzavá, proč se jí dělá nevolno, když si představí hladkou plochu a jak vyjádřila blízké osobě podporu tím, že si oholila hlavu, nebo i o tom, jak čerpá z oblohy, o partnerském respektu, když přijde múza a proč přestala úplně skicovat, a jak si v sobě dělá z velkého zmatku menší zmatek a ještě nedávno si připadala, že je nepotřebná a bylo jí z toho hodně smutno.

O prostoru pro sebe, barvách i dvouletém nevyspání.

S Bárou z Nikolajky, ilustrátorkou, malířkou a lektorkou krasopísma, si povídám třeba o tom, jak se nedokázala zastavit a jela dva světy, proč jsou věci v šuplíku ti správní posouvači a jak je vichřice a ticho ji ruší, nebo i o tom, proč je mít sebevědomí v rukou každýho, jak už si stojí za tím, co dělá a jak se už nebojí přiznat, že aby si mohla dát víc prostoru jako umělec, potřebuje proto mít podmínky a k tomu potřebuje peníze.

O vánočním čase, (ne)tradicích i opravdovosti.

S Petrou Burianovou, vítězkou soutěže Peče celá země, sběratelkou pekařského dědictví v pořadu Pečení na neděli a autorkou knih Cesta z těsta a Jihomoravský krajáč, si povídám třeba o tom, jak je štěstí prosmát se životem, proč krása neexistuje a jaký je rozdíl mezi tím být mámou v devatenácti a ve čtyřiceti letech, nebo jak pátrá po vzácné obyčejnosti, o klidu, vánočních (ne)tradicích i odporu k soutěžení, a taky proč se neumí bavit a jak je pro ni těžké být sama sebou, protože až teď má prostor na to zjistit, kdo opravdu je.

O (ne)plýtvání, udržitelném podnikání i pletení.

S Lenkou Vackovou, záchranářkou přebytkových věcí, módní návrhářkou na odpočinku a v posledních letech hlavně zakladatelkou Textile Mountain, prvního obchodu s přebytkovou textilní metráží a galanterií, si povídám třeba o tom, jak jí v jednu chvíli přestalo dávat smysl vyrábět, jak jí v Dánsku doslova živily kontejnery a proč má husí kůži, když se řekne fashion week, nebo i o tom, jak si už rok plete svetr, učí se připouštět si chyby a na dlouhou pouť vyrazila se svým tátou, nebo jak (ne)snáší světla reflektorů a proč jí koronavirus dal do ruky klid a jednu skvělou záminku.

O útěku z Afghánistánu, společenské nenávisti i radosti být spolu.

S Fatimou Rahimi, novinářkou afghánského původu, si povídám třeba o tom, jak se nemůže zbavit pocitu, že všechno špatně dopadne, jak ji k fotbalu přivedla válka a proč její tlumočení uprchlickým táborem jen tak neskončilo, nebo i o velkém paradoxu integrace, společenské nenávisti i novinařině jako mužském světě, a proč se někdy z afghánských děvčat na chvíli stávají chlapci a jak je podle ní největší radost možnost být spolu, sedět u jednoho stolu a povídat si.

O sebepřijetí, strachu i děravé hlavě.

S Barborou Hájkovou, jak sama říká, tou s děravou hlavou, si povídám třeba o tom, co ji napadá, když se na sebe dívá do zrcadla, jaké to je, když se vás bojí vlastní dítě a proč ji mateřství ovlivnilo víc, než samotná nemoc, nebo jak při slově rakovina většinu napadne smrt, o žití okamžikem, sebepřijetí i nejrůznějších podobách strachu, a jak cítila ze svého okolí, že vlastně moc nechce, aby další dítě přivedla na svět a jak je sama teď na světě tak nějak radši, protože ví, že není dobrý čekat na pak.

O podzimní hojnosti, radosti i kouzlu kvašení.

