Zapojme všechny

V nové epizodě podcastu Zapojme všechny, kde Lucie Holinková hovoří s Karlem Klatovským, manažerem vzdělávacích programů pro Microsoft Česká republika a Slovensko, mají posluchači příležitost se dozvědět o přístupu k personalizovanému vzdělávání a o způsobech, jak lze umělou inteligenci využít ve vzdělávacím procesu ve školách.

Používání digitálních nástrojů ve vzdělávání, které podporují personalizaci a interaktivitu v učení, včetně aplikací založených na umělé inteligenci, přináší novou perspektivu ve vzdělávání. Tyto pokročilé nástroje umožňují přizpůsobit vzdělávací proces specifickým potřebám a rychlosti učení každého studujícího. Umožňuje to vyučujícím připravovat učební obsah a strategie, které nejlépe vyhovují individuálním schopnostem a preferencím jejich žáků a žákyň.

„Učitelé v budoucnu nebudou nahrazeni umělými učiteli, ale nejspíše těmi učiteli, kteří AI využívají,“ vysvětluje Karel Klatovský.

Podcast zahrnuje reakce na dotazy, které se objevily na základě výzkumné studie provedené Pedagogickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci ve spolupráci se vzdělávací divizí Microsoftu Česká republika v roce 2023. Hlavním zaměřením výzkumu bylo zjistit, jak české školství přistupuje k nástupu umělé inteligence, jaké postoje k tomu mají učitelé a jaký vliv by podle nich umělá inteligence mohla mít na úroveň vzdělání českých dětí. Studie také zkoumala, jaké nástroje umělé inteligence byly českými pedagogy již vyzkoušeny a zda je využívají během výuky.

V aktuálním díle podcastu se zaměřujeme na hry a digitální prostředí, ve kterém se pohybují děti. Zkoumáme, jaké přínosy hraní her dětem přináší, a zabýváme se otázkou, kolik času by děti měly věnovat počítačovým hrám. Diskutujeme o významu účasti rodičů na dětských hrách a jaké výhody může společně strávený čas přinést rodinnému životu. V závěrečné části se dotkneme tématu integrace her a digitálních technologií do školního prostředí a nabídneme vyučujícím tipy, jak hry mohou pomoci zefektivnit výuku.

V podcastu vedeném Martou Kozdas se představuje Tereza Vlčková, bývalá metodická pracovnice projektu Stand By Me / Stojím při Tobě. Posluchači mají příležitost seznámit se s jejími zkušenostmi ohledně tvorby metodik a vzdělávacích materiálů pro rozsáhlý program podpory, známý jako „buddy“ program. Témata rozhovoru zahrnují vysvětlení programu DofE, podstatu a principy „buddy“ programu, proces stávání se mentorem či mentorkou tohoto programu a přínosy, které program nabízí studentům.

Co představují sociálně vyloučené lokality a čím se vyznačují? Jakým výzvám čelí mladí lidé z těchto lokalit? Lze těmto výzvám čelit a integrovat se do hlavního proudu společnosti? Podcast s Rut Veselou z programu Poradenství mladistvým Člověka v tísni přináší zkušenosti z praxe v tomto tématu. Nabízí vysvětlení pro typické chování mladých vyrůstajících v sociálně vyloučených lokalitách a zdůrazňuje, proč je obtížné se z tohoto prostředí vymanit.

První díl podcastu s poradkyní Barborou Mikulkou ze základní školy v Chomutově představí dobrou praxi v kariérovém poradenství pro žáky prvního a druhého stupně. Jak probíhá skupinové a individuální poradenství? Co je kariérové portfolio a k čemu slouží? Kolik času je třeba věnovat jednomu žákovi v průběhu školního roku? A co považuje za největší úspěch své práce? Více v podcastu.

Hostem prvního dílu podcastu na téma integrace a výuky žáků s odlišným mateřským jazykem na střední škole je Michaela Jiroutová, bývalá dlouholetá pracovnice z neziskové organizace META. Jak ve škole zvládnout příchod žáka s odlišným mateřským jazykem? Co se na školách, které mají s prací se žáky s OMJ zkušenosti, osvědčilo? Jak se lépe vcítit do toho, co tito žáci zažívají? A jak mohou učitelé pomoci těmto žákům s rychlejší integrací i osvojením češtiny? Více v podcastu.

Nový podcast Zapojme všechny se blíže věnuje činnosti Asociace sociálních pedagogů a společně s hostem Jiřím Daňkem, ředitelem této organizace, přibližuje její vznik, cíle a aktivity. Posluchači získají vhled do toho, proč se Asociace angažuje v legislativním ukotvení pozice sociálního pedagoga ve školách a proč by tato role neměla chybět v žádné škole. Kromě toho se dozvíte, jak se od sebe liší sociální pedagogika a sociální práce. Tento rozhovor Vám otevře dveře do světa sociální pedagogiky.

Navzdory běžné absenci sociálních pedagogů na středních školách se tato role může stát oporou jak pro pedagogy, tak i pro žáky. Ve druhé části dvojdílného podcastu Zapojme všechny se ředitel Střední školy řemesel a služeb v Děčíně Tomáš Daněk a sociální pedagožka Veronika Jurišová zabývají tématem, jak může sociální pedagog přispět k monitorování absencí žáků, jak pracuje s problémem záškoláctví a jakými preventivními kroky minimalizuje riziko předčasných odchodů žáků ze školního vzdělávání.

