Myšlenka na den

Je to strašný kýč, když spolu dva lidi začnou chodit v tohle zprofanované datum. Horší by to mohlo být snad jen na Valentýna! Takový pár je navždy odsouzen slavit své výročí v záplavě dalších párů, srdíček a holubiček, vyznávat si lásku právě v tento den, kdy to dělají všichni. Pro někoho to znamená téměř zákaz všech oslav.

Zejména muži jsou velmi citliví na data, v nichž se něco má dělat. Mnohokrát jsem slyšela, jak protestují, že akorát na toho Valentýna, prvního máje, MDŽ, na Svátek matek nebo si dosaďte datum, které vás napadne, nebude nosit kytky, ani čokoládu, nevezme ji na večeři ani do cukrárny, nebude nyvě hledět do očí své milované a vyznávat jí vděčně lásku. Ne a ne. Udělá to kdykoli jindy, jen ne dnes, protože by to nebylo spontánní. Protože by to bylo na příkaz. Protože se to čeká. Jejich svobodná mysl by to nesnesla.

Nic proti spontánnosti, je hezké dostávat květiny nebo bonboniéry jen tak. Je to moc hezké. Ale přiznejme si, ono se to vlastně neděje. Nevím, proč nějaké datum vzbuzuje takový odpor. Nejde mi na rozum, jaký je v tom rozdíl dát dárek 14. února, 1. května nebo 14. listopadu. Jak se cítí taková žena, která předem ví, že nic nedostane? Ani v to přesné datum a ani jindy. „Prostě ten můj chlap na to není,“ řekne si, zhluboka se nadechne a půjde si koupit kytku sama. Pak bude nevyhnutně vystavena pokušení závisti, určitého pocitu odmítnutí a některá možná zatlačí i slzu.

Jsou mezi námi ovšem i ženy tak statečné, že se nedají zastrašit žádnými řečmi svých manželů a pořídí dárek ony jemu. Jejich svobodná mysl by nesnesla, aby jim někdo diktoval, že dárek nesmějí dát.

Do které skupiny patříte vy?

(A ano, my jsme s manželem spolu začali chodit 1. 5. 1981.)

František na Benátském bienále umění
Velmi jsem si přál přijet na Bienále umění v Benátkách na reciproční návštěvu, jak je dobrým zvykem mezi přáteli. V červnu loňského roku jsem rád přivítal v Sixtinské kapli početnou skupinu umělců. Nyní přicházím „k vám domů“, abych se s vámi osobně setkal, cítil se vám ještě blíže a tímto způsobem vám poděkoval za to, čím jste a co děláte. A zároveň bych odtud rád všem vzkázal toto: svět potřebuje umělce. Svědčí o tom množství lidí všech věkových kategorií, kteří navštěvují umělecká místa a akce.

Cítím se doma. A myslím si, že to vlastně platí pro každého člověka, protože umění má podle všeho status „útočištného města“, tj. místa těch, kteří se nepodřizují režimu násilí a diskriminace, ale vytvářejí formy lidské sounáležitosti schopné rozpoznat, začlenit, chránit, obejmout každého.

Útočištná města jsou biblickou institucí, jak uvádí kniha Deuteronomium, ta zabraňují prolévání nevinné krve, mírní slepou touhu po pomstě, zaručuje ochranu lidských práv a hledá formy smíření. Kéž by se různé umělecké postupy dokázaly všude etablovat jako jakási síť útočištných měst, která by pomáhala zbavovat svět prázdných kontrastů, jež se snaží uchvátit moc skrze rasismus, xenofobii, nerovnost, ekologickou nerovnováhu a aporofobii, tento strašlivý neologismus znamenající „strach z chudých“. Za vším se skrývá odmítání druhého. Prosím vás, kolegové umělci, představte si města, která na mapě nejsou: města, kde žádný člověk není cizincem.
Název tohoto pavilonu zní „Na vlastní oči“. Všichni potřebujeme, aby se na nás někdo díval a abychom se odvážili podívat se na sebe. V tom je Ježíš věčným Mistrem: dívá se na každého s láskou, která nesoudí, ale umí být nablízku a povzbudit. Umění nás k takovému pohledu vychovává. Umělci jsou ve světě, ale jsou povoláni ho přesahovat. Dnes je více než kdy jindy naléhavé, aby uměli jasně odlišit umění od trhu. Trh sice propaguje a kanonizuje, ale vždy existuje riziko, že „vysává“ kreativitu, krade nevinnost a nakonec chladně nařizuje, co dělat.