S Denisou Šimlovou, sběračkou jedlých rostlin a královnou kvašení, kterou možná znáte jako Divoženku v kuchyni, si povídám třeba o tom, jak má pocit, že úplně zdivočela, jak opustila koncept něco a příloha a jak ji od kvašení zpočátku odrazovala přísná pravidla nebo i o tom, jak jsme odřízlí od obyčejných věcí, o kopřivových semínkách, sebevražedné soběstačnosti i podzimní hojnosti, nebo jak si ukládá vzpomínky do sklenic, jak je pro ni důležité, co jí děti doma, ostatní neřeší a jak se snaží zůstat jen u radosti, protože za každým krokem A, následuje i krok B a C.

O ženské zkušenosti, sexuální výchově i odlišnosti.

S Johannou Nejedlovou, držitelkou evropského ocenění za aktivismus, zakladatelkou organizace Konsent, ambasadorkou iniciativy Zakroužkuj ženu a členkou výkonného výboru České ženské lobby, si povídám třeba o tom, jak moc je důležitá ženská zkušenost, jak je zásadní věřit a co můžeme udělat pro to, aby se naše děti nestyděly mluvit o sexu, nebo i o tom, jak se rozhodla, že ji společenský tlak nezajímá, o odlišnosti, kterou nevnímá i otřesném zážitku, který ji nedefinuje.

O umění odpočinku, neklidné hlavě i nehybnosti.

S Petrou Šlechtickou, lektorkou jógy, si povídám třeba o tom, jak máme pocit, že si musíme odpočívání nejdřív zasloužit, jak bychom měly fandit především sobě a jak si můžeme uklidit v naší neklidné hlavě, nebo i o tom, jak někdy zapomínáme na to, jestli to udržitelné je pro nás i hezky žitelné a jak je fajn i přesto, že víme, že umíme i víc, si říct, že umíme i míň a pak to i udělat.

O velkých změnách, nepoznámkách i destrukci starých struktur.

S Lu Jindrák Skřivánkovou, malířkou, vizuální umělkyní a tvůrkyní murálů, si povídám třeba o tom, jak jí teď život servíruje jednu změnu za druhou, proč každá krize znamená řešení a jak v sobě ničí staré struktury, nebo i tom, proč si dělá poznámky jen do hlavy, jak si musí dávat pozor, aby samu sebe nespálila a jak má pocit, že už je dospělá, ale spoustu věcí ještě nepochopila.

O podnikání na trhu pro děti, skulinkách i zenu v hlavě, když někdo vytvoří kopii.

S Jitkou Čechovou, grafičkou a zakladatelkou Ababu, si povídám třeba o tom, jak má pocit, že všechno dělá tak trochu na koleni, proč hledá skulinky, kterými ještě nikdo nešel a snaží se skoro nic nevyhodit, nebo i o tom, jak si vybírá, kdo jí může koukat pod ruce, jak si hrozně těžko nechá něco rozmluvit a jak by doporučila všem, aby na věci, kterým nerozumí, nebyli sami.

O emocích, těle i návratu do předpandemických kolejích.

S Natálií Roček Berglowcovou, bodypsychoterapeutkou, psycholožkou a lektorkou, si povídám třeba o tom, že jedna věc je si toho, co se uvnitř nás děje, všimnout a druhá věc je to poslechnout, že rychle naskočit do předpandemických kolejí není dvakrát dobrý nápad a kdyby naše tělo nebylo důležité, rodily bychom se jako hlavy, nebo i o tom, jak trénuje důvěru v život, jak se zaradovala z prvních šedin a proč bychom otázku "co si mám dát" měli okamžitě vypustit ze svého slovníku.

O tvořivosti, úzkosti i velkém snění.

S Andreou Vytlačilovou, výtvarnicí a oděvní a textilní návrhářkou, si povídám třeba o tom, jak je ráda, když věci trvaj, proč je věčnej plánovač a potřebuje vidět všechno před sebou, o nekonečných slovech, nedosažitelných ale důležitých snech i absurditě módních přehlídek, nebo i o tom, jak už neutíká před úzkostmi, jak se vzdálila od toho být opatrná a odpověď "no, hezký" jí už jen tak nestačí.

O autismu, odvaze i škatulkách na perfektní děti.

