O studiu

Jsem jedním z těch absolventů, kteří si mohou svůj diplom dát do červených desek. Jinými slovy, podařilo se mi udělat všechny zkoušky během bakalářského studia napoprvé s průměrem do 1,50. Suma sumárum: prospěl jsem s vyznamenáním.

Ale mělo to vůbec smysl? Finančně to (zatím), alespoň v mém případě nikdo nedocenil. A tak si tak sedím s diplomem v ruce a přemýšlím, jestli to nebylo zbytečné úsilí a jestli by mi ty modré desky přece jen nestačily. (Stačily!)

Pokud jste na tom podobně, tak se s vámi podělím o svůj pohled na to, jestli se vyplatí studovat na červený diplom. Kdy ano a kdy ne.

Vystudovala jsem obor zubní lékařství a našla jsem pro mnohé nejspíš dokonalé zaměstnání – skvělý kolektiv, vřelý přístup, špičkové pracoviště,… ale prostě „na to nemám“. Svazuje mě ta ohromná zodpovědnost za lidské zdraví, nutnost rozhodovat se v časovém presu, tlak na zručnost, kterou moc nemám… V koutku duše cítím, že to prostě není pro mě. Zvažuji úplně změnu oboru. Se specializací zubař se ale těžko dá dělat jiné povolání a je obtížné zahodit 5 let vysokoškolského studia. Myslíte, že mám vůbec šanci najít uplatnění v jiném oboru – když mám „jen“ gympl a medicínu, tedy velmi úzkou specializaci? Neumím si představit, kde by to mohlo být. Nic kromě zubařiny neumím.

ChatGPT a chatbotům bych zpracování své bakalářky nebo diplomky určitě  nesvěřil. V tomto díle vám povím proč.  

1) Jednak si občas použité zdroje vymýšlejí a občas využívají i  konspirační weby.  

2) A hlavně nikdo pořádně neví, odkud ChatGPT získává informace? Co když  se jedná jen o překladový plagiát?  

Ať už je váš vztah k chatbotům a umělé inteligenci jakýkoliv, doporučuji  vám, abyste ve vlastním zájmu tuto interní komunikaci řádně citovali.  Pokud by totiž došlo k úniku dat, mohlo by se zjistit, že jste si  nechali napsat práci někým jiným (ghostwriting) a vydáváte ji za  vlastní. Za to byste pak byli, samozřejmě, potrestáni. Vážně to chcete  riskovat?  

Zdroje, na které se odkazuji:

- David Wilkinson: https://www.youtube.com/watch?v=rQ7-HqEgF40 

- Geoffrey A. Fowler: https://www.washingtonpost.com/technology/2023/02/07/microsoft-bing-chatgpt/ 

- ChatGPT-FAQ: https://www.chatgpt-faq.com/are_chatgpt_answers_unique.php  

- Akademická etika: https://www.akademickaetika.cz/blog/co-vsechno-o-vas-vi-anonymni-ghostwriter/

Chcete studovat na vysoké škole, ale zaměstnavatel vám to neumožní? Co dělat v takovém případě a je to opravdu tak beznadějné, jak to vypadá? V tomto díle vám povím o 6 možnostech, které jako zaměstnanci máte vč. odkazu na zákoník práce. 

Toto téma odstartovala otázka, kterou jsem dostal e-mailem: „Chci se zeptat, zda vypracováváte podklady pro seminární práci?“ I když by možná toto nabídka někoho potěšila, já jsem z toho měl zcela opačné pocity. Byla to totiž za poslední 2 týdny už 3. poptávka, kterou jsem velmi stručně odmítl: „Ne, tohle opravdu nedělám a dělat nebudu.“ Tím naše komunikace vždy skončila. Mně to ale přece jen nedalo, sedl jsem k počítači a začal datlovat tuto antireklamu na podvod, který mi vadí.

V minulém díle jsem vám vyprávěl o tom, jak jsem odhalil 3 diplomkové plagiáty. V tomto díle vám povím, jak tento příběh pokračoval a jaký měl konec. Možná budete překvapení, že nejvíc celou situaci vyhrotil vedoucí dvou odhalených diplomových prací. Podle mě... úplně zbytečně. A to je i důvod, proč si myslím, že se nikdy podvodů s diplomkami nezbavíme. Bohužel.