V dnešním podcastu hovoří ředitel Střední školy řemesel a služeb v Děčíně Tomáš Daněk a sociální pedagožka Veronika Jurišová o roli sociálního pedagoga ve školním prostředí. Sociální pedagog může poskytovat žákům podporu při rozličných obtížích, jako jsou rodinné problémy, chování, učení a jiné. Může také pomáhat učitelům a rodičům vytvořit pozitivní a podpůrné školní prostředí a pedagogům ulevit při řešení záškoláctví a předcházení předčasným odchodům ze studia.

1. díl podcastu Marty Kozdas s Valerijem Seničevem, psychologem a kariérním poradcem, který na vlastní kůži okusil úskalí spojená se začleňováním studentů s odlišným mateřským jazykem do českého prostředí. Posluchači se v něm mohou dozvědět o jeho zkušenosti s integrací a osvojováním češtiny. Jaké pro něj bylo přijít v 18 letech do České republiky, naučit se rychle neznámý jazyk a začít studovat na vysoké škole? Co doporučuje studentům s OMJ v začátcích a čeho se naopak vyvarovat?

Jak úspěšně zvládnout rozhovor s učitelem v případě konfliktní situace? Jak jeho výsledek sdělit dítěti? Odpovědi ve formě praktických tipů pro rodiče zazní ve druhém díle podcastu s koučkou Zuzanou Smithovou. Klíčem k úspěchu je mít emoce pod kontrolou a na osobní rozhovor s učitelem přijít předem připravený. Důležitý je také čas věnovaný komunikaci s dítětem o situaci předem, stejně jako způsob, jakým rodič před dítětem mluví o učiteli.

Konfliktní situace ve škole

Ve školním prostředí se potkávají jedinci různých hodnot a představ o vzdělávání z různých sociálních vrstev. Již tato samotná skutečnost může vést ke konfliktům mezi dětmi, mezi učiteli a dětmi a také mezi učiteli a rodiči. Jedlička, Koťa a Slavík (2018, s. 134) [1] uvádějí jako zvláštnost školských zařízení, že pro pružnější adaptaci na měnící se podmínky potřebují učitelé na jedné straně určitou míru konfliktů, na straně druhé klid pro soustředěnou výchovnou práci. Proto má zvládání konfliktů význam jak pro udržování potřebné dynamiky života školy, tak pro vytváření a obnovu vhodného vnitřního klimatu. 

Chyb spojených s výukou angličtiny žáků v základní škole, včetně těch s dyslexií, je celá řada. Čeho se tedy vyvarovat, na co naopak zaměřit, jak učit gramatiku, čtení a psaní, které aktivity jsou spíše kontraproduktivní a jaká frekvence hodin angličtiny je žádoucí, aby mělo učení jazyka vůbec smysl? Více o výuce angličtiny u žáků ZŠ se dozvíte ve druhé části podcastu Zapojme všechny s pedagožkou, autorkou, lektorkou a metodičkou pro ranou výuku angličtiny Sylvií Dolákovou.  

Pomoc dětem ze sociálně znevýhodněných rodin je vždy během na dlouhou trať. Alfou a omegou úspěchu je fungující komunikace, a to především mezi rodinou a školou. Jakým způsobem komunikaci a spolupráci s rodinou zlepšit? A jak posilovat školní motivaci u těchto dětí? Nejen to se dozvíte ve druhé části dvojdílného podcastu Zapojme všechny na téma vzdělávání dětí z rodin se sociálním znevýhodněním s Michaelou Kučerovou a Terezou Dejmalovou z obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni.

V 2. dílu podcastu se spolu s redaktorkou Adélou Pospíchalovou více zaměříme na konkrétní podporu a možnosti, jak zefektivnit spolupráci mezi odbornými pracovníky, rodinou a školou, a především jak zlepšit komunikaci mezi všemi stranami.

Organizace Člověk v tísni nabízí rodičům i dětem zejména dlouhodobé individuální doučování v domácím prostředí, které zajišťují dobrovolníci. Pomoc odborných pracovníků z Člověka v tísni ale není omezena pouze na službu doučování. Žáci i jejich rodiny potřebují podporu ve všech krocích spojených se vzděláváním – je proto třeba budovat komunikaci odborných pracovníků s rodinami samotnými i se školami, podpořit komunikaci mezi učiteli a rodiči navzájem, podpořit volnočasové aktivity žáků aj. Tento druh podpory v rámci organizace  Člověk v tísni zajišťují tzv. pracovníci podpory vzdělávání a do určité míry se na ní podílejí také dobrovolníci.

Rodiče hrají klíčovou roli v rozvoji a vzdělávání každého dítěte. Pokud tuto funkci neplní, děti obvykle nevidí důvod, proč by se měly snažit, o to víc, když rodiče dítě (často nevědomky) demotivují nevhodnými poznámkami typu „takhle z tebe nic nebude“ anebo „musíš se přece víc snažit a víc u toho učení sedět“, přičemž ale dítěti žádný konkrétnější návod neposkytují (často nemusí mít ani žádnou přesnější představu, jak by měla vypadat příprava do školy apod).

