#toEdu: podcast o českém vzdělávání

Gabka Boková má mnoho zajímavých zkušeností, mimo jiné jako Education manager ve Wikimedia ČR, nebo jako máma teď už skoro roční Ely. Já bych vám ji ale chtěl představit především jako autorku projektu Napiš Diplomku. 

Gabka se snaží pomoci mnoha studentům, kteří nevidí v psaní bakalářské či diplomové práce smysl, nebaví je to, celé to napíší jen z donucení a s nechutí. A je jasné, že na takové práce se pak jenom snáší prach v univerzitních knihovnách. Přitom by šlo celé to obrovské úsilí napnout úplně jiným směrem. Jde to i tak, že by psaní prací studenty bavilo? Aby jim dávalo smysl? Aby měli motivaci a jejich práce měla pozitivní dopad? Já i Gabka si myslíme, že ano. Ale zatímco já jsem pro to neudělal nic, Gabka se pustila do práce a pomáhá studentům situaci zlepšit. A ráda by také pomáhala katedrám a fakultám, aby zlepšovaly své diplomové semináře. 

Potom jsme zamířili trochu do minulosti a bavili jsme se o Gabčině práci ve Wikimedia ČR, zejména o projektech Studenti píší Wikipedii a Senioři píší Wikipedii. A také o jejím dobrovolničení v TEDx Prague partě. 

Gabka vás při povídání o českém vzdělávacím systému překvapí hlavně tím, že je optimistická a připadá jí, že tu máme spousty možností a poměrnou svobodu pohybu a výběru. Baví jí učit se hrát na ukulele, se kterým začala během pobytu na Bali a obecně cestování si dost užila a doporučuje ho i ostatním. A co by nejraději naučila každého v naší zemi? Poznej sám sebe :)

***

Jaké to je, živit se jako lektor na volné noze? Je to v ČR vůbec možné? Věřím, že nejsem jediný, koho to zajímá. Tak jsem si pozval jako hosta Jiřího George Konečného, který mi kdysi ukázal základy lektorského řemesla a dodnes je mi inspirací právě v tom, že zvládá dlouhodobě fungovat jako lektor na volné noze a zároveň se věnovat i rodině. 

Bavili jsme se o tom, jak George s lektorováním začal, včetně jeho pětileté zkušenosti v korporátu, ze které prý těží dodnes. Samozřejmě jsme také zabrousili k tomu, jak se vzdělává on sám a jak je to se vzděláváním jeho dvou dětí. Zajímavé je, že vzdělávání mají opravdu v rodině, protože jeho žena vede česko-německou školku. 

Inspirace jsem si v rozhovoru našel více a věřím, že vy si ji najdete také. Nejvíc se mi líbí, jak se Georgovi povedlo poprat se se zodpovědností spojenou s životem na volné noze do takové míry, že si může dopřát svobodu v podobě pětitýdenní dovolené, nebo pouti se svou ženou do Santiago de Compostela. 

Taky mi přišlo zajímavé povídat si o change managementu jako tématu, které chybí na českých školách. Na závěr jsme si ještě představili spolupráci George s organizací Post Bellum, pro kterou připravuje zážitkové workshopy. Je to krásný příklad, jak se dá využít zážitková pedagogika pro výuku historie. 

PS: A protože rozhovor publikujeme s časovým odstupem, jednu novinku tam neuslyšíte, ale přečtete si ji zde: George se stal manažerem projektu Skauti pro školy v Praze, takže ho můžete potkat ve Skautském institutu na Staromáku :) Gratulujeme!

***

Tým ANEV – asociace neformálního vzdělávání letos již podruhé zorganizoval konferenci “Laboratoř neformálního vzdělávání”. 

Loni se konference konala ve Skautském institutu v Praze a byla spojená mimo jiné se křtem Slabikáře neformálního vzdělávání. Letos to byl ročník ve všech směrech nový a experimentální. Posuďte sami: 

• Konference se konala v čerstvě rekonstruovaném prostoru H40 v Pražské tržnici v Holešovicích. 
• Méně omáčky a povídání kolem, více workshopů, zahraniční lektor… 
• Akce probíhala v době, kdy ještě cítíme dopad pandemie COVID-19. 
• Během konference se natáčel podcast #toEdu ;-) 
• Pozvali si kameramana, takže z konference budou i pohyblivé obrázky :) 