Povím vám o třech diplomkách, ve kterých jsem jako oponent odhalil  opsané pasáže. Kuriózní na tom bylo, že ty tři případy od sebe dělily  jen 2 měsíce. S frekvencí jeden odhalený plagiát za 20 dní, to bych za  rok zvládl odhalit 18 opsaných prací… To není vůbec špatné číslo.   Ale dost snění – tohle video vás má od plagiátů odradit!

Před pár dny jsem dostal e-mail od jednoho mého čtenáře a je to věc, ve které půjdu se svou odpovědí na hodně tenký led. Musím upřímně přiznat, že se toho i trochu bojím.Tím tématem totiž jsou osobní spory mezi akademiky na jedné fakultě, ve kterých jsou někdy, bohužel, zneužiti i studenti.  Ti za to ale vůbec nemohou. Jsou jen nástrojem pomsty. Prostě jen byli v blbou chvíli na blbém místě. Nic víc. Ano, je to špatně, ale jak z toho ven?!

Během mých konzultací se studenty mi procházejí rukama závěrečné práce z nejrůznějších oborů. Když se ale dívám zpětně na to, co jsem studentům vytýkal nejčastěji, našel jsem 5 věcí, které se opakují s železnou pravidelností. Ty chyby zbytečně kazí celkový dojem!

Chtěl bych se s vámi o ně podělit, protože věřím, že když se jim vyhnete, napíšete mnohem lepší literární rešerši a díky tomu i lepší diplomku. Když říkám diplomku, mám tím na mysli samozřejmě i bakalářku a rigorózní práci.

Během posledních měsíců jsem dostal několik otázek, které se týkaly rigorózních řízení, rigorózních zkoušek a rigorózních prací v  nejrůznějších oborech. Právě proto jsem pro vás nahrál tento díl, ve  kterém bych rád shrnul nejčastější otázky.

Važte si každé chvíle se spolužáky, třeba je už pak nikdy nepotkáte. Když jsem tuhle radu slýchával od zkušenějších, nevěřil jsem jim. Nás se to přece nikdy týkat nebude. Jsme skvělá parta! Až teď, když už jsem taky pracující táta od rodiny, jsem pochopil, že se tomu vyhnout nedá. Je to prostě přirozenej vývoj.

Když jsem tuhle radu slýchával od zkušenějších, nevěřil jsem jim. Nás se to přece nikdy týkat nebude. Jsme skvělá parta! Až teď, když už jsem taky pracující táta od rodiny, jsem pochopil, že se tomu vyhnout nedá. Je to prostě přirozenej vývoj.

Lidi, který chceš vidět, potkáš. Ty, který nemůžeš potkávat, můžeš potkat na srazu. Ty, který potkat nechceš, potkat už nikdy nemusíš.

Inu takový už je vývoj těch našich jednotek, které měly za společný cíl dokončit studium. Pak se ty jednotky rozdělily, potkaly jiné jednotky a začaly makat na dalším projektu.

Život nezastavíš – važ si toho, co máš teď. Važ si každé chvíle se spolužáky. Až to (jednou) skončí, dost možná je už nikdy nepotkáš.

Tak ahoj na srazu a díky za pozvání. Pavel 

Tento díl věnuji všem studentům, kteří píšou bakalářku, diplomku nebo jakoukoliv jinou závěrečnou práci. Natočil jsem ho proto, (i) abyste viděli, o čem přemýšlí člověk obviněný / usvědčený z plagiátorství, a (ii) abyste viděli, že ta „kontrola“ může přijít kdykoliv a nečekaně.

Jistě jste si všimli, že se pan prezident v posledních dnech několikrát zmínil o špatném hodnocení bakalářské práce jednoho z budoucích ministrů. Měl to být dokonce i jeden z důvodů, proč ho nechtěl jmenovat. Nedalo mi to a podíval jsem se na to, proč ta práce byla hodnocena "nejhorší možnou známkou". Důvod jsem našel. Jde o chybu, kterou dělá mnoho studentů. Poučíte se z toho alespoň vy? Přeji vám, ať vám jde psaní od klávesnice.  

Pokud právě píšete bakalářskou práci, dost možná poznáváte, že to není až tak jednoduché, jak to na první pohled vypadalo. Je to mravenčí práce, která zpravidla neubíhá tak rychle a úspěšně, jak by si člověk přál. Bakalářka se prostě musí odsedět a v některých chvílích i přetrpět. Na druhou stranu není nic krásnějšího než, když tu práci úspěšně obhájíte. To si pak člověk říká, jo super – stálo to za to. Obhajoba je ale ještě hodně daleko, tak se vraťme na začátek. Dnes vám poradím, jak začít psát bakalářku.