S Lenkou Linhartovou, grafickou designérkou, cestovatelkou, mámou synka s Aspergerovým syndromem a druhou autorkou čtenářského klubu #poblizkniham, si povídám třeba o tom, jak je trošku boj přijmout to, že nemusí být všechno naše vina, jak měla pocit, že musí být štítem a jaké to je, když člověk jen hledá a nenachází, nebo i o tom, jak se nic zásadního nestane na gauči, jak se nenechává ohnout, vždycky má něco v plánu a klidně udělá tu nejdivnější věc na světě.

O samotě, psaní i tragédii moderního ženství.

S Pavlínou Louženskou, mentorkou, konzultantkou a zakladatelkou platformy #HolkyzMarketingu, si povídám třeba o tom, jak zvykat si v posteli spát zase sama, je pěkně na pytel, jak dřív byla černobílá a proč teď hledá odstíny šedi úplně ve všem, jak jí pomáhají scénáře, alter ego i hodit si některý věci na papír, nebo jak si mezi koncem a začátkem vytváří prostor na nadechnutí a jak neví, co bude za pár let přesně dělat, ale je si naprosto jistá tím, jak by se u toho chtěla cítit.

Co mají tvůrčí ženy na sobě úplně nejradši?

V tomto narozeninovém díle uslyšíte hned několik ženských hlasů, hned několik tvůrčích žen, se kterými jsem si během roku povídala. A víte, na co jsem se jich zeptala? Položila jsem jim otázku, při které máme tendenci se tak trochu ošívat, ale já jsem přesvědčená o tom, že je důležité na ni znát odpověď. Zeptala jsem se jich, co na sobě mají úplně nejradši.

Tak ať se vám tento speciální díl hezky poslouchá a pokud se vám bude líbit, pošlete jej dál. Třeba jako inspiraci. Nebo jako oslavu. Oslavu nás všech, které se cítíme být ženou!

Líbí se vám podcast? Podpořte ho prosím třeba na Patreonu nebo jednorázově. Děkuju, bez Vás to podcast nezvládne.

Další titul v rámci čtenářského klubu #poblizkniham je tu a dokonce bych řekla, jako na zavolanou! Je to knížka, která vás teď sbalí do kufru a vezme vás na obohacující cestu. Na cestu k sobě. K sobě navzájem. Je to Císař ve světě od Lenky Linhartové.

Je to příběh s pořádnou dávkou syrové reality a veselých historek s dítětem, jehož chování je v mnohých situacích „trochu jiné“. Je to příběh o porozumění. Příběh o respektu. Císař ve světě je navíc i autorská kniha každým coulem!

Zní to dobře? Tak se k nám připojte a odpočiňte si u knížky české autorky. A pak mi třeba i napište vaše dojmy a postřehy na budme@okousekbliz.cz, na sociálních sítích mi ukažte, jak knížku čtete a jak se vám líbí. Do svého příspěvku přidejte hashtag #poblizkniham a v textu mě označte zavináčem okousekbliz. Když to zachytím, ráda to nasdílím.

Ruce od hlíny, malinkatost i příroda, která jede pořád dál.

S Beatou Melka Alexovou, výtvarnicí, zahradnicí a zakladatelkou květinového projektu Plevel, si povídám třeba o tom, jak si o sobě myslela, že je líná, přitom toho měla jen strašně moc, jak se jí pod rukama rodí zahrada pro lenochy, jak na ní maluje a jak si musela dojít i k tomu, že kytka je jen milá hezká věc, ze který vejplatu jen tak neposkládá, nebo i o tom, jak to začala brát všechno vážně a jak si uvědomila, že je malinkatá část něčeho tak strašně velkýho, že vůbec není důležitý bejt něco, nebo dělat něco velkýho.

O titěrné práci, organickém šperku i zkouškách mateřství.

S Lenkou Kerlickou, šperkařkou, zakladatelkou 27jewelry, 27ascent a autorkou knihy V plenkách, si povídám třeba o tom, jak je pro ni nejtěžší zkouškou vybalancovat mateřství a práci, jak se učí netlačit a vracet sama sobě všechno zpátky, o vosku, vymejšleninách i zaručené provokaci, nebo i o tom, proč vnímá šperky jako momenty života, jak ráda zaznamenává pohyb, rychle přehazuje na objevené cesty a už nehledá ujištění od okolí.

O holčičí lásce, plešounech i pánském oddělení.