Konference se podařila a jak říká spoluorganizátorka Lucie Schubert, přišlo překvapivě hodně návštěvníků. Pokud jste na konferenci nebyli, můžete si ji přiblížit aspoň pomocí dojmů několika účastníků a organizátorů, které jsem pro vás do #toEdu zachytil. Užijte si to a na podzim už se tam třeba potkáme :)

Odkazy

Většině z vás dnes už asi není třeba představovat Vojtu Hlaváčka, Kryštofa Jarmara a jejich podcast Brain We Are. Kluci dnes mají už zhruba 200 000 poslechů a vybudovali kolem sebe a svého podcastu komunitu lidí, které zajímá jejich mysl, mozek a biohacking. Co mě ale u kluků nejvíc fascinuje není jejich úspěch, ale to, jak moc mají otevřené své mysli ke všemu, co k nim přichází. 

To všechno stihli Vojta s Kryštofem ještě během studentských let a proto bych chtěl k tomuto poslechu pozvat právě všechny studenty. Bavíme se nejen o tom, jaké byly jejich začátky a s jakým záměrem a s jakými pocity nahrávali své úplně první epizody, ale hlavně o tom, co bylo ještě před tím. 

Kde se vzala ta fascinace a obrovská motivace, se kterou teď studují lidské mozky? A co by kluci z Brain We Are poradili vám, kteří ještě studujete a svou fascinaci jste zatím neobjevili? V bodech by to vypadalo asi takto: 

• Buď pozorný, pečlivě zkoumej ve své paměti a ve svých pocitech, kdy a při čem jsi byl nadšený a měl jsi nepřekonatelně velký zájem o to, co se právě děje. 
• Najdi si svého mentora, člověka, který tě inspiruje a je ti vzorem. A neboj se ho kontaktovat. 
• Co nejvíce posiluj dvě své klíčové dovednosti: otevřenost a kritické myšlení. 

Až na něco přijdete, napište nám to! :) 

Dotkli jsme se i dalších zajímavých témat – kritické myšlení, rozšlapávání báboviček aneb přijímání zpětné vazby, naše myšlenkové koncepty, paradigmata a jejich záměrné zpochybňování, mindfulness, meditace… Proč je dobré být zranitelní, vystupovat ze svého komfortu, proč máme vysílat do světa své hodnoty a svá přesvědčení. 

A samozřejmě – jak být šťastní :-) 

Ke konci podcastu jsme doslova odhalili princip lidské existence, takže i když jsme nevyslovili číslo 42, odpovědi na otázky o životě, vesmíru a tak vůbec v epizodě rozhodně najdete :-) 

A závěrem dva vzkazy od Kryštofa a Vojty z Brain We Are, co by vás chtěli naučit: 

• Naučte se být aspoň 20 minut jen sami se sebou. 
• Naučte se zajímat o vše kolem vás. 

Díky za váš poslech a za sdílení. Pokud vás tahle epizoda zaujala, nejspíš se vám bude líbit podcast Brain We Are jako celek. Takže si ho dejte a užijte si to :)

Odkazy

Tohle je rozhovor doslova nabitý myšlenkami, informacemi, inspirací, dostali jsme se v některých tématech opravdu do hloubky a přitom jsme toho probrali opravdu hooooodně :) 

Na začátku rozhovoru jsem Lucii nazval “ping-pongovým míčkem na poli neformálního vzdělávání” a ona jen doplnila, že se prostě stále neumí rozhodnout, čemu se začít věnovat do hloubky a naplno. A tak se věnuje všemu :-D Kromě toho, že je aktivní v agentuře M-ocean, Asociaci neformálního vzdělávání a ve Wikimedia ČR, je také máma malého Johana a nadšená hráčka ultimate frisbee. 

Na začátku se vyptávám, co dělá ANEV – jeden z jejich programů je např. zavádění systému měření kvality neformálního vzdělávání, uvedli jsme i konferenci Laboratoř neformálního vzdělávání a prolistovali úplně nový Slabikář neformálního vzdělávání. 

Díky tomu, že Lucie má mnoho zkušeností ze zahraničí, jsme mohli dlouho debatovat o tom, jaké jsou rozdíly ve způsobech vzdělávání mezi ČR a jinými zeměmi (hlavně v Anglii). Šli jsme hodně do hloubky, do hodnot, social gap a dalších témat. 

