Přepište dějiny

Pošta byla internetem 18. a 19. století. Síť spojující města, regiony, státy, banky, úřady, ale také občany byla váženou institucí, která ve vrcholné době měla jen u nás na 150 000 zaměstnanců. Poštovním muzeem podcast Přepište dějiny provázejí ředitel Jiří Střecha a historik Jan Kramář. První část patří poště jako takové, za týden se zaměříme na poštovní známky.

V rámci festivalu faktor K vystoupil podcast Přepište dějiny minulý rok v prostředí vězeňské kaple v brněnské Káznici. Tentokrát jsme se zaměřili nejen na období po roce 1945, ale i na místní slavné vězně. Co si o svých spoluvězních myslel třeba Petr Bezruč? Po dohodě s organizátory dáváme teď díl volně k dispozici všem.

Použité zvuky: Babi, proč se tak trápíš (2023, režie: Pavel Paleček, Zdeněk Skokan), V KÁZNICI NA CEJLU 1 Luštíme nápisy (YouTube, 19. 8. 2016), V KÁZNICI NA CEJLU 2: Hledáme stopy vězňů (YouTube, 8. 3. 2016), V KÁZNICI NA CEJLU 3: Restaurujeme dveře z cel smrti (YouTube, 8. 3. 2016), OS Paměť - Věznice Cejl, místo paměti nebo zapomnění (YouTube, 21. 3. 2021), Na prohlídky brněnské káznice přišla veřejnost i bývalí vězni (YouTube, 20. 11. 2016), Čtvrtstoletí brněnské káznice (YouTube, 2. 12. 2022), NABARVENÉ PTÁČE a Káznice Brno (YouTube, 30. 10. 2018). 

Už v roce 1945 jsme odevzdali Sovětskému svazu své zásoby uranu. Proč na smlouvě trvali a dokonce ji podepisovali i politici nekomunistických stran? Jak moc výhodná smlouva pro Československo byla? A byli jsme opravdu tak zásadní pro sovětský jaderný program? V bonusu na Gazetistu a HeroHero se pak na skok ještě vydáme na Slovensko — mají i tamní prezidentské volby své Benešovy dekrety?

Loni na podzim vyšla kniha Jacquese Rupnika o Josefu Guttmannovi. Čím může být ještě dnes zajímavý komunista vyloučený ze strany v roce 1933? A jak jeho názory na Rusko souvisí s dneškem? Jacques Rupnikem se o Guttmanna zajímá už desítky let, jen najít jeho stopy v USA bylo dobrodružství.

Právě v těchto dnech uplynulo 95 let od chvíle, kdy 25. března 1929 sedm komunistických spisovatelů zveřejnilo manifest, kterým protestovali proti bolševizaci KSČ. Nebylo to ani poprvé ani naposledy, kdy spisovatelé u nás promlouvali do politiky. Jak to bylo s tím „svědomím národa“? Plná verze tohoto dílu na Gazetistu a HeroHero.

Jan Masaryk je takový český John Fitzgerald Kennedy. Syn významného otce, nesmírně populární ve společnosti, sympaťák, jehož život skončil za dosud ne zcela vyjasněných okolností. I letos se objevila nová badatelská teorie. Proč nás syn TGM tak fascinuje a jaký byl třeba jeho politický výkon? A názor? Plná verze tohoto dílu na Gazetistu a HeroHero.

Na přání vás, posluchačů podcastu Přepište dějiny, jsme natočili díl o Karlu Krylovi. Hlavně o tom porevolučním. Ale nejen. Změnil se on, nebo společnost? Znali jsme vlastně Karla Kryla člověka nebo jen bratříčka? Plná verze tohoto dílu na Gazetistu a HeroHero. 

Spolu s Romanem Šantorou ze Skautské nadace Jaroslava Foglara se podcast Přepište dějiny vypravil do bytu Jaroslava Foglara a probral mnohé detaily nejen z Jestřábovy tvorby, ale také života právě v jednom žižkovském bytě. V bonusu na Gazetistu a HeroHero vám pak nabízíme „setkání“ rovnou s Jaroslavem Foglarem. A to díky unikátní nahrávce Foglarovy příbramské besedy z 6. listopadu 1989, kterou nám poskytl Roman Šantora. 

Rok české hudby dorazil k jednomu ze svých vrcholů, připomínce, že před dvěma sty lety se narodil Bedřich Smetana. Můžeme se k němu dnes ještě vztáhnout jako k živé bytosti? Milena Štráfeldová to ve své nové knize zkusila, a tak nás zajímalo, jaký je ten její Bedřich. Nebo Friedrich? Kompletní verzi rozhovoru najdete na platformách Gazetisto a HeroHero.