Milí, připomínám otázku, kterou Ježíš adresoval zástupům ohledně Jana Křtitele: „Co jste vyšli vidět na poušť? Třtinu třepotající se ve větru? Na co jste tedy vyšli, abyste se podívali?“. Uchovejme si tuto otázku v srdci. Pobízí nás k budoucnosti.

Děkuji vám! Nesu vás v modlitbě. I vy se za mě, prosím, modlete. Děkuji vám.
https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2024-04/angelus-28-4-24.html

Myšlenku na den dnes vybíráme z knihy sv. Kateřiny Sienské "Dialog s Boží prozřetelností".

Myšlenku na den dnes vybíráme z knihy sv. Kateřiny Sienské "Dialog s Boží prozřetelností".

Osobní svědectví katechetky Tamary Suchánkové.

Marek Orko Vácha se zamýšlí nad stvořením člověka, nad tím, co znamená Adam ale i nad krásou lidskosti v celé její ubohosti.

Zamyšlení nad evangeliem o uzdravení Petrovy tchýně, o tchýních obecně i o tom, jak je mnohdy těžké milovat své nepřátele. 

Zamyšlení pochází z nedělní promluvy papeže Františka. Redakčně jej upravil a pro Radio Proglas načetl Martin Holík.

Každodenní setkání. Vážíme si jich a nebo je bereme jako samozřejmost? Poslechněte si zamyšlení Hany Pinknerové.

Zamyšlení pro dnešní neděli připravil salesián Libor Všetula.

Saša Jacobea farářka Českobratrské církve evangelické si připravila dnešní Myšlenku na den.

O dobrodružství s Bohem ve svém životě se zamýšlí Tamara Suchánková.

Některé změny v našem životě se dějí zvolna. Tak zvolna, že si na ně zvykneme, a pak si ani nejsme vědomi toho, že to kdysi bylo úplně jinak. Nám to dojde ve chvílích, kdy třeba otevřeme složku starých dokumentů. A vzpomínáme. Jak byly mnohé věci úplně jinak. A jsme vděční za to, jak to je dnes.

Poslechněte si zamyšlení kněze Jana Berky.

Modlitba ve společenství - to je síla, co? Nad tím, jakou radost při společné modlitbě zažívá svědčí Hana Pinknerová.

Jak reagují na prapodivné setkání během cesty učedníci putující do Emauz? A co si z tohoto jejich setkání můžeme odnést my? Nad tím se zamýšlí redaktor ostravského studia Antonín Žolnerčík.

Autorem dnešní Myšlenky na den je kapucín Raniero Cantalamessa a je citována z knihy Osm kroků ke štěstí.

Zamyšlení o vodě, řekách i potocích pro Radio Proglas připravila Hana Pinknerová.

Potrat nikdy nebude základním právem Komise biskupských konferencí Evropské unie Comece zveřejňuje sdělení před dnešním hlasováním o zařazení práva na potrat do Charty, čili Listiny základních práv EU. Toto sdělení pro Radio Proglas upravil a načetl

O úklidu v kostele i jeruzalémském chrámu se zamýšlí Karel Skočnovský.

Zamyšlení z nedělní promluvy papeže Františka, která zazněla na neděli Božího milosrdenství. Pro Radio Proglas upravil a načetl Martin Holík.

Překvapuje vás Bůh? Vnímáte ve svém životě jeho přítomnost jen ve velkých věcech a nebo i v maličkostech? Poslechněte si zamyšlení Hany Pinknerové.