Nejen jako máma si Lucie myslí, že dnes už to s neformálním vzděláváním není tak zlé jako dříve. Mimo jiné i proto, že dnešní rodiče a děti k němu už přistupují jinak, aktivněji. A postupně si (ráda) bourá některé své stereotypy o českém vzdělávání. 

Pak jsme se vrátili zpět do českých luhů a hájů. S Lucií jsem si hodně povídal jako s mámou – o tom, do které školky dává svého synka a proč právě tam. Obloukem, až smykem, jak už to má Lucie ve zvyku, jsme se dostali k práci s chybou, k tématu učící se organizace a probrali jsme toho opravdu spoustu :) No, co bych to tu rozkecával, tohle si musíte poslechnout!

V krátkém rozhovoru se k nám vrátil Jirka Bréda z Mise HERo, protože mě zaujal jeden příspěvek, který pověsil na sociální sítě. Krátký a skoro bych řekl nenápadný text sklidil obrovský ohlas a během týdne doslova zbořil sociální sítě. Bez jediné investované koruny a hlavně bez záměru být nějak šířen sklidil tisíce komentářů a sdílení, desítky tisíc zobrazení a zjevně se dotkl tématu, které pálí lidi v České republice. Text se jmenuje “Prosba k učitelům” a v podcastu uslyšíte nejen jeho znění, ale také vysvěltení okolností, které k jeho napsání vedly a co během psaní Jirka prožíval.

Odkazy

Již před rokem 1989 začala v České republice působit Prázdninové škola Lipnice a tím začal rozvoj metod zážitkové pedagogiky u nás v ČR. Velice rychle se ukázalo, že mnoho objevů a metodologických poznatků je třeba někam psát a tak vznikl časopis Gymnasion – jako platforma pro odbornou diskuzi o zážitkové pedagogice. Časopis Gymnasion vlastně z odborného hlediska založil a pojmenoval obor zážitkové pedagogiky. A touto platformou zůstává dodnes. Petra Drahanská je nyní šéfredaktorkou časopisu Gymnasion a působí jako lektorka v kurzu Metoda zážitkové pedagogiky Prázdninové školy Lipnice. 

Povídali jsme si o tom, komu je vlastně Gymnasion určen a kdo jsou jeho čtenáři. Kromě Skautů, Brontosaurů, členů PrPom, ZDrSEM a různých dalších zážitkovců jsou to hlavně učitelé. Se všemi se Petra setkává jako lektorka na metodických kurzech PŠL. Proč ale zážitková pedagogika proniká na české školy tak pomalu, nebo spíš vůbec? 

Od časopisu Gymnasion jsme se velmi rychle dostali k samotným základům zážitkové pedagogiky, k tomu, jak vlastně v České republice začínala, jak se vyvinuly první adaptační kurzy a jaká je situace dnes. A plynule jsme přešli k tomu, jak je postaven Certifikovaný výcvik metody zážitkové pedagogiky. 

Gymnasion v tuhle chvíli sponzoruje několik lidí a nadace Pangea. Ve formátu PDF si můžete kterékoliv vydání stáhnout zdarma. Je tu ale stále prostor stát se sponzorem časopisu (více prozradí Petra v našem rozhovoru).

Užijte si, že Petře stačí několik málo dotazů a začne krásně vyprávět nejen o zážitkovce, ale také o tom, jaká je současná situace na českých školách.

Vojta Bruk je jeden ze zakladatelů projektu Zvolsi.info, který je dnes už známý po celé republice. Objíždějí zejména české školy a bojují proti fenoménu fake news. S Vojtou jsme se bavili o tom, jak vlastně celá iniciativa začala a o jejich motivaci neskončit ve chvíli, kdy si splnili studentské povinnosti. A jak se dopracovali k tomu, že už zvládli říci “Ověřuj, mysli a dýchej!” dvaceti tisícům českých studentů. 

Jak sám Vojta říká, často musejí vzdělávat nejen studenty, ale i učitele. Jaká je mediální gramotnost učitelů a co všechno projekt ZVOLSI.info studenty učí? Probrali jsme i to, kde vlastně Vojta a jeho tým berou peníze, proč neberou evropské granty nebo podporu od ambasád či politických subjektů a jak se jim povedlo vydat “Nejlepší knihu o fake news”. I o tom, že se původně chtěli jmenovat “Zavři troubu” :-D a co znamená jejich současný název. 