S Eliškou Podzimkovou, ilustrátorkou, animátorkou, fotografkou a výtvarnicí, si povídám třeba o tom, jak po letech hledá dláto, tužku a papír, jak není čmárač a proč nemá dril a pevnou ruku, jak jí New York srazil čupřinku a rakovina stáhla do sebe, nebo i tom, jak vypadá holčičí láska, jak je ráda ženou a chce jí zůstat i přesto, že chodí nakupovat do pánského oddělení i jak učí lidi kolem sebe, že všechno nemusí být hned.

O konvencích, tvůrčím prostoru i mateřské lásce.

S Janou Poncarovou, spisovatelkou, novinářkou, copywriterkou a první autorkou čtenářského klubu #poblizkniham, si povídám třeba o tom, jak v sobě nechce nic lámat jenom proto, že to takhle někdo někde nastavil, jak je mateřská láska zřejmě i důvod, proč sama děti nemá, jak jí vyprávění příběhů osvobozuje a proč v některých případech používá i skutečná jména, nebo i o tom, jak může, jak si chce říkat teď a jak se jí daří hledat tvůrčí prostor, ale stejně pořád má v hlavě, že by měla nejdřív nakoupit, uklidit, uvařit, udělat to doma hezký, a pak v čase, co jí zbyde, psát.

Zakládám k podcastu čtenářský klub POBLÍŽ KNIHÁM, ve kterém společně podpoříme české a slovenské spisovatelky i sebe samotné. Čtením totiž ulevíme naší hlavě. Oprášíme naši představivost a zkvalitníme naše soustředění.⁣

Jako první knížku vybírám román Podbrdské ženy od Jany Poncarové. Je to příběh o syrové každodennosti tří generací žen. Příběh o lásce, i té mateřské, o nevyřčených slovech, poschovávaných emocích i o světýlku a síle to konečně všechno zpřetrhat.

Zní to dobře? Tak se k nám připojte a odpočiňte si u knížky české autorky. A pak mi třeba i napište vaše dojmy a postřehy na budme@okousekbliz.cz, na sociálních sítích mi ukažte, jak knížku čtete a jak se vám líbí. Do svého příspěvku přidejte hashtag #poblizkniham a v textu mě označte zavináčem okousekbliz. Když to zachytím, ráda to nasdílím.

výzva #POBLIZSOBE I Pošli pohled

V rámci první edice tvůrčího programu #poblizsobe jsme vyráběly a posílaly pohledy. Přála bych vám vidět, kolik dobra to přineslo. Přála bych vám to i zažít. Proto vyhlašuju výzvu POŠLI POHLED. Společně. Poblíž dobru. Poblíž sobě.⁣ Protože ti, co potřebují povzbudit, jsou blíž, než si myslíme.

Rozmotejte sluchátka a poslechněte si, proč je to ten nejlepší nápad se teď do výzvy zapojit a jak můžeme podpořit nejen naše blízké, ale i tvůrčí ženy, které mají pohledy ve svém portfoliu, na svých e-shopech.

výzva #POBLIZSOBE I Pošli pohled

O adventu, obřadech i krajině na vánočním stole.

S Lucií Králíkovou, zahradní architektkou a autorkou uměleckého projektu Efemér, si povídám třeba o tom, jak je potřeba si slavení plánovat, jinak to zaručeně vyšumí, o pomíjivosti, Svátostech i mikulášském vrkoči, nebo i o tom, jak ta nejčistší a nejjednodušší krása nejvíc mluví, jak její práce přestává být zboží a jak se dlouze prochází a v krajině si zkouší umění.

O pohodě, potřebách, reakcích na nevyžádané rady i partnerské nule.

S Eliškou Remešovou, psycholožkou, párovou terapeutkou a lektorkou, si povídám třeba o tom, jak je potřeba si to teď dělat hezký, jak je hrdinský říct, co potřebujem, proč nadužívání ALE rozdrobuje vztahy a jak by za každou nevyžádanou radou mělo přijít spoustu otázek, nebo i o tom, jak jako máma třicetkrát nastartovává auto, než někam dojede, jak dělá to, čeho bude nejmíň litovat a proč je fajn si na chvíli dát v partnerství nulu.