Zamyšlení P. Petra Vrbackého na motivy Deníčku sv. Faustyny Kowalské.

Dnešní Myšlenku na den vybíráme z knihy "Kázání pro dobu postní a velikonoční" Bernarda z Clairvaux. Vydalo nakladatelství Krystal OP v Praze roku 2019.

Zamyšlení o Pilátově ženě, o velikonoční radosti i touze vykonat velké věci se zamýšlí Martin Holík.

Zpráva o Kristově vzkříšení vlévá naději do celého stvoření. Po naději toužíme i v roce 2024.  Potřebujeme ji! Někdy se nám ovšem zdá, že by mohla účinkovat svižněji. Co s tím? Můžeme se s tím nějak vyrovnat?

Mohlo by se zdát, že je jednodušší se s Kristem radovat, než s ním trpět. Ale opak je pro mnohé pravdou. Více nad tímto uvažuje světící biskup českobudějovické diecéze Pavel Posád.

Každý máme představu o tom, jak by měla vypadat Boží přítomnost v našich životech. O tom, ale i o radosti v maličkostech se zamýšlí Hana Pinknerová.

Žena - plnohodnotná pomocnice muže - není to protimluv? Nad tímto se zamýšlí Jan Hanák.

"Bůh je láska. A lásku nelze poznat jinak, než tím, že do ní vstoupím, půjdu s ní a každodenně tuto svou volbu obnovím." Nejen o tom, že i takto můžeme pojmout svoji životní pouť, uvažuje Jan Hanák v Myšlence na den.   

Často máme tendence vyhodnocovat různé události, jednání lidí či jejich motivace spíše negativně. Ale právě toto vnímání vede k tomu, že následně sami šíříme temné vize dál jako infekci. Jak hledat i v temných chvílích radost? Nad tím uvažuje Jan Hanák v Myšlence na den.

Strach, jako negativní emoce, nás může velmi lehce svázat a tím i zmást naši svobodnou vůli. Jak proti němu bojovat? O tom uvažuje v Myšlence na den Jan Hanák.

Zdá se, že jsme znovuobjevili slovo pokora. Kupodivu možná více se užívá ve společnosti než v církvi. Co znamená? Je to jiným slovy vyjádřená touha po skromnosti jako způsobu života? Snaha obrátit pozornost k tomu, co je podstatné? Kdo jedná pokorně a jak dnes rozumíme pokoře? I o tom je dnešní Myšlenka na den, jejímž autorem je Daniel Ženatý

Zamyšlení premonstráta Karla Jakuba Berky inspirované myšlenkami Isaaca Newtona.

Zamyšlení vybrané z nedělní promluvy papeže Františka o tom, jak se Boží sláva zjevuje právě na kříži připravil Martin Holík.

O jaru, něze, slunci a záři se zamýšlí redaktorka Katolického týdeníku Alena Scheinostová.

O tom, že svět je stvořen jako krásný. I o strachu z hlubšího duchovního života, ale především o radosti z Boha, o tom všem se zamýšlí Marek Orko Vácha.

O setkání se zamýšlí Hana Pinknerová

Jak dětem předávat víru? O tom se zamýšlí katechetka Tamara Suchánková.

Postní doba má 40 dní. Jak ji ale lze měřit i jinak? Co třeba od Popeleční středy po Zelený čtvrtek. A co se na postní dobu podívat ještě jinak? Jako na období od hlavy k nohám. Poslechněte si zamyšlení Vlastimila Kadlece OMI.

Zamyšlení na dnešní den si připravil Pavel Pechanec, biskup CČSH. Nese název Vysavač.

Evangelium čtvrté postní neděle nám představuje postavu Nikodéma. Čím nám může být blízký a co nám skrze něj Písmo říká? Poslouchejte zamyšlení z nedělní promluvy papeže Františka.

Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. (Mk 1, 15)  Zamyšlení o tom, jak daleko je od hlavy k srdci a co nás přibližuje k Božímu království pro Proglas připravila farářka sboru Církve československé husitské na Botanické ulici v Brně Sandra Silná.