Později se debata stočila i k tomu, jak moc vlastně pomohla vysoká škola Vojtovi k tomu, aby získal kompetence potřebné k nastartování dnes už celorepublikového projektu. V závěru jsme představili novou aplikaci, ve které si můžete hrát na téma fake news :)

Odkazy:

„Odolní, odvážní a odpovědní lidé tvoří lepší svět.“ To není jen vize Prázdninové školy Lipnice shrnutá do jedné věty, ale zároveň přesvědčení její ředitelky Kristýny Menclové. A tohoto cíle chce v čele PŠL dosahovat metodami zážitkové pedagogiky. 

Týnu jsem poznal jako skautskou vedoucí před několika lety, když jsme na jejich tábor přijeli učit první pomoc zážitkem. Nicméně jí cesta postupně zavedla až na post ředitelky Prázdninové školy Lipnice a tím pádem i před mikrofon podcastu #toEdu. Dozvíte se, co je to Prázdninová škola Lipnice, jaká je její vize a na jaké kurzy se můžete přihlásit. Pro ty z vás, kteří ještě zážitkovce tolik nefandíte, jsem se z Týny snažil vytáhnout úplně základní věci – co je to pro ní zážitková pedagogika a tak podobně. Takže pokud o PŠL nebo zážitkových kurzech slyšíte poprvé, tohle bude poslech právě pro vás. Povídáme si i o tom, jak to dnes ve školách vypadá a zda by jim trochu víc zážikové výuky pomohlo. 

Týna nás také pozve do Skautského institutu (nejen do toho pražského) a docela do hloubky povídá o tom, proč je vlastně ve skautu, co jí to dává a co všechno se díky Junáku naučila.

S Katkou jsme začali od hodně konkrétního tématu Finanční gramotnosti, protože to je první velký projekt v oblasti vzdělávání, do kterého se pustila. Jak ale spolu s námi rychle zjistíte, je to vlastně jen podkapitola celkově podnikavého přístupu k životu, který dnes studenti tak moc potřebují. Takže i Katky projekt Yourchance se brzy začal podnikavosti věnovat. 

Díky těmto zkušenostem se brzy dostala na Národní pedagogický institut ČR, kdese stala garantem vzdělávací oblasti “Člověk a svět práce” a garantem projektu podnikavosti v rámci krajského akčního plánování. Jak sama říká, funguje jako spojka mezi kraji, učiteli, žáky, Národním pedagogickým institutem, ministerstvem a tak dále. Katka na jedné straně může přímo ovlivňovat, co bude obsahem Rámcových vzdělávacích programů (tedy co se bude na školách opravdu učit) a na druhé straně pomáhá školám a krajům s nimi správně pracovat a implementovat je do výuky. 

Povídali jsme si samozřejmě o tom, jak jsou školy schopné implementovat rámcové vzdělávací programy. A jak je náš vzdělávací systém schopen měřit kompetence (hádáte správně – zatím vůbec…). Postupně jsme se dostali i ke svobodě ve vzdělávání, nastavování hranic, k obrovským rozdílům v kvalitě jednotlivých českých škol… A také jsme podrobně probrali, jak si vybrat školu pro své děti. 

Dál jsme hodně do podrobna probrali nový online vzdělávací projekt Accelium, který přichází původně z Izraele a má skvělou pověst a výborné výsledky. Používá i prvky gamifikace a narozdíl od našeho vzdělávacího systému umí i měřit kompetence… A mnoho dalšího. 

Nebojte se, že rozhovor má přes hodinu. Stejně od něj nebudete moci odtrhnout… uši :-D 

Tak ať se líbí!

***

S Marií jsme si nejdříve povídali o historii CSR (corporate social responsibility – společenská odpovědnost firem) a jak tohle téma postupně pronikalo do České republiky. A tím jsme se velmi rychle dostali ke vzdělávání, protože – jak Marie tvrdí – vlastně ve všech čtyřech firmách, kde pracovala, se vždy téma CSR dříve nebo později ustálilo právě na nějaké formě vzdělávání zákazníků. 

Povídali jsme si samozřejmě o projektu O2 Chytrá škola a obecně o bezpečnosti dětí na internetu. Osobně mě dost překvapilo, jak je tenhle program rozsáhlý – obsahuje nejen webový portál, ale i možnost grantů, které mohou čerpat jednotlivé školy na téma digitální gramotnost. 