Speciální díl se ženou, kterou jste v podcastu již zaslechly, na jeho úplném začátku. Ona od té doby ale ušla velký kus cesty, doslova, a malé oprášení si její příběh zaslouží. Ráda jsem si s ní mimo jiné i připomněla, za jakých okolností jsme se u mikrofonu potkaly posledně a jaký kus cesty od té doby ušel i samotný podcast.

S Lucií Fenclovou, fotografkou milující světlo, barvy a nekonečné snídaně, již podruhé. Tentokrát si s ní povídám třeba o tom, jak je teď o hodně přísnější na to, s kým tráví čas, jak i přesto, že si věřila, se tak trošku sesypala nebo i o tom, jak je pro ni důležité se rozhodovat sama, jak si ve své profesi nově posouvá hranice a jak je vždycky ten, kdo si nakonec nejvíc pomůže, protože to ani jinak moc nejde.

S Terezou Semerádovou, vizuální aktivistkou, si povídám třeba o tom, jak není dotahovací typ a jak má v sobě někdy nechtěje, jak hledá situace, dělá si, co chce a proč každé své narozeniny doslova miluje, nebo i tom, jak rychle pracuje s tím, co má, o nejapných poznámkách, krádežích i veganství "na tajňáka", i o čem si chce přemýšlet na smrtelný posteli a jak byla během dospívání běsná, že jí nikdo neřekl, že dospělí neví všechno nebo něco neumí.

S Lucií Kohoutovou, publicistkou, spoluzakladatelkou vinného pop-upu Družstvo, propagátorkou naturálních vín, feminismu a funerální architektury, si povídám třeba o tom, jak si hledá prostor, který jí sedí a jak potřebuje pohyb daleko víc než pocit usazení, jak ji štve mužská představa, co by ženy měly dělat a proč se nebaví se svými rodiči, o svébytných naturálních vínech i akčním a poustevnickém moodu, nebo i o tom, jak si chce jednou postavit hrobku.

S Denisou Šedivou, autorkou ilustrovaného abecedáře ABCZ aneb H jako Havel, knihy My a jóga aneb klidná cesta k mateřství a lektorkou, si povídám třeba o tom, jak trpěla tím, že se z aktivního pracovního života najednou stala "jen" manželkou a matkou, jak má pocit, že máme stále v hlavách železnou oponu a jak nemáme žádné skutečné lídry, nebo i o ženách ve stínu, velké škole trpělivosti a jak je těžké být sám sobě arbitrem, který všechno rozhodne.

S Terezou Hronovou, dokumentaristkou, vypravěčkou a mediální koordinátorkou Člověka v tísni, si povídám třeba o tom, jak víc než koronaviru se bála, že bude sama se sebou,  a kdyby si na sebe upletla bič, tak za chvíli shoří, o práci v neziskovce, vandrech i sebe přesvědčování, že věk není nepřítel, nebo i o tom, jak se učí prožívat věci, který se zrovna dějou, a jak ty nejvíc obyčejné příběhy jsou často ty úplně nejdůležitější.

S Terezou Rosalií Kladošovou, módní návrhářkou a multidisciplinární umělkyní, si povídám třeba o tom, jak potřebuje neustále objevovat a mít z věcí radost, jak poslouchá materiál a jak si zvyká chodit v barvách, nebo i o tom, jak se inspiraci už nesnaží vysedět v aťáku a jak pro ni vážně povedený znamená debilní a dobrej pocit v žaludku.

S Barborou Baronovou, literární dokumentaristkou a nakladatelkou z malého artového nakladatelství wo-men, si povídám třeba o tom, jak je práce dokumentaristů zneviditelňována, proč by ženy neměly jen vítězit, ale především o věcech rozhodovat, o nezažloutlém papíru i krizích, které znamenají zlom, nebo i o tom, co přináší světu malí nakladatelé, o příležitostech, které jsou víc než peníze, a knížkách, na které se v antikvariátech stojí fronta.

S Karolínou Strykovou, výtvarnicí, autorkou projektu Paragraph paper & graphics a spoluautorkou projektu In August Company, si povídám třeba o tom, jak umí prožívat svou lenost, jak si netvoří do šuplíku a jak si váží toho, že nemusí mít systém, nebo i o tom, proč má jen užitečné koníčky, jak už se nechce učit novým věcem a co všechno se skrývá za jediným povedeným kreativním máchnutím.