Stojan na mikrofon Tucker Carlson dostal před pár dny lekci z dějin Ruska od Vladimira Putina. A nebyl by to aktuální kremelský nájemník, kdyby to nebylo dlouhé, obsáhlé a … zcela vedle. Takže jsme se podívali na aspoň pár momentů, které se po téhle hodině dějepisu jistě zase budou šířit po všech čertech. Takhle to totiž fakt nebylo. 

Každý pomník je fixace paměti, má nás upozornit, abychom vzpomněli, pamatovali buď na historickou událost či na konkrétní osudy. Zároveň je pomník ale také místem „druhé paměti“, té z doby, kdy byl vztyčen. Vypovídá o těch, kteří jej zbudovali a o jejich době. Když se dnes přemýšlí o novém pomníku obětem okupace roku 1968, vypovídá to něco o srpnu toho roku nebo o dnešním našem pohledu na Rusko? A proč tedy na to jdeme takto oklikou? V bonusu na Gazetisto a HeroHero pak zase po čase projdeme pár zajímavých knih.

Proč se Robert Fico klaní Gustávu Husákovi? A proč to Čechy tak zneklidňuje? A proč velkou část Slováků ani trochu? A co s tím má co dělat Štúr a co Svätopluk? A kdy Fico zneužije třeba Hlinku nebo Štefánika? Zkrátka, opět prožíváme situaci, kdy se ukazují dost zásadní rozdíly mezi Slováky a Čechy. Třeba ve vnímání historie a to dokonce i té společné. V bonusu pak opět po čase odpovědi na otázky podporovatelů. 

Před časem jsme uvedli díl věnovaný dějinám v podání Divadla Járy Cimrmana. A protože jsme si řekli, že se ještě budeme muset na pár věcí doptat, vydali jsme se rovnou do šatny divadla a k mikrofonu s námi usedli Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka. Co je ve škole v dějinách bavilo, z čeho čerpali, kdy režim pochopil, že nejde jen o legraci z doby mocnářství?

Před sto lety umřel Lenin. Jak se z kluka z měšťanské rodiny stane diktátor? A co vlastně mohlo za to, že uspěl? Známe vlastně dobře Leninův příběh? Nebo nám stačí pár povýšených slov o špatném filozofovi, krvavém tyranu a syfilitikovi? Abychom se jednou nedivili, až jeho úspěch zopakuje další výkonný a vzdělaný suchar.

Nedávné protesty lékařů s vyjednáváním vlády o podmínkách jejich práce soustředily na chvíli pozornost na stav našeho zdravotnictví. Asi už nikdy nedojde na diskusi o systému zdravotnictví, tak se aspoň podívejme, kde jsou kořeny dnešního systému a co všechno má s těmi minulými společného. Dlouhý a výživný díl, na jehož začátku vyhlásíme také vítěze letošního ročníku satirické soutěže Přepisovač roku.

Na prahu nového roku, dřív než se zase pustíme do mapování všelijakého přepisování dějin, vás všechny zdravíme. Jen to dobré a veselé přejeme všem, ať už nás posloucháte na běžných platformách nebo nás podporujete na Gazetistu nebo Hero Hero. Díky moc všem a další rok je před námi. Tak se pojďme mrknout, čí výročí si jistě letos bude český veřejný prostor připomínat a proč.

Dnes se můžete s Přepište dějiny vrátit do 24. listopadu, kdy náš podcast vystoupil na Festivalu svobody v Třinci. Řeč byla samozřejmě o sedmidenní válce, ale také o dalších dějinách města spojeného s místním průmyslem. A protože oba pánové trávili v Třinci celý den, samozřejmě se zašli inspirovat do místního muzea a také na hřbitov.

Sport je oblíbený prostředek diktatur, jak se dělat lidštější, populárnější a pro své vlastní občany aspoň zdánlivě mezinárodně úspěšnější. Kdo říká, že politika do sportu nepatří, opomíjí dlouhodobé spojení sportu, politiky a byznysu, v němž už dávno žijeme. V bonusu na Gazetistu a HeroHero pak jako každý rok vyhlašujeme nominace do soutěže Přepisovač roku… Tak kdo to bude letos? 

V Národním muzeu byla odhalena nová busta hraběte Jana Harracha, který se v 19. století zásadně zasloužil nejen právě o muzeum, ale také o Matici českou, Národní divadlo, Slovanský dům ve Vídni, budoval železnice i přírodní rezervaci v Krkonoších, propagoval turistiku, miloval češtinu… a samozřejmě přivezl do Krkonoš lyže. Jak to, že jsme na tak zajímavého muže jako společnost zapomněli? Hostem podívání o hraběti Harrachovi je znalec jeho života Jan Luštinec. 

