Terap.odcast

„Únavu jsem vytěsňovala. A pak mě začal bolet život.“ 

Fotky Anny Marešové, úspěšné designérky, držitelky prestižních ocenění Red Dot Design Award, Czech Grand Design a mnoha dalších, které sdílela na Instagramu, vypadaly kouzelně. Anna ale postupně začala otevřeně mluvit o důvodech, které ji přiměly odletět: 

„Volno si slibuju několik let, jenže vždycky bylo NĚCO důležitějšího než já. Všichni mi říkali, odpočiň si, dožene tě to. Já si připadala nesmrtelná a vždycky jsem byla schopná ze sebe i po sebevětším vypětí odněkud vydolovat sílu a jít dál. A najednou to nešlo. Vstáváte s tím, že vás nic netěší, jste utahaná tak, že představa nějakého fyzického pohybu vás děsí. Unavuje vás i to co vás dřív náramně bavilo. Dostanete se do bodu, že vás bolí život.” 

Rozhovory Anny a Lady je o workoholismu a stresu, který nás jednou doběhne.

O syndromu vyhoření se často mluví u lékařů, zdravotních sester nebo třeba záchranářů. Sklon k němu mají ale i srdcaři, kteří do své práce vkládají velký kus sebe sama. 

Jak těžké bylo pro Annu, která má přehled o každém kroku, který se ve firmě stane, tu všechno nechat? Co si z Kostariky přivezla kromě vášně k surfování? A co brzy udělá se seberozvojovými knihami, které se jí nakupily v knihovně? 

„Styděla jsem se, že nejsem perfektní.“

Na několik let se odmlčela, krátce po porodu syna totiž zažila panickou ataku. Tou dobou byla na dálnici a v autě měla osmiměsíčního syna. „Bylo to hrozně silné, myslela jsem si, že umírám.“

Panická porucha přitom není nic výjimečného, postihuje více než 33 % populace. Trpí jí třeba také Oprah Winfrey, Megan Fox nebo Emma Stone, žila s ní Diana i David Bowie.

Se zpěvačkou Ivou Frühlingovou jsme si povídali, co jí pomohlo panickou ataku překonat a jak probíhaly terapie, na které chodila. Ptali jsme se také, jak dlouho trvalo, než si opět dokázala sednout za volant, jaké zabezpečovací rituály má a jak pracuje se strachem, že se ataka vrátí.

Iva ale velmi otevřeně mluví i o světě, kde je na člověka upřená ohromná pozornost, a také o mateřství. Co by si přála vědět dřív a co jí štve na perfektních instamaminkách? Poslechněte si pátý díl Terap.odcastu.

"Všichni chceme být normální, ale nikdo neví, co to je."

Jirka Pasz je fotograf, dokumentarista, novinář a humanitární pracovník, který žije s ADHD. O nemoci dokáže mluvit jako málokdo, i když se mu občas stane, že při vyprávění uteče od jedné myšlenky k druhé, třetí a pak čtvrté. I to je totiž jeden z příznaků ADHD. 

Jirka působil roky ve výzkumném týmu Národního ústavu duševního zdraví, kde připravil série rozhovorů se špičkami světové psychiatrie i lidmi žijícími s duševním onemocněním. Data a odborný pohled tak dokáže velmi dobře rámovat osobní zkušeností – a často jde na dřeň. V rozhovoru například otevřeně popisuje, jak jeho život ovlivnily úzkosti a pozitivní vztah k alkoholu, který se stal jedním z mechanismů, které dokázaly jeho roztěkanou mysl zklidnit.

„Shodit masky a být sám sebou je velká úleva.“