V tomto speciálním díle uslyšíte hned několik ženských hlasů, hned několik tvůrčích žen. Každá se věnuje tak trochu něčemu jinému, každá za tak trochu jiných podmínek a každá k současnému dění přistoupila tak trochu po svém. Jak se takovým ženám teď tvoří, v jakém stavu se nachází jejich tvůrčí nálada a co se jim za poslední dobu fakt povedlo? Zeptala jsem se za vás Marie Tomanové, Veroniky Ruppert, Andrey Vytlačilové, Pavlíny Louženské, Lenky Kerlické, Zuzany Blažkové, Vlaďky Bartákové, Terezy Peškové a Karolíny Presové.

S Barborou Kurcovou, interiérovou designérkou a autorkou blogu Her Internest, si povídám třeba o tom, jak ji naučila nemoc nic neplánovat, jak si nepřipouští lítost druhých a jak je u vytržení ze svého těla, nebo i o tom, jak otázku mít či nemít dítě za ni vyřešili druzí, o norské péči i představách, ve kterých se vznáší slova, a jak k sobě hledá někoho s kompatibilním batůžkem, i když se bojí, že ten její už nikdo nebude chtít.

S Patricií Fuxovou, zpěvačkou, textařkou a skladatelkou, kterou možná znáte z dívčího projektu Vesna, si povídám třeba o tom, jak měla strach otevřít svůj hlas, jak píše ve své hlavě a jak je umění jedna velká nejistota, jak se zbavila pocitu vyjít všem vstříc a že nemusí čekat na žádného spasitele, nebo i o životní šťávě, plánu B i zrušených koncertech, a že to, že nás společnost chválí, ještě neznamená, že je to dobrý.

S Vlaďkou Bartákovou, psychoterapeutkou, lektorkou a autorkou projektu Jak vychovávat a nezbláznit se, si povídám třeba o tom, jak se rodíme s nulovou schopností zvládat emoce, o nešvarech, jako o darech osobnostního typu i bezmoci, za kterou hned číhá vztek, nebo i o tom, proč nás kluci nevnímají a holky v jednu chvíli nechtějí spolupracovat, jak by měli děti trávit speciální čas se svým tátou a že nezazdrojované rodičovství je tak akorát nasrané rodičovství.

S Lucií Václavkovou, kariérní poradkyní, lektorkou a autorkou podcastu Kariérní příběhy, si povídám třeba o tom, jak pořád čekáme, až budeme na něco připravení, jak se nám na mateřské zpřehází hodnoty a jak pak hledáme, kde se uplatnit, nebo i o tom, jak ostatní nepoznají, že na to máme, když jim to neřekneme, o kariéře jako o prolézačce i přehnané skromnosti, a že nemusí pršet, hlavně když kape.

S Michelle Losekoot, digitální vypravěčkou, školitelkou a autorkou několika blogů i knížek, si povídám třeba o tom, jak potřebuje věci chápat a jak si rozlouskává rovnici víc práce, lepší člověk, jak je ráda běžcem krátkých tratí a jak ji zachraňují studijní volna a miniprojekty, nebo i o tom, jak má v šuplíku různé osobnosti a jak nikdy nebude lepší chlap, než je chlap.

S Kateřinou Kloudovou, aromaterapeutkou, designérkou vůní a zakladatelkou Aroma ateliéru, si povídám třeba o tom, jak je někdy méně jenom méně, jak si otravujeme vzduch a jak všechny vůně vznikají v kuchyni, nebo i tom, jak se necítí být obchodnicí, jak aroma naší kůže napovídá a jak někdy odborné znalosti brzdí potřebnou kreativitu.

S Karolínou Presovou, lektorkou digitální hygieny a autorkou projektu Replug me, si povídám třeba o tom, jak odplouváme od sebe samotných, jak se mylně domníváme, že při scrollování odpočíváme a jak se příliš ztotožňujeme s tím, co děláme, nebo i o tom, jaké je to rozjíždět nový projekt v Indonésii, o zdravé minutáži, plánovaném prázdnu i vyčerpávajícím multitaskingu a jak je záchranným lanem znát za každou interakcí své proč.