Někteří politici se před pár dny horšili, že prý aktuální stávkové snahy lékařů a učitelů jsou politicky motivované. Tak jsme se vydali do 20. století a hledali nějakou nepolitickou stávku. A co byste řekli? Ani jedna. A v bonus na Gazetisto a HeroHero jsme se pak podívali třeba na to, která porevoluční stávka byla vůbec nejdelší. 

Proč je současná televizní zábava podobná té normalizační Čím to je, že velké revuální show jsou populární naskrz generacemi a proč dobře fungují ve většině zemí světa? Je Star Dance Televarieté dneška? V bonusu na Gazetistu a HeroHero se pak ještě mrkneme na pár seriálů i na to, proč natočit u nás za socialismu horor byl fakt horor…

Juraj Buzalka je sociální antropolog, jeho pohled na společnost tedy není politologický, ani sociologický… Ale dost otevřený a kritický. Jací podle něj jsou dnešní Slováci a proč Češi „svým bratrům a sestrám“ nerozumí? Nová kniha Juraje Buzalky nese název Postsedliaci, tak jsme se nad ní potkali. Přidejte se.

Když se mluví o listopadu 1989, koncentrujeme se hlavně na Václava Havla, Václava Klause, Petra Pitharta a další tehdy začínající politiky. Jaká ale byla role Mariána Čalfy a proč se zrovna on stal "převozníkem“ z komunismu do demokracie? V bonusu na Gazetistu a HeroHero se pak zaměříme na aktuální otázku česko-lichtensteinských vztahů. A že zdaleka nezačaly včera. Ani v roce 1945… 

Jak se píše o moderních dějinách a jak na to reagují čtenáři u nás nebo třeba v Německu či Číně? Po čase místo obvyklého dílu rozhovor, tentokrát se spisovatelkou Radkou Denemarkovou. Probrali jste třeba také, co říká na tvrzení o vyšší umělecké pravdě, která je více než historická realita atd. Prostě tento týden Přepište dějiny s hostem. 

Reforma školství je věčně živé téma. Co ale vlastně přinesla Marie Terezie? Kdy se zakázaly tělesné tresty? Proč se učitelky nesměly vdávat? A kolik nových škol postavila první republika na Slovensku a v pohraničí? Prostě dítě je už od 18. století v moci státu. V bonusu na Gazetistu a HeroHero pak dojde na dětství a školu „za totáče“.

Jedni se radují, že v Polsku zvítězil zdravý rozum, druzí smutní, že tradice a konzervativní hodnoty jdou od válu. Rozumíme ale vůbec Polsku? A rozuměli jsme mu někdy? Jaké byly hlavní zápletky vzájemných vztahů ve dvacátém století. Překvapivě jich zase tak mnoho nebylo. Polské téma samozřejmě také v bonusu na Gazetistu a HeroHero i v DeníkuN. 

Izrael zažívá těžké časy a chválí při tom Českou republiku, že jej podporuje stejně jako v roce 1948 při založení židovského státu. Je to od Izraelců velmi milé, že vynechávají všechny další zákruty vzájemných vztahů nebo spíše nevztahů, na které bychom dnes navazoval asi nechtěli. Československo-izraelské vztahy a některé dramatické osudy nejen v běžném díle, ale i v bonusu na Gazetisto a HeroHero. 

Fenomén exilu a emigrace patří k českému a slovenskému dvacátému století. Přesto s ním máme, zdá se, tradičně problém. Sice za šíření dobrého jména Česka ve světě dáváme ceny, ale na druhou stranu nasloucháme řečem o tom, že tito lidé nezažili to, co společnost prožila pod komunismem, nemají proto mluvit do jejího dalšího vývoje. V bonusu na Gazetistu a HeroHero pak po čase odpovědi na vaše otázky.

V říjnu 1967 zahájilo činnost DIvadlo Járy Cimrmana a dodnes ho to nepřestalo bavit a nás s ním taky ne. Jak ale pracují hry českého génia s dějinami a kolik dnešních Čechů ví aspoň něco o 19. století právě z přednášek cimrmanologů? Nejvyšší čas se na to podívat. V bonusu na Gazetistu a HeroHero se pak zaměříme na České nebe, dějinami nejvíc prodchnutou hru DJC.

