Fotograf.zone

Audioprůvodce výstavou Úchylka měření: 1392 hodin výstavy, z toho 237 otevřeno

kurátoři: Vojtěch Märc a Tereza Rudolf

vystavující autoři: Benedek Regős, Jan Šerých, Jakub Valenta

Postava měřiče se neodmyslitelně poutá k moderní kulturní tradici a především pak k období 19. století. Již tam se krajinou pohybuje mužská postava, na jejíchž bedrech spočívá „tíže” přesného vyměření skutečnosti. Fotografie se historicky osvědčila mimo jiné jako nástroj vědeckého měření, když měla zaručit jeho kýženou exaktnost a objektivitu. Měření, často právě za pomoci fotografických technologií, tak v moderní době sehrává zásadní úlohu a nese i podobnou zátěž. Svět je nejdřív potřeba změřit, aby se dal rozkrájet, a případně prodat. 

The artistic practices of Nico Alexandroff, Robert Zhao Renhui and Susan Schuppli, where glacial sampling and analysis exist alongside the photographic, are presented together, where they have formed into something synthetic, something not yet clear but deeply promising in their capacity to perform multiple functions at once. Together, Alexandroff, Zhao Renhui and Schuppli’s work communicate the complexity of bodied planetary experience, its consequences, and the increasing urgency of phenomena that used to exist outside human timescales but can now be captured — and responded to — in the scale of the now.

Elise Misao Hunchuck

Jak zažíváme město jako chodci a jak se naše vnímání proměňuje v závislosti na našich rozdílných zkušenostech? Vyražte spolu s námi na krátkou procházku a podívejte se na Prahu pohledem našich průvodců. Vyprávění paní Ivany, jejímž domovem bývalo Hlavní nádraží, a básníka Jonáše Zbořila, který se rád toulá městem, zvláště pak jeho neupravovanými částmi, doplní svými postřehy dvě osmileté pozorovatelky Evelína a Naďa.

Naše trasa: https://mapy.cz/s/madutotoka

Dlouhotrvající chůze v otevřené krajině je nástrojem pro jiné vnímání reality, než jsme běžně zvyklí. Když totiž člověk dlouze jde, zažívá synchronizaci těla a mysli, která vyvolává specifické hormonální reakce. Ty, v návaznosti na vyplavování adrenalinu či endorfinu, vedou k jedinečným zážitkům nejen z přírody, ale i z památek, které chodec potkává. Překvapivě to také proměňuje jeho schopnost navazovat vztahy s náhodnými kolemjdoucími a způsob, jakým ho ostatní vnímají.

Je tomu tak však i ve městě? Je možné zažít podobný transformativní zážitek v rámci městského ekosystému? Na příkladu tří měst, v nichž Ivan Foletti dlouho žil (Řím, Moskva a New York), ukáže, nakolik může nekonečné procházení městem zásadně změnit naši zkušenost. Jeho premisou bude fakt, že město je do jisté míry živý organismus, vytvářený nejen stěnami a ulicemi, ale také lidmi, kteří každodenně plní jeho ulice.