O školách jsme si povídali hodně. Bojí se učitelé nových technologií? Umí s nimi svým studentům poradit? Umí učitelé inspirovat žáky k odpovědnosti? To nás nemohlo dovést jinam, než k dokumentu Víta Klusáka V síti, který měl premiéru 27. února 2020.

Bylo toho zkrátka hodně, i podle stopáže vidíte, že se nám podcast natáhl :)

***

S Honzou Veselým není těžké začít se bavit o vzdělávání. Ví o něm tolik a podílí/podílel se na tolika projektech, že vlastně stačí jen občas nadhodit otázku a jste zavaleni novinkami, inspirací a podobně. Nejvíc jsme se bavili o situaci na vysokých školách, protože k těm má Honza nejblíž. Hodně má ideově blízko např. k vizi Stanford 2025. Dál jsme se bavili třeba o současných soukromých vysokých školách a proč už se na ně dnes nenadává tak jako dřív.

Nakousli jsme úplně nový projekt celoživotního vzdělávání s názvem EduSystém (zatím to nikde nenajdete, ale za pár měsíců už to může být jinak). Povídali jsme si i o tom, čeho se Honza bál, když vedl vzdělávání v akcelerátoru Social Impact Award a účastnil se ho projekt Ke kořenům. A proč je podle něj dobré začínat v projektu právě s tím, do čeho se vám chce nejméně. Nakonec jsme se s Honzou domluvili, že v roce 2100 se sejdeme a natočíme spolu další epizodu :-)

Honza vyprávěl hodně zajímavé zážitky z minulosti, které ho posunuly a naučily něco nového.  Třeba s jeho produktem Lean Canvas a další. Inspirujte se Honzovými tipy na to, jak se vzdělávat a poznejte lépe prostředí dnešních vysokých škol.

***

Budeme moc rádi za zpětnou vazbu a inspiraci, o čem natáčet příště. Pište nám prosím na adresu toedu@prpom.cz. Dík!

Jirka Bréda je zakladatelem projektu Mise HERo a úspěšně pomáhá firmám a organizacím vnášet herní principy tam, kde jim to pomáhá. Říká se tomu gamifikace. Pomůže třeba vaší organizaci připravit deskovou hru na míru, díky které se budou zaměstnanci vzdělávat rychleji a s větší chutí. Umí gamifikovat třeba váš náborový proces.

A přitom, když chodil na základku, měl pocit, že za nic nestojí, ve škole se mu nedařilo uspět, bylo mu zle jen při pomyšlení, že tam zítra ráno zase půjde. Říká, že v něm škola tehdy vybudovala strach udělat chybu.

Jak jsou na tom podle Jirky školy dnes? Jak to vidí u svých dvou dětí? A jak s nimi po příchodu ze školy pracuje? A proč je jeho firma Mise HERo postavena na principech holakracie? K čemu vlastně slouží hra jako princip? Proč si savci hrají?

Pojďte si dát jedno rychlé pivko s Bobem Kartousem z EduInu a Ondřejem Koudelou z PrPom. Dozvíte se, že jsme založili nový podcast #toEdu, oba se vám představíme a také představíme projekty, za kterými stojíme. 

Nedalo nám to a když už jsme nad tím pivem seděli, trochu jsme se naladili na stejnou (vzdělávací) vlnu. Pojmenovali jsme si, co podle nás český vzdělávací systém nejvíc pálí a nakonec jsme mu i popřáli, jak by se mohl nejlépe uzdravit. 

Kromě toho se dozvíte, jakým způsobem chceme natáčet další epizody #toEdu. Což je výzva pro vás, posluchače: Pište nám a dejte vědět, jaký podcast o vzdělávání byste chtěli poslouchat. A jaké hosty byste chtěli slyšet. Jsme otevření jak vaší kritice, tak přáním a představám, jak by měl hlavní český podcast o vzdělávání vypadat. 

Těšíme se! 

Ondřej & Bob 

PS: Jak tam mluvíme o Bobově knížce No future, tak ta už je vydaná a můžete si jí normálně koupit. Trochu se nám protáhl start podcastu a tak jsme intro publikovali se zpožděním několika měsíců. Ale už brzy to doženeme a přijdou epizody, které budou mnohem víc fresh.

***