Do klání o filmové ceny Oscar posíláme Bratry, tedy film o Mašínech. Pokud zdejší kinematografie v soutěži zabodovala, bolo to s filmy s výrazně historickými náměty — Obchod na korze, Ostře sledované vlaky, Kolja. Proč se historické filmy těší takové popularitě u diváků i filmařů a co jimi říkáme o dnešku? V bonusu na Gazetistu a HeroHero pak doporučení na Oppenheimera a Angelu.

Parlament zděděný ještě po Sovětském svazu právě před 30 lety rozpustil ruský prezident Boris Jelcin. Co se to v roce 1993 v Moskvě dělo a kdo je padouch a kdo hrdina? A o co šlo? O pravomoce, moc a v důsledku o vzestup oligarchů ovlivňujících ruskou politiku. V bonusu na Gazetsitu a HeroHero pak probereme Borise Jelcina jako takového. A stejné téma tento týden také v Deníku N.

Jsou svátky, které se dřív slavily povinně a dnes z veřejného prostoru zmizely. Pěkným příkladem je Slovenské národní povstání — zatímco Češi a Moravané jeho výročí nijak neprožívají, na Slovensku se pravidelně stává dokonce předvolebním tématem, asi jako u nás dekrety. Proč tomu tak je? V bonusu na Gazetistu a HeroHero pak projdeme základní momenty povstání. 

Uplatňování kolektivní viny a dehumanizace celých skupin obyvatel. Ne, to nemluvíme o druhé republice, třetí říši, protektorátu nebo antisemitismu politických procesů 50. let. Mluvíme o dnešku. Tak se pojďme kouknout, jak to většinou končilo. V bonusu na Gazetistu a HeroHero se pak vracíme k několika výrokům z horka, které v poslední době vtáhly historii do veřejného prostoru. Třeba, kdo byl český Prigožin? 

Poslední prázdninový týden posedí Přepište dějiny u kamenného stolku v zámeckém parku ve Vrchotových Janovicích, u něhož Karl Kraus napsal své stěžejní dílo Poslední dnové lidstva. Krausův vztah k Sidonii Nádherné a její k němu byl stejně vášnivý a zásadní jako spletitý, a tak není divu, že na něj také dojde. A jaký měl Kraus vztah k Československu? A co si o něm myslel třeba Ferdinand Peroutka? 

Vrchotovy Janovice se zapsaly do kulturní mapy Evropy nejen svým unikátním parkem a jeho ušlechtilou autorkou Sidonií Nádhernou, ale především významným vztahem, který k baronce i jejímu zámku mělo hned několik významných umělců své doby. Třeba Rainer Maria Rilke, třebaže zde pobýval jen třikrát, přesto k Janovicím neodmyslitelně patří.

Podcast Přepište dějiny vystoupil 17. srpna v rámci dne otevřených dveří na ministerstvu dopravy. A protože tato budova byla desítky let sídlem ÚV KSČ, řeč samozřejmě byla o srpnu 1968. Spíše než samotné okupaci jsme se věnovali dnem, které invazi bezprostředně předcházely. Hostem v druhé půli pak byl slovenský literární historik, hungarista a politik Rudolf Chmel. 

Poslední prázdninové týdny stráví Přepište dějiny ve Vrchotových Janovicích. V prvním setkání projdeme zámkem a pestrou historií rodu Nádherných z Borutína spolu s místní kastelánkou Ludmilou Fiedlerovou. Chybět nebudou perličky ze života v 19. století ani třeba pušky utopené v místním rybníce. 

V létě roku 1914 se rukovalo do Velké války. My ji dnes vidíme skrze především naše dějiny - legie, rozpad monarchie, Švejk… Ale byly tu i další známé i pozapomenuté děje, které se ve stejné době děly na evropském kontinentu a s válkou tak či onak souvisely. V bonusu na Gazetistu a na Herohero pak probereme mumraj historických výkřiků, který provázel odchod Milana Kundery. 

Stejně jako loni v létě, také letos jsme natáčeli v altánu u grilu a téma bylo pěkně žhavé. Říkalo se jí opoziční smlouva, ale vlastně to byla smlouva o velké koalici. Možná o dost větší, než bývá dokonce zvykem. Prorůstala totiž nejen do politické, ale především ekonomické až mafiánské struktury a měla za následek zásadní propad důvěry polistopadové společnosti v politiku. Ale jen části. Zbytek se držel Klausova sloganu: Nic nekončí, jedeme dál. A jeli.