Takto demotivované dítě volá nejrůznějším způsobem o pozornost – ve škole provokuje, zlobí, neúspěchy se postupně podepisují na jeho sebedůvěře, dítě se začne ze strachu z dalšího selhání bát chodit do školy. Pokud nemá štěstí na vstřícného učitele, skončí v začarovaném kruhu, ze kterého se špatně hledá cesta ven. Kázeňské tresty ani horší známky jako motivační faktor nefungují.

Dítě potřebuje pozitivní vzor a pozornost. Již mnohokrát pozitivně zapůsobil vzor v podobě dobrovolníka/dobrovolnice. Pokud má dítě k dobrovolníkovi důvěru, ochotně spolupracuje, stojí o jeho zpětnou vazbu a názor, samo přichází s vlastní iniciativou, je aktivní ve svém přístupu.

Co přesně znamená pojem rodina se sociálním znevýhodněním? S jakými obtížemi se potýkají děti ze sociálně znevýhodněného prostředí? Jak mohou školní úspěšnost těchto dětí –  včetně dokončení základního vzdělávání – podpořit dobrovolníci? A na jaké překážky naopak narážejí oni sami při práci s dětmi v rodinách? Více v první části dvojdílného podcastu Zapojme všechny s pracovnicemi obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni Michaelou Kučerovou a Terezou Dejmalovou.

Podpora dětí z rodin se sociálním znevýhodněním

Rodina se sociálním znevýhodněním je poměrně široký pojem, který zahrnuje rodiny ohrožené nízkým příjmem, nezaměstnaností, nejistotou zaměstnání, rodiny, které mají problémy s bydlením (často se stěhují nebo na malém prostoru bydlí mnoho lidí najednou). Zároveň sem spadají i malé rodiny, většinou samoživitelek nebo samoživitelů, kteří musí vyjít s jedním příjmem. Pro většinu těchto rodin bývá společným rysem nízké vzdělání rodičů (buď základní nebo nedokončené střední). Děti v těchto rodinách se obvykle nemohou spolehnout na systematickou podporu ze strany rodičů. Důvody nízké míry podpory mohou být různé: nezájem, vzdělání není vnímáno jako hodnota, nedostatek času či financí, nedostatečné vzdělání aj.

Děti z rodin se sociálním znevýhodněním mohou mít často obtíže se zvládáním školních nároků. Výsledkem bývá selhávání ve výuce, nízká motivace k učení, nízká sebedůvěra (dítěti schází kladný postoj k sobě samému, ke svým možnostem a výkonnosti), nechuť chodit do školy, nechuť zabývat se úvahami o dalším studiu a profesi, která v mnoha případech ústí ve vyhýbání se školní docházce (s vědomím rodičů i bez).

Jak uvádějí odbornice Michaela Kučerová a Tereza Dejmalová, rodiče se o vzdělávacích službách obecně prospěšné společnosti Člověk v tísni obvykle dozví od učitelů svých dětí. Organizace Člověk v tísni nabízí rodičům i dětem zejména dlouhodobé individuální doučování v domácím prostředí, které zajišťují dobrovolníci. Dále také nabízí návaznou komunikaci a spolupráci se školou a zejména pak s třídním učitelem dítěte. Tuto službu zajišťují pracovníci podpory vzdělávání. Pro úspěšnou spolupráci je vždy důležité, aby to byli sami rodiče, kteří požádají o podporu – je třeba, aby samostatně projevili zájem. Ne vždy se počáteční motivaci rodičů daří dlouhodobě udržet. V některých případech se stává, že spolupráce opadá a z pravidelné práce s dítětem se stává nepravidelná, která posléze i skončí.

V podcastu se Radka Schillerová věnujte tomu, jak řešit náročné chování u žáků ve školní třídě nebo mimo školu. Rodičům i pedagogům v tomto může pomoci metoda aktivního naslouchání. Radka Schillerová je lektorka Školy bez poražených pro Gordonův institut, která se zaměřuje na práci a komunikaci s dětmi a také vede kurzy zaměřené na aktivní naslouchání.

Náročné chování ve škole

Úkolem každého učitele by mělo být ve třídě vytvořit takové prostředí, které umožňuje žákům i učiteli naplňovat základní potřeby (fyziologické potřeby, potřebu bezpečí, sounáležitosti, uznání a seberealizace) a zároveň rozvíjí sociální a emoční dovednosti. Pouze takové prostředí skutečně podporuje žáky v procesu učení. Je naprosto přirozené, že i v tomto „ideálním“ prostředí naplněném láskou a respektem se budete setkávat s náročným chováním. To často nesouvisí přímo s vámi nebo učením. Může pramenit z nenaplněné základní lidské potřeby v různých prostředích – v rodinném, mimoškolním, zdravotním i duševním. Ať je příčina jakákoliv, náročné chování se projevuje třemi způsoby:

1. Jako reakce na stres (z důvodu nenaplněné potřeby);
2. Jako prostředek k naplnění potřeby;
3. Jako důsledek deficitů v sociálně-emočních dovednostech.

Dětský psychiatr Bruce D. Perry, M.D., Ph.D. definoval 5 stavů aktivace stresové reakce: klid, ostražitost, znepokojení, strach a zděšení. Žáci se dokážou bezproblémově učit, nachází-li se ve stavu klidu a ostražitosti. Jakmile se ocitnou ve stavu znepokojení, znamená to, že začínají vnímat stres, což jim znemožní učení a vyvolá určitou formu náročného chování (vzdor, neplnění úkolů, falešné naplňování potřeb…).