Kdybych vám, milí studenti, tvrdil, že se občas učitelé nechovají nevhodně, asi byste mě považovali za pokrytce. Ano, občas se o takových případech dozvím. Naposledy to bylo minulý týden. I přesto bych chtěl ale zdůraznit, že se jedná o výjimečné případy a každý takový případ by měl být posuzován oboustranně velmi citlivě a opatrně. V opačném případě by to mohlo skončit i lidskou tragédií. Pokud byste se ale do takové situace opravdu dostali, poradím vám, jak se bránit proti bezpráví ze strany učitelů.

Jestli patříte mezi ty, kteří si myslí, že se posudky píšou hlavně proto, aby poškodily studenta, tak se hezky usaďte a poslouchejte. Rád bych vás vzal na druhou strany barikády a ukázal vám, jaká dilemata musejí řešit vedoucí diplomových prací. Tento příběh je o studentovi, kterému se nějak zpřeházely citace. No a paní vedoucí si není jistá, jestli to má pustit v téhle podobě k obhajobě. Zvažuje proto, jestli by mu tu práci neměla raději vrátit k přepracování. Tak schválně, jak byste to vyřešili vy - pustili byste to, nebo byste ji (také) vrátili?

Tento díl věnuji všem studentům, kteří neuspěli u státnic a kteří to vnímají jako životní prohru. Chápu, že se ten neúspěch podepsal na vaší psychice a motivaci. Jasně, všichni vaši spolužáci si teď užívají léto a vy musíte koukat do knih. Zkomplikovalo vám to i vaše plány. Ale vždyť jde jen o 2 nebo 3 měsíce. Tak nepřestávejte ve svém snažení. Nezbývá mi než zopakovat, co jsem řekl již mnohokrát: Ty neúspěšné státnice berte jako novou výzvu! Věřím, že vás tato zkušenost zocelí - život není jen o výhrách. Je i o neúspěších a o tom, jak se s těmito prohrami dokážeme vyrovnat.

Tento díl věnuji všem studentům, kteří přemýšlejí o změně vysoké školy. Protože jsem sám jedno studium na vysoké škole neúspěšně ukončil, dokážu se vcítit do toho, co ti studenti prožívají. A přestože jim nedoporučuji změnit obor, kdykoliv je zasáhne studentská krize, jsou situace, kdy je to skutečné vysvobození. Než studovat něco, čemu se stejně v budoucnu nechcete věnovat, a trápíte se s tím jenom ze strachu, co tomu řekne vaše okolí, je lepší dělat něco jiného. Sám jsem svůj obor našel až po dvou letech na vysoké škole. Nepovažuji to však za ztrátu času, protože se tomu oboru budete věnovat možná dalších 40 let!

V tomto dílu mě čeká velmi náročný úkol. Musím totiž vytáhnout jednoho studenta z problémů, do kterých se dostal kvůli diplomce. Skoro to vypadá, že už nemá kam klesnout. Při životě na vysoké škole ho udržují antidepresiva. Řešíte také nějaké potíže s diplomkou? Poslechněte si tuto moji odpověď. Povím vám, co bych udělal já, abych studium nemusel hned neúspěšně ukončit. 

Stalo se už pravidlem, že svým čtenářům dávám ke konci roku možnost, aby mi navrhli jakákoliv 2 témata, která bez ohledu na cokoliv zpracuji. První, které se týkalo mého učitelského selhání, jsem už zpracoval, ale se druhým jsem si dal tentokrát na čas.

Téma se totiž mělo týkat studentů, kteří mě svým jednáním nějak zklamali. Dlouho jsem přemýšlel, jestli se mi opravdu přihodilo něco natolik zásadního, že by mě to nějak vyloženě zklamalo. Nemohl jsem si, bohužel, nebo bohudík vzpomenout.

Rozhodnul jsem se proto, že toto téma pojmu trochu jinak a napsal jsem článek o letošním zkouškovém období. Zaměřil jsem se v něm na 5 věcí, které se mi letos opravdu nelíbily, a dá se říct, že mě i zklamaly. Tak tady jsou.

Už jste také někdy slyšeli větu, že ti „mladí“ nic neumí a že nejsou do praxe připraveni tak, jak byly dřívější generace? Je to jedna z takových těch zažitých polopravd, které mají jediný cíl – rozdělit společnost a  naštvat hodně lidí. Zpravidla těch „mladých“.