Speciální vánoční díl o tom,  jak mi čím dál víc dává v tomto období smysl poutat naši pozornost spíš k sobě než ke všemu ostatnímu a tak jsem si pro vás nachystala deset tipů, jakých příležitostí si všimnout a jak jim můžeme jít i trochu naproti. Tak ať se vám hezky poslouchá a díky za to, že jsme spolu mohli rok dva tisíce devatenáct tak hezky prožít.

---

O KOUSEK BLÍŽ s Kristýnou Klímovou

je podcast s tvůrčími ženami, které se našly či hledají ve své síle i křehkosti. Připojte se a těšte se z rozprav na zajímavá témata, díky kterým si budeme o kousek blíž nejen sami k sobě, ale i jedna k druhé.

S Ester Nagyovou, cestovatelkou a autorkou blogu I like tofu, si povídám třeba o tom, jak pro ni neznamená nemít děti vést smutný život a jak měla pocit, že si musí vybrat je nebo hory, o víkendových únicích i myšlenkách, kterými si musela během IVF projít, nebo i o tom, jak má hned po ránu pocit, že může cokoliv, jak pro ni byly Himaláje sen, na který se bála jen pomyslet a jak je pro ni důležité ohlížet se za tím, co se v jejím životě děje.

S Michaelou Duffkovou, autorkou blogu Zápisník alkoholičky, si povídám třeba o tom, jak v sobě musela udělat spoustu změn, jak věděla, že jí jen detox nepomůže a stacionární léčba je jen začátek, nebo i o tom, jak jí bylo ze sebe zle, jak své psaní vnímá jako sebereflexi a jak odborník nic nezmůže, dokud člověk sám nechce.

S Karolínou Kváš, tvůrkyní, tarotovou rebelkou a autorkou podcastu Kecání bez vzdělání, si povídám třeba o tom, jak si nechává rozbourávat hlavu a jak si ji nedávno dobrovolně oholila na ježka, o nestrukturovaném životě s dítětem, tabletu, mateřských pocitech viny i touze po dobrodružství, nebo i tom, jak dává svým neúspěchům smysl a jak postupně upouští od toho, všem se zalíbit.

S Kristýnou Sutherland, fotografkou z havajského ostrova Maui, si povídám třeba o tom, jak těžce nese, že začíná uprostřed oceánu zase nanovo a jak se tam snaží přenést přes své umělecké záměry, jak si dovoluje smutnit a stále se vracet ke ztrátě svého nenarozeného miminka a jak se na sebe dívá skrz autoportréty, nebo i o tom, jak potřebovala čas na to se znovu poznat, o strašení předem a že není reálné, aby byl člověk dobrej úplně ve všem.

S Natašou Novotnou, tanečnicí, choreografkou, pedagožkou a zakladatelkou Kyliánova nadačního fondu v Praze, si povídám třeba o tom, jak jí u nás chybí fyzično ve své virtuozitě, jak ji česká taneční scéna otrávila a jak už se nenechá tlačit prostředím do věcí, které nechce, nebo i o tom, že jsme hodně v hlavě, o iluzi křehkosti i vytěsňování pocitu, a jak se rozhodla být šťastnou stařenkou než starou otrávenou bábou.

S Martinou Bechyňovou, idea makerkou a copywriterkou, kterou nejspíš znáte pod jménem INKOUSTOVÁ TEČKA, si povídám třeba o tom, jak si nastavuje zrcadlo, jak v sobě nemá filtr a proč už nehledá záchranná lanka, jak jí přemíra jistot nudí a jak potřebuje chvilky, kdy si sama sebou není jistá, nebo i o tom, jak si vydává knížky, o lásce k panelákům i psaní pod tlakem, a jak se rozhodla, jestli vyhoví sobě nebo lidem.

S Evou Urbanovou, ženou čtyřiadvacátého dílu O kousek blíž a zakladatelkou nezávislých obchodů NILA, si krátce povídám i o greenwashingu, budoucnosti konzumu a výhradám k termínu "udržitelný".