A přesně tohle jsou ty chvíle, kdy můžete žáky citlivým způsobem učit seberegulaci a ze stavu znepokojení je dostat do klidu. Děti seberegulaci samy od sebe nezvládají, protože nemají ještě dostatečně vyvinutý mozek – tedy v jejich mozku neexistují nebo jsou velmi málo zasíťovaná nervová propojení tří základních mozkových struktur (mozková kůra, limbický systém, mozkový kmen), které při seberegulaci potřebují.

Tím, že budete žáky náročnými situacemi provázet empatickým a respektujícím způsobem, například využíváním aktivního naslouchání, ovlivníte vývoj jejich mozku a vytváření těch správných cestiček, které jim v budoucnu pomůžou stresové situace a následné náročné chování zvládat kultivovaným způsobem. Zároveň získáte v hodině více prostoru pro opravdovou výuku.

Aktivní naslouchání vám pomůže eliminovat používání nefunkčních strategií, jako jsou zvýšený hlas, křičení, příkazy, zákazy nebo neustálé opakování pokynu dokola. Naopak pochopíte příčinu žákova náročného chování, odkryjete jeho nenaplněnou potřebu, zklidníte emoce a pomůžete mu ze stavu znepokojení do stavu klidu. Teprve potom bude opět schopný se učit.

V tomto podcastu se Radka Schillerová zaměří na dětský vztek, jeho projevy a zvládání. Co nejlépe funguje a čeho by se měli rodiče a pedagogové za všech okolností vyvarovat?

Komunikace s předškolními dětmi – jak zvládat vztek

Vztek je běžná emocionální reakce, jedná se o jednu ze základních emocí. Obecně je bohužel vnímána negativně, ale v žádném případě není účelem ho zcela vymýtit. Naopak, je vhodné s ním předem počítat a naučit se porozumět tomu, co nám dítě projevy vzteku sděluje. Vztek má vždy nějaký konkrétní smysl a význam. Dospělí mnohdy vztek u dětí nechtěně podněcují. Často jsou na vině drobná napětí, stres, shon, nejrůznější zákazy, příkazy.

Jak moc se liší ukrajinské školství od českého a jak se změnilo po nedávných reformách? Jak probíhá společné vzdělávání ve školách v rámci programu Nová ukrajinská škola? V podcastu Zapojme všechny Marta Kozdas se svým hostem Valentynou Ljulja, projektovou asistentkou transformačních projektů AMO (Asociace pro mezinárodní otázky), přibližuje v reakci na aktuální dění a příchod ukrajinských dětí do českých škol posluchačům některá specifika ukrajinských škol. 

Struktura vzdělávání 

Supervize ve školách není kontrola, jak se mnozí mylně domnívají. Je to cílené sdílení vedené odborníkem, zaměřené nikoliv na metodiku či odbornost, ale spíše na vztahové otázky. Na školách může pomáhat řešit konkrétní kauzy jednotlivých žáků, ale také vztahy mezi vedením a zaměstnanci, vztahy v kolektivu i třeba pomáhat jednotlivcům, např. v případě profesního vyhoření. Supervizor funguje jako jakýsi průvodce, který účastníkům umožňuje nahlédnout na jejich práci z jiného úhlu.   

Supervize ve školách

V podcastu Zapojme všechny si redaktorka Adéla Pospíchalová povídá s Kamilou Bobysudovou, supervizorkou, lektorkou, psychoterapeutkou a krizovou interventkou, a Vladislavem Günterem, zástupcem manažera projektu Podpora společného vzdělávání v pedagogické praxi při Národním pedagogickém institutu ČR.   

Mnohé školy již mají zkušenost s nejrůznějším koučinkem a mentoringem, co však prozatím chybělo, bylo větší zaměření na lidský aspekt, na klima a kulturu školy. V určitých podobách již supervize na školách nějakou dobu probíhá, například prostřednictvím expertních služeb, ale zatím jen opatrně. Ne všichni pedagogové se navíc vyznají přesně v tom, co taková supervize na školách obnáší a co mají od profesionálního supervizora očekávat.  

Jaké konkrétní služby nabízí organizace META pro žáky s odlišným mateřským jazykem? Jaká jsou úskalí při učení se češtině jako druhému jazyku a jak to dětem s OMJ co nejvíce usnadnit? Na tyto otázky i mnoho dalších odpovídá v podcastu Zapojme všechny Rumyaně Georgievě programová ředitelka a vedoucí služeb pro pedagogy obecně prospěšné společnosti META Kristýna Titěrová.  

Co čeká děti z odlišného jazykového prostředí, když nastoupí do české školy? Jaké bývají nejčastější problémy a jaké možnosti mají učitelé i žáci, aby integrace proběhla co nejlépe?   

Hostem nového podcastu Zapojme všechny Adély Pospíchalové je Bc. Jan Heinrich z obecně prospěšné společnosti META o.p.s., zabývající se integrací dětí s odlišným mateřským jazykem. Obecně prospěšná společnost META, o.p.s. pomáhá rodinám zorientovat se v českém vzdělávacím systému, naučit se česky, součástí její činnosti je i poradenství. Také se však s cílenou pomocí obrací na samotné školy, které mnohdy tápou a často dítě raději odmítnou z obavy, jak se k integraci dítěte s odlišným mateřským jazykem (dále OMJ) postavit. Většina nově příchozích rodin cizinců má nulovou nebo jen velmi mlhavou představu, jak české školství funguje. Každá rodina přichází se svou vlastní zkušeností ze země původu, a ty se často diametrálně liší. Málokdo se tedy vyzná ve svých právech a povinnostech, v tom, co přesně obnáší v České republice povinná školní docházka apod. Nikdy však nelze čekat s nástupem do školy až do doby, kdy se dítě naučí dostatečně česky.  