Proto bych chtěl vzkázat všem těm kritikům: "Nenadávejte mladým, že nic neumějí. Naučte je to!" Těším se na vaši přednášku, protože i díky vám budou mladí připraveni na praxi. A kdoví, třeba budou připraveni lépe než předchozí generace.

Tento díl je mojí premiérou ve světě stand-up comedy, i když jen ve formě podcastu. 

V 10. dílu podcastu O studiu vám poradím, jak napsat seminární práci už napoprvé správně. Sám jsem totiž na vlastní kůži poznal, jaké to je zpracovat 9 seminárek během 1 roku.
I když to někdy bylo opravdu hodně náročné, nakonec se mi to přece jen podařilo. Naučil jsem se totiž několik triků, jak si psaní zbytečně nekomplikovat. :)
Povím vám proto:

• proč je důležité vybrat si dobré téma,
• proč byste neměli podcenit formální požadavky,
• proč byste se neměli zbytečně trápit počtem normostran,
• jak napsat teoretickou část seminární práce,
• jak formulovat cíl a co napsat do metodiky,
• co by mělo být obsahem praktické části,
• co napsat do diskuze a do závěru, a
• proč byste neměli hledat někoho, kdo za vás seminárku napíše.

9. díl podcastu O studiu je pro mě hodně netradiční a  to hned ze dvou důvodů. Tím prvním je, že vás nechám nakouknout k nám  domů, abyste viděli, jak u nás probíhají online přednášky a že to není  tak úplně v pohodě, jak se může na první pohled zdát. No, však uvidíte.

V 6. díle podcastu O studiu se věnuji možnostem hledání článků, knih,  publikací a obecně podkladů ke studiu i během karantény a nouzového  stavu.
Najdete zde informace k hledání na Wikipedii a Google  Scholar. Poradím vám, jak z vašeho domácího počítače uděláte  "univerzitní" pomocí Virtuální privátní sítě (VPN) a služby Shibboleth.
I  když je s hledáním knih na internetu problém, můžete vyzkoušet např.  Google Knihy, BOOKPORT, Academia.edu, EBSCO eBooks,  Flexibooks,  Palmknihy, Publi.cz a mnohé další.

V 5. díle podcastu O studiu se věnuji distančnímu (samo)studiu. Protože  se v České republice postupně zavírají vysoké školy, musíme se tomu  přizpůsobit.

 Podělím se s vámi o 10 rad, jak se učit a jak  lépe zvládnout distanční studium. Právě tyto rady bych dal svému  mladšímu já. Bohužel k tomu už nebudu mít příležitost. Můžete jich však  využít vy. Netvrdím, že díky těmto radám uděláte každou zkoušku.  Minimálně ale zvýšíte pravděpodobnost úspěchů. Přeji vám úspěšné studium  a pevné zdraví!

Ve 4. díle podcastu O studiu se budu věnovat přechodu z prezenčního na  distanční studium. Online studium bude totiž brzy na vysokých školách  nové status quo. 
Postupně se podíváme na názor rektorů na negativní  postoj Národního akreditačního úřadu přejít na distanční studium bez  vyhlášeného nouzového stavu, a na plošné uzavření vysokých škol v Praze.
Podělím  se s vámi i o názory mých čtenářů - studentů - a budu reagovat na  jejich názory k uzavření vysokých škol kvůli 2. vlně pandemie  koronaviru.
Povím vám, jak je obtížné připravit online přednášku a v čem se liší od té prezenční. 
Nakonec navrhnu způsob, jak by měly probíhat rozvrhové jednotky, aby vyhovovaly studentům i učitelům.

Ve 3. díle podcastu O studiu se věnuji tomu, jak bude pravděpodobně  probíhat zimní semestr na vysokých školách a jak do něj zasáhne 2. vlna  koronaviru? Projdeme podrobněji možnosti studia v prezenční a distanční  formě. Podělím se s vámi o svůj pohled na prezenční studium a zaměřím se  na rizikové části vysoké školy - učebny, menzy a koleje. Ukážu vám mé  důvody, proč si myslím, že bychom měli teď spíše preferovat distanční  studium, a proč by měly být přednášky a cvičení online. Zaměřím se i na  to, jak by měla výuka probíhat. Nakonec jsem si nechal vzkaz pro vedení  vysokých škol, pro učitele a pro studenty.