Poslední z podvečerních setkání pod pergolou v Památníku Karla Čapka na Strži bude svým způsobem unikátní. Spolu se Zdeňkem Vackem a Kristinou Váňovou připomene Čapkovy přátele, bratry Julia a Leopolda Firtovy a krátce také Leopoldova syna Pavla. Zazní navíc několik ukázek z nikdy nezveřejněné nahrávky, kterou Juliu Firtovi poslali k jeho osmdesátinám z New Yorku jeho přátelé — Ivo Ducháček, Karel Steinbach, Jan Stránský a Ferdinand Peroutka. 

Třetí část letošního červencového posezení pod pergolou v Památníku Karla Čapka ve Strži věnujeme spolu se Zdeňkem Vackem a Kristinou Váňovou Ferdinandu Peroutkovi, který měl v letním domě spisovatele Čapka svůj soukromý pokoj. A má ho tu vlastně dodnes.

Červenec tráví podcast Přepište dějiny v Památníku Karla Čapka ve Strži u Dobříše. V druhé části se s ředitelem památníku Zdeňkem Vackem usadíme pod pergolou a budeme si povídat o tom, jak Karel Čapek a jeho manželka ve svém letním domě žili. Nakonec se k nám připojí ještě jeden host. 

Nedávno jsme vyrazili do památníku Karla Čapka na Strž, který polovina Přepište dějiny důvěrně zná ze svého průvodcovského působení během studentských let. S ředitelem Zdeňkem Vackem jsme si prošli celou expozici, probrali jsme Karla Čapka, Ferdinanda Peroutku, nechybělo ani "vlevo dole" přímo v expozici, ale došlo také na méně známé, ovšem o to zajímavější osudy bratří Firtových.

Dlouho už jsme tu neměli díl zaměřený na konkrétní osobnost. Ale blogy Radkina Honzáka se historickými paralelami hemží tolik a tak zběsile, že na ně jednou dojít muselo. A v bonusu na Gazetistu a HeroHero jsme samozřejmě nemohli minout přejmenování Koněvovy ulice. Kdo byl vlastně ten Hartig? 

Podcast Přepište dějiny se 14. června vypravil do Olomouce, kde si tamní univerzita řipomínala 225 let od narození Františka Palackého. A tak byl nejvyšší čas podívat se, co vlastně z „otce národa“ dodnes zbylo a kdo si jej jak v minulosti přepsal. V bonusu na HeroHero a Gazetistu vás pak čeká diskuse s návštěvníky debaty v olomoucké Pevnosti poznání. A téma Palacký samozřejmě také tento týden v Deníku N.

Na politiky protektorátu nahlížíme dvojí optikou - buď jsou to hrdinové jako generál Eliáš nebo kolaboranti jako Emanuel Moravec. Jaké ale byly osudy například ministrů Eliášovy vlády? Mohl on nebo prezident Hácha udržovat kontakty s exilem bez opory v dalších figurách tehdejší politiky? A jak dopadli? Příběhům protektorátních ministrů patří nejen nový díl, ale také bonus na Gazetistu a HeroHero, stejně jako článek v Deníku N. 

Rok 1942 v Evropě, to nebyl zdaleka jen atentát na Heydricha a všechno, co s ním souviselo. Spíše naopak - partyzáni se formují v Bělorusku, na Ukrajině, v Pobaltí, Polsko má svou Zemskou armádu, odbojáři se činí ve Skandinávii, Beneluxu, Francii, ale i v Řecku, Jugoslávii, ale dokonce i v Německu, Rakousku a dalších zemích. V bonusu na Gazetistu a HeroHero tentokrát zase krátká přehlídka historických paralel, které urodil Twitter a další sítě za poslední týdny - Jindřich Rajchl, muzeum totality, Trikolóra, smlouva s USA i Eduard Stehlík a další. 

Před 70 lety, 1. června 1953, začala v Československu měnová reforma. Peníze se měnily i v poměru 50:1 a přestože režim hlásal, že tím sahá na peníze buržoazie a šmelinářů, dotklo se to masivně i dělníků. A ti se začali bouřit. Nejen v Plzni, ale i v Bohumíně, Vimperku či Praze. Revoltovali ale proti režimu, jak se to často vykládá? Na téma měnové reformy tentokrát také bonusová část na Gazetistu a HeroHero a také tradiční středeční článek v Deníku N.

Na konci druhé světové války zažilo Valašsko několik tragédií souvisejících se střetem okupační moci a partyzánských oddílů. Pasekářská obec Ploština se i díky Ladislavu Mňačkovi stala symbolem těchto událostí. Symbolem ihned po válce řádně přepsaným. Problematickými osudy Ploštiny se tento týden zabýváme nejen v běžném dílu, ale i v bonusu na Gazetistu a HeroHero a v článku Deníku N.