Prvním problémem je samozřejmě jazyk a následně scholarizace. Dítě se obvykle posílá do spádové školy, určitě není vhodné situaci zhoršovat dojížděním mimo bydliště. Navíc není žádoucí, aby se například v nějaké škole (vstřícné vůči integraci cizinců) koncentrovalo více studentů s OMJ. Každé dítě by mělo hned po nástupu obdržet co největší podporu ve formě jazykové přípravy a následně plán pedagogické podpory, a to nejen v českém jazyce, ale i všech ostatních předmětech. Rozhodně se nedoporučuje, aby dítě automaticky šlo o ročník níže jen proto, že neumí dostatečně česky, byť je to na mnoha školách častá praxe.  

V každém případě je třeba mít na paměti, že se jedná o velice individuální záležitost, kdy hraje roli celá řada faktorů, včetně osobnosti daného dítěte. Některé děti se díky svému osobnímu nastavení rychle zapojí do kolektivu, což prospívá i následnému učení se češtině, u jiných může odlišné prostředí a logické zhoršení (anebo kolísání) školních výkonů vyvolat silnou frustraci, která může vést k pasivitě a letargii, jindy naopak k „vyrušování“ ve snaze upoutat na sebe pozornost. Vždy je na místě vstřícnost a trpělivost ze strany učitele. Integrace a adaptace dítěte mnohdy od samého počátku naráží na problém komunikace s rodinou.  

Ve 2. dílu podcastu o vývojové dysfázii s logopedkou Martinou Křivkovou přinášíme nejen konkrétní tipy o možnostech nápravy, ale celou řadu dalších informací o práci s těmito dětmi v předškolních i školních zařízeních.  

Vývojová dysfázie: Rady a tipy pro rodiče a děti 

V minulém dílu podcastu s logopedkou Martinou Křivkovou jsme se blíže seznámili s problematikou vývojové dysfázie a naučili si ji nezaměňovat s opožděným vývojem řeči. Alfou a omegou je včasná a přesná diagnóza, obvykle kolem 4. roku věku dítěte, a následná práce s dítětem.  

Při nápravě vývojové dysfázie je nutné po stanovení diagnózy vyhledat pomoc ze strany nejrůznějších odborníků – jedná se o tzv. kruhový model spolupráce, do nějž se zapojují rodiče, pedagogové, logopedi, případně další odborníci (psycholog, foniatr apod).  Poté, co psycholog stanoví diagnózu, vysvětlí rodičům, oč se u vývojové dysfázie jedná, a pošle je s dítětem za logopedem. Logoped posléze řídí dlouhodobou terapii a vede v ideálním případě logopedický deník.    

Tipy a doporučení při nápravě vývojové dysfázie Klíčové je zapojení vícesmyslového vnímání. Pokud něco nejde sluchem, je ideální zapojit další smysly – zrak, čich, hmat.  

Jaké jsou fáze vývoje řeči? V kolika letech by dítě mělo plynně mluvit a jaký je rozdíl mezi opožděným vývojem řeči a vývojovou dysfázií? V podcastu s logopedkou Martinou Křivkovou se dozvíte nejen odpovědi na tyto otázky, ale i celou další řadu informací o vývojové dysfázii řeči a o tom, že poruchy řeči neznamenají jen problémy  s výslovností, ale že postihují i další jazykové roviny.

Vývojová dysfázie

Ač to může být překvapivé, dětí s vývojovou dysfázií řeči je v populaci poměrně hodně. Péče o ně je vždy dlouhodobá záležitost. Na místě je včasná diagnostika a rychlé a správně zvolené nápravné postupy. Mezi lidmi panuje zažitý, ale bohužel dosti škodlivý mýtus, že logoped řeší pouze špatnou výslovnost. Řeč se však skládá z více rovin a s těmito rovinami se u dětí s vývojovou dysfázií pojí i specifické problémy. Obecně tyto řečové problémy dělíme do 4 skupin:

• problémy se slovní zásobou – nedostatečná a málo bohatá slovní zásoba;

• problémy s gramatickou stavbou vět po 4. roce věku – dysgramatismy, například chybné skloňování;

• problémy v sociálním užití řeči;

• čistě výslovnostní problémy.

Tyto roviny fungují v ideálním případě propojeně, pokud je však některá z nich postižena, narušuje to celkovou komunikační schopnost.

Vývoj řeči

Při práci s dětmi s  vadami řeči je vždy klíčová znalost zdravého vývoje řeči. Již před 1. rokem dítě rozvíjí pasivní slovní zásobu, v průběhu 1. roku se objevuje hra s mluvidly, broukání, žvatlání. Kolem 1. roku věku děti začínají zvukově označovat osoby (členy rodiny) anebo konkrétní věci. Jedná se však o izolovaná slova. Do zhruba 1 a ½ roku věku proto převládají v komunikace dětí gesta. Zhruba kolem 2. roku začne dítě označení členů rodiny propojovat s onomatopoickými citoslovci, díky čemuž vznikají první jednoduché věty typu „mama ham“, „tata pápá“.

Postupně dochází k přibírání sloves a dalších slovních druhů. Mezi 2. a 3. rokem věku se dítě učí používat přídavná jména a zájmena, úplně nakonec si osvojuje znalost předložek, číslovek a spojek. Ve 3. roce věku již dítě obvykle dokáže vytvořit víceslovné věty, postupně začíná používat minulý čas a také množné číslo. Mělo by být schopno odpovídat na jednoduché otázky.

V období mezi 3. a 4. rokem postupně propojuje jednoduché věty do souvětí, takže je řeč pro okolí již srozumitelnější. Za zlomový se ve vývoji řeči považuje 4. rok věku. V tomto věku by již dítě mělo být schopno vyprávět, konverzovat, odpovídat na otázky, mělo by aktivně užívat všechny slovní druhy, v jeho řeči by se také neměly vyskytovat dysgramatismy (nejedná se samozřejmě o děti s odlišným mateřským jazykem než čeština).

Ne vždy je okamžité zapojení odborníků tím nejlepším řešením. Existují situace, kdy se děti nebo dospívající mnohem snáze svěří se svými starostmi vrstevníkům. I taková je zkušenost dvou absolventů střední školy Filipa Špinky a Štěpána Hartla, kteří se nechtěli smířit s mnohdy problematickými mezilidskými vztahy na školách a obecně ve společnosti, založili organizaci Alpateam a pomocí veřejných diskusí, filmu, Instagramu, písniček a rozhovorů se známými osobnostmi se to snaží změnit.

Každý třetí žák na střední škole už pravděpodobně zažil šikanu

Jak předcházet vzniku poruch řeči a, pokud je to možné, eliminovat případné dopady? Pomoci může logopedická prevence již v mateřské škole. O jejích benefitech, o tom, jak přesně funguje a k čemu slouží tzv. logopedická garance, více v podcastu Marty Kozdas s Vladanou Jančíkovou a Jitkou Hübnerovou ze ZŠ, SŠ a speciálního pedagogického centra Březejc.

Speciálně pedagogické centrum Březejc

Hosté dnešního podcastu na téma logopedické prevence jsou speciální pedagožka-logopedka Jitka Hübnerová a Vladana Jančíková, ředitelka ZŠ a SŠ Březejc, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Jedná se o školu, která je zaměřena na vzdělávání žáků s mentálním i tělesným postižením, s více vadami i autismem. Součástí školy je speciálně pedagogické centrum, to však kvůli lepší dostupnosti pro žáky a rodiče z dalších škol funguje jako detašované pracoviště ve Velkém Meziříčí a také Třebíči. Toto centrum navštěvují klienti s mentálním i tělesným postižením, kombinovanými vadami, nejvíce však s narušenou komunikační schopností.

Vzhledem k tomu, že je ředitelka školy Vladana Jančíková také krajskou koordinátorkou logopedické péče, podílí se se svým týmem speciálně pedagogického centra nejen na logopedické koordinaci, ale také na logopedické garanci v mateřských školách Kraje Vysočina.

Logopedická koordinace a garance v MŠ

V roce 2009 vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Metodické doporučení č.j. 14 712/2009-61 k zabezpečení logopedické péče ve školství, díky němuž bylo možné sjednotit koordinaci logopedické péče celorepublikově. Vznikla jednotlivá centra logopedické koordinace (zpravidla se jedná o speciálně pedagogická centra), která dohlížejí na konkrétní kraj. Tento pozitivní krok napomohl s vyrovnáním mezikrajových rozdílů v logopedické péči, bylo také možné sjednotit postup při zjišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáků a efektivně propojit sítě poskytovatelů podpůrných speciálně pedagogických poradenských služeb a vzdělávací nabídky pro žáky s narušenou komunikační schopností. Tento krok rovněž přispívá k efektivnější včasné identifikaci dětí a žáků s narušenou komunikační schopností.

Byly rovněž nově zřízeny pracovní pozice krajských koordinátorů pro logopedickou péči ve výše uvedených centrech. Jednotliví koordinátoři spolupracují se zřizovateli školských zařízení, s krajskými zařízeními, s poradenskými zařízeními, mají také na starosti další vzdělávání pedagogických pracovníků. Jednou z hlavních činností koordinátora je pak služba logopedické garance mateřským školám.

Téma smrti ve škole

Jak uchopit problematiku smrti? Jak pomoci dětem, pokud taková situace nastane u nich doma nebo ve škole? A lze nějak s tímto tématem pracovat v podobě prevence a děti případně na tuto eventualitu připravit dopředu?

Oproti ostatním žákům se specifickými vzdělávacími potřebami musí žáci se zrakovým postižením při své cestě vzdělávacím systémem čelit překážkám, souvisejícím nejen se specifičností jejich handicapu, ale i s nedostatečnou informovaností okolí a škol. Speciální pedagožka Eva Matoušková v podcastu Zapojme všechny popisuje současnou praxi ve vzdělávání žáků se zrakovým postižením. Pavlína, studentka se zrakovým postižením, následně popisuje svou zkušenost se základním, středním a vysokým školstvím.

Možnosti vzdělávání žáků a studentů se zrakovým postižením

Při rozhodování, kam umístit dítě se zrakovým postižením, mají rodiče na výběr z několika možností. V České republice existují mateřské, základní a střední školy určené přímo pro děti a žáky s poruchami zraku, na kterých působí speciální pedagogové, odborníci na předměty speciálně pedagogické péče (u zrakově postižených se jedná kupříkladu o předměty práce s optickými pomůckami, nácvik psaní všemi deseti, výcvik prostorové orientace). V těchto školách jsou také k dispozici vhodné kompenzační pomůcky a vzhledem k menšímu počtu žáků ve třídě jsou žáci více vedeni k samostatnosti.

Zásadní nevýhodou takto zaměřených škol je skutečnost, že se nacházejí pouze ve větších městech a pro žáka a rodiče to znamená v lepším případě dlouhé dojíždění, v horším internát již třeba od první třídy. Výhodou normální školy je především běžný sociální kontakt s vrstevníky. Škola však obvykle nedisponuje vhodnými pomůckami a také, jak potvrzuje dlouholetá zkušenost Evy Matouškové, si ani učitelé, ani vedení školy mnohdy neví rady, jak k takovým žákům přistupovat a jak přesně by jejich výuka měla probíhat. Zda žák se zrakovým postižením běžnou školu zvládne, je vždy individuální, záleží na jeho vlastním přístupu, rodinném zázemí a samozřejmě také na zájmu a ochotě školy a fungující komunikaci mezi školou, rodiči, žákem i speciálními pedagogickými centry.

Eva Matoušková popisuje několik konkrétních případů, kdy integrace žáka proběhla úspěšně. Ideální postup je ten, kdy se například vedení školy a učitelé jdou podívat na dítě již do mateřské školy a s budoucím prvňáčkem a jeho rodiči se sejdou ještě před zahájením školního roku, aby obě strany věděly, co mohou čekat. V té době již může proběhnout pedagogicko-psychologické vyšetření i vyšetření zraku, pomoci mohou speciálně pedagogická centra.

Studentka Pavlína se zrakovým postižením a její zkušenost s integrací

U vysokoškolačky Pavlíny, která má Stargardtovu chorobu, se na problémy se zrakem přišlo poměrně brzy (5 let). Dívka neviděla na tabuli a drobnější písmo. Posléze se přidala světloplachost, takže se Pavlína musí venku pohybovat ve slunečních brýlích, také došlo k zužování zorného pole. Dnes už vidí jen zbytkem periferního vidění a neobejde se bez bílé hole.

Děti se speciálními vzdělávacími potřebami vyžadují individuální přístup už v mateřské škole. Ne v každé školce s nimi umí (a chtějí) pracovat. Jednou z takových školek je i olomoucká MŠ Zeyerova, kde takových dětí mají hned 17. Marta Kozdas si v podcastu projektu Zapojmevšechny.cz povídá s paní učitelkou a speciální pedagožkou Vladimírou Tomíkovou a ředitelkou MŠ Zeyerova v Olomouci Evou Kroutilovou o tom, jak vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami probíhá v každodenní praxi, jak důležitou roli hraje asistent pedagoga, a také o komunikaci s rodiči.

Děti se speciálními vzdělávacími potřebami v mateřské škole

Maminka rozumově nadaného žáka čtvrté třídy běžné základní školy vypráví o dosavadní cestě svého syna vzdělávacím systémem, o přístupu učitelů i vedení školy a podpoře, jíž se jejímu dítěti dostalo/nedostalo. Rozvoj nadaných žáků v základních školách stále ještě spočívá ve většině případů především na bedrech rodiny.

Do podcastu Zapojmevšechny.cz si redaktorka Marta Kozdas tentokrát pozvala Simonu, maminku žáka 4. ročníku základní školy. Její syn je jednak bilingvní, jednak nadprůměrně zdatný v matematicko-logické a verbální oblasti. Že se jedná o mimořádně šikovné a zvídavé dítě, si Simona všimla již v jeho útlém věku, kdy chlapec odmítal jen tak nečinně ležet v kočárku a chtěl vidět vše kolem sebe. Ve dvou letech se začal zajímat o písmenka, obkreslovat je a skládat, později je pomocí vzdělávacích videí a aplikací na notebooku počal „ťukat“ i do klávesnice. Díky tomu uměl záhy psát. Zhruba v pěti letech pak plynule četl. Naučil se to opět bez pomoci dospělých. Při logopedických cvičeních ho totiž nebavilo jen pasivně opakovat pořád dokola táž slova, ale chtěl si je sám číst z logopedických materiálů. Obdobné nadání vykazoval i v matematické oblasti. Sčítat uměl zhruba v době nástupu do mateřské školy, ještě před zahájením školní docházky dokázal násobit.

Vzhledem k počtu dětí a vytíženosti učitelek v mateřské škole jeho nadání ve školce ale nikdo plně nezaregistroval. Proto s ním také nikdo individuálně nepracoval a jeho nadání nerozvíjel.

Adéla, studentka Ostravské univerzity, která již několik let trpí panickou a smíšenou úzkostně depresivní poruchou, vypráví o studiu na střední a vysoké škole a o úskalích, jimž musela kvůli své diagnóze čelit.

Příběh studentky speciální pedagogiky na Ostravské univerzitě Adély je názorným příkladem toho, jak by včasná diagnóza odborníků, a především otevřená komunikace žáka a jeho rodičů s blízkým sociálním okolím i učiteli, mohla usnadnit nejen studium, ale i život jako takový. U Adély propukla panická porucha a smíšená úzkostně depresivní porucha v době dospívání. Projevy poruchy blízké sociální okolí a rodinní příslušníci nejprve přičítali pubertě a adaptaci na změnu. Adéla v té době totiž měnila školu a sžívala se na soukromém gymnáziu s novým kolektivem a učiteli. Nikdo, včetně jí samé, si dlouhou dobu nepřipouštěl, že její obtíže nejsou jen stresovou reakcí na zátěž.

Rodina nakonec po opakovaném zhoršování psychického stavu Adély kontaktovala praktickou lékařku. Ta diagnostikovala depresivní poruchu a nasadila odpovídající medikaci. Panická porucha u dívky v té době diagnostikována ještě nebyla. Psychický stav dívky se ale nezlepšoval. Později začala Adéla ambulantně docházet na konzultace k psycholožce. Ačkoliv ta doporučila léčbu u psychiatra, maminka Adély tuto možnost odmítla. Adéla nevyužívala při studiu individuální vzdělávací plán. Měla nicméně určité zohlednění počtu omluvených absencí, a to na základě ústní dohody s vedením školy.

Rodinné terapeutky a poradkyně v mateřské a základní škole Tereza Berková a Sylvie Stretti vám představí příručku Až se sejdeme ve škole – krizový plán pro mateřské, základní a střední školy, který se ve školním roce 2020/21 může hodit opravdu všem učitelům. Dozvíte se, jak uspořádat první třídnickou hodinu s dětmi a získáte i další  tipy pro adaptaci dětí a žáků ve školách po ukončení platnosti vládních nařízení proti šíření onemocnění covid-19.

Život v Česku už téměř rok řídí vládní nařízení proti šíření onemocnění covid-19. Děti tráví většinu svého času doma, přestaly chodit na kroužky či sport. Psychické i fyzické vypětí rodičů, pramenící z nároků distanční výuky jejich dětí, se může odrážet ve stresující atmosféře v rodině. Mnohé děti proto trápí úzkosti spojené s nejistotou, obavy o zdraví blízkých, osamělost či sociální izolace. Jsou navíc ohrožené závislostí na sociálních sítích, počítačových hrách, ale i kyberšikanou.

Učitele čeká v brzké budoucnosti další výzva, a to návrat dětí do škol. Vyplatí se proto nepodceňovat přechod mezi distanční výukou a výukou ve škole a poskytnout dětem a žákům čas na adaptaci, zvolit vhodné aktivity a přístupy, které usnadní tuto změnu. Učitelé by měli být také připraveni na to, že u žáků se mohou vyskytovat propady v chování a prožívání, a měli by také vědět, jak v takové situaci postupovat.

Rodinné terapeutky a poradkyně v mateřské a základní škole Tereza Berková a Sylvie Stretti vám představí příručku Až se sejdeme ve škole – krizový plán pro mateřské, základní a střední školy, která se může hodit učitelům mateřských, základních i středních škol. Dozvíte se, jak uspořádat první třídnickou hodinu s dětmi, jak, kdy, kdo a co má v rámci této hodiny dělat. Seznámíte se také s tipy na další třídnické hodiny. V tomto období je totiž důležité mluvit s dětmi a žáky o tom, kde hledat zdroje pomoci, jaká máme aktuální pravidla ve třídě či ve škole, jak znovu společně budovat vztahy a jak zacházet s dezinformacemi o pandemii onemocnění covid-19 ve virtuálním prostoru.

Mgr. Tereza Berková

Certifikovaná dětská a rodinná terapeutka v Poradně VIGVAM, zároveň působí na pozici školního psychologa na základní škole Square. Vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Hradec Králové v oboru učitelství pro druhý stupeň základních škol, řadu let pracovala v oblasti primární prevence rizikového chování.

Mgr. Sylvie Stretti

Certifikovaná rodinná terapeutka pracující s dětmi i dospělými v Poradně VIGVAM, dále pracuje s dětmi, pedagogy a rodiči v mateřské škole a jeslích Bambíno. Vystudovala psychosociální studia a husitskou teologii na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Více než 10 let pracovala na linkách důvěry s dětmi i dospělými.

Metodika ke stažení:

Filipíny, Island, Finsko…Učitel biologie Daniel Pražák nasbíral zkušenosti po celém světě a teď je uplatňuje na pražské Základní škole Strossmayerovo náměstí. Vyptali jsme se ho na zahraniční zkušenosti i na metody získávání zpětné vazby od dětí. Poslechněte si, jak na to.

Nadání a handicap se nevylučují. Učitel Honza se těší popularitě mezi žáky, píše básně, pracuje jako redaktor a přitom od narození téměř neslyší. Poslechněte si, co mu pomohlo na jeho cestě k úspěchu.

Díky odhodlání rodičů prošel běžnou základní školou a nakonec vystudoval učitelský obor na vysoké škole. Honza mluví o tom, jak si poradil v kolektivu slyšících dětí, s jakými se potkal předsudky, a o „neviditelné práci“, kterou pro něj udělali rodiče. Dozvíte se také, co můžete jako učitelé udělat pro své nedoslýchavé či neslyšící žáky.

Podcastem vás provede Marta Kozdas, speciální pedagožka a koučka, která se věnuje podpoře a vzdělávání budoucích učitelů a